‚U nás všechno spálili a zničili.‘ Z Donbasu prchají desetitisíce lidí, odehrávají se tam nejprudší boje

Desetitisíce Ukrajinců řeší dilema: uprchnout z ostřelovaných měst Donbasu do bezpečnějšího neznáma, nebo zůstat doma, ale v ohrožení života a bez základních životních podmínek? Někteří se nemohou rozhodnout a volbu odkládají, jiní se odhodlávají, ale s rodnými místy a lidmi se loučí velmi těžko.

Od zpravodaje z místa Pokrovsk Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Paní Ludmilu jsme se skupinou ukrajinských dobrovolných humanitárních pracovníků našli sedět na sbalených taškách ve sklepě jednoho z uhledarských paneláků. Společně se sousedkou Alenou a dalšími tu strávila tři měsíce.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž Martina Dorazína z akce na záchranu uprchlíků z Donbasu

„Nikdo o nás neví, v žádné televizi nás neukázali. U nás všechno zničili a spálili. Dobří lidé, řekněte, proč rozbili náš Vuhledar a naše domovy? Proč spálili všechny naše domy?“ ptá se jedna z prchajících žen.

„Pavlovka je zničená, ztratila jsem kontakt se synem. Dimo Dimjaněnko, čekám Tě! Albíno, čekám tě! Dimo, jestli mě slyšíš nebo vidíš, dostaň se odtud, kde teď jsi. Všechno zaplatím!“ zoufá si další uprchlice. 

Mezi zachráněnými z Donbasu byl také jeden pes | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas

Vyvádíme obě ženy z tmavého a vlhkého podzemí k dodávce. Venku se nesmíme dlouho zdržovat, tady to není bezpečné, protože ze tří stran nejsme krytí žádnou budovou. Ženy se rychle loučí se svými sousedy a naskakují do nákladního prostoru našeho auta. Všechno, co teď mají, se vešlo do čtyř tašek.

Bereme papouška v krabici, také kočku v přenosce, která z ní trochu vyděšeně kouká. Ještě musíme naložit slepého pána i několik dalších lidí. Detonace už jsou slyšet blíž, takže je nejvyšší čas vyrazit.

Všechno, co s sebou teď paní Ludmila a Alena mají, se vejde do čtyř tašek | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas

Tímto náš pracovní den končí. Ještě nás čeká poměrně riskantní cesta zpět, ale tohle je nejhorší, všechno ostatní už je trochu bezpečnější. Ani jsem nespočítal, kolik lidí jsme převezli do bezpečí. Jednoho psa určitě. Asi jedenáct lidí. A taky kytaru.

A v centru pro humanitární pomoc uprchlíci, které jsme přivezli z Ugledaru, poprvé po třech měsících dostali normální jídlo. Nakonec ale musím opravit informaci, že jde o bezpečné místo. Jak jsem se teď dozvěděl, do Pokrovska přiletěly dvě rakety.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme