Rozšíření mobilizace Ukrajinců? Ty, kdo do armády nechtějí, tady nepotřebujeme, říká paramedik
Ukrajinský parlament už několik měsíců projednává zákon o rozšířené mobilizaci. Čekají na ni statisíce vojáků, kteří už třetím rokem brání Ukrajinu před mnohem početnějším ruským nepřítelem. „Lidi jsou fyzicky unavení a psychicky vyhořelí. Dlouhodobý pobyt na nulté linii s sebou nese obrovské zdravotní následky. Myslím si ale, že mobilizovat by se měli jenom ti lidi, kteří to chtějí dělat,“ říká paramedik Rahmar.
Rahmar je paramedikem dvaasedmdesáte útočné brigády, která je jednotkou pro zvláštní operace. Potkáváme se v jednom z často ostřelovaných městeček Doněcké oblasti.
„Naše útočná jednotka dobývá pozice nepřítele, který přichází na naše území. Já jsem pevnou součástí této skupiny. Do útoku jdeme všichni společně, mým úkolem je poskytnout první pomoc raněným a evakuovat je z bojiště. Při tom ale také bojuju jako všichni ostatní,“ říká.
Rahmar vstoupil do zvláštních sil hned po začátku ruské invaze, jeho jednotka jako první vstoupila do osvobozeného Chersonu a teď jsou všichni tady, na frontě v Doněcké oblasti.
„Situace je přetěžká. Nepřítel používá kolosální množství klouzavých leteckých bomb o váze 500, 1000 a 1500 kilogramů. Taková bomba je schopná doslova vymazat naše pozice. Situace je teď mnohem těžší i kvůli FPV dronům, které jsou do značné míry nepředvídatelné a často působí zranění našim bratrům ve zbrani,“ popisuje.
FPV se překládá jako „Z pohledu první osoby“. A právě těchto zbraní, vybavených nejen náloží, ale i kamerou, by teď podle Rahmara ukrajinská armáda potřebovala víc.
„Jsou to naše oči. Tato nepřetržitá podpora ze vzduchu je nenahraditelná a FPV drony dokážou zachránit hodně životů. Samozřejmě k nim potřebujeme vyškolené specialisty. Válka je teď úplně jiná než v roce 2014. Už není tak pozemní - teď je to válka technologií, letectva a dronů,“ míní.
Musíme mobilizovat, abychom mohli zvítězit. Každý by měl být připraven jít bojovat, říká Perebyjnis
Číst článek
S rozšířenou mobilizací by politici neměli otálet, domnívá se Rahmar.
„Jestliže nedojde k další mobilizaci, nebudou rotace a nebudeme moci doplňovat a obměňovat stavy na frontě. Lidi jsou fyzicky unavení a psychicky vyhořelí. Dlouhodobý pobyt na nulté linii s sebou nese obrovské zdravotní následky. Myslím si ale, že mobilizovat by se měli jenom ti lidi, kteří to chtějí dělat. Kdo nechce, toho na frontě nepotřebujeme. Nedokáže plnit bojové úkoly, protože nemá motivaci. Jen ten, který chápe, že na jeho rozhodnutí závisí osud země, bude efektivním vojákem. Takovým, kterého rád uvidím vedle sebe a se kterým budu bojovat bok po boku,“ dodává.
‚Mobilizace není nutná‘
Jedním z nich je Ivan, který do armády vstoupil dobrovolně a ve speciální jednotce slouží jako řidič a podle potřeby se zapojuje i do útoků. Na mobilizaci má ale trochu jiný názor:
„Myslím si, že doplňující mobilizace není nutná. Měli by povolat policisty ze zvláštních jednotek. Těm se ale moc nechce. Nemají teď nic na práci, sedí si pěkně v teple kanceláří a od toho sezení už mají vzadu prošoupané kalhoty. To vše na účet daňových poplatníků. Tolik policistů teď určitě nepotřebujeme,“ myslí si.
Ani další ukrajinský voják Karel nesouhlasí s tím, aby příslušníci vojenských správ naháněli po ulicích lidi do armády.
„Nepotřebujeme mobilizaci násilným způsobem, jak to někdy vidíme. Lidi by si měli sami uvědomit, že je válka a že by své zemi měli pomoci. A měli by pochopit, že těm, kteří jsou na frontě už víc než dva roky, je fakt těžko – fyzicky, psychicky i morálně,“ apeluje.
Nový mobilizační zákon ale stále leží v parlamentu a bylo k němu podáno na tři tisíce pozměňovacích návrhů.
