Tank jako investice a čachry s čísly. Tajemství růstu ruské válečné ekonomiky

Praha 23. února 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Důležitá otázka na začátek. Jak to, že ruská ekonomika po dvou letech od invaze na Ukrajinu ještě nezbankrotovala, když se o tom tolik mluvilo zejména na začátku invaze? 
Seriózní ekonomové byli výrazně skeptičtější a netvrdili, že by ruská ekonomika měla zbankrotovat. Mluvilo se o velkých problémech a ty nastoupily. Na druhou stranu lidé, kteří se tím alespoň trochu zabývají vědí, že ve vedení ruské centrální banky i ekonomických ministerstev jsou lidé, kteří svojí profesi rozumí. Čili i ta jejich reakce byla velmi vhodná.

Další věc je, že Rusko je 140milionová ekonomika, je to obrovská země, kterou ten vlastní trh udrží. A další věc je ta, že Rusko si vytvářelo zásoby v tzv. Fondu budoucích pokolení nebo, abych byl úplně přesný, ve Fondu národního bohatství, čili oni počítali s tím, že nějaké problémy mohou přijít. Když fond v roce 2004 vznikl, tak problémy, které se pravděpodobně očekávaly, byly spojené s výkyvy cen ropy, ale postupně se zdá, že daleko výraznější se stalo bezpečnostní zaměření.

A v neposlední řadě musíme zmínit, že i konjunktura byla výrazně jiná, než jak se očekávalo. Musíme si uvědomit, že sankce proti ropě byly zavedeny až 5. prosince 2022, potažmo tedy 5. února 2023 proti ropným produktům, čili po celý rok 2022 Rusové dodávali ropu, dodávali ji za rekordní ceny a prakticky nebyla žádná omezení, protože nějakou dobu trvalo, než se ty toky přesunuly jiným směrem a než byla Evropa schopna zareagovat.

Ale v roce 2023 už tomu tak nebylo a i přesto v roce 2023 ruská ekonomika rostla o více než 3 %. Jak je to možné, když je ruská ekonomika, pokud to chápu správně, už plnohodnotně válečnou ekonomikou?
To je právě ten důvod. Takové perličky jsou, že třeba tanky počítají jako investice. Čili to, že produkují tanky, vlastně přidává jejich hrubému domácímu produktu. To jsme viděli zvláště v první polovině roku 2023. Druhá polovina roku už je potom pro ruský průmysl výrazně horší v tom smyslu, že zvláště strojírenství zaměřené na vojenský průmysl začíná stagnovat. Ale v první polovině to byl jednoznačně příliv peněz do ekonomiky, který šel primárně na vojenskou výrobu. To s sebou ale samozřejmě nese i problémy v podobě pracovní síly. V Rusku zoufale chybí pracovní síla, a to naprosto extrémně, takže ekonomika jakoby funguje nad rámec svých možností a to pak dává tato čísla.

Ale já bych před těmi čísly varoval, protože ukazatel hrubého domácího produktu, už jenom z toho důvodu, který jsem teď tady zmínil, je velmi kluzký. Další problém je třeba to, že ropu považují za realizovanou ve chvíli, kdy je vytěžená, nikoli prodaná, což je další takový ukazatel. Ale ten základní problém je, proč by nám vlastně říkali úplně přesná čísla. Rusko utajilo velkou část statistik týkajících se zahraničního obchodu a tak dále. Berme ta čísla jenom s velkou rezervou. Navíc není náhodou, že číslo hrubého domácího produktu revidovali už poněkolikáté a ještě několikrát ho revidovat budou.

Když se tedy podívám na v přepočtu 335 miliard korun zisku, který vyrostl loni skoro o polovinu společnosti Rosněfť, tak to nemůžu brát jako pravdivý údaj?

To je údaj, který nějakým způsobem podléhá této manipulaci. Rusko těží ropu, ale není úplně zřejmé, že se ji daří vyvážet v těch objemech, ve kterých se ji dařilo vyvážet do Evropy. A to je jenom jeden z momentů, takže bych byl velmi opatrný. V Rusku máme třeba poměrně výrazný ukazatel růstu zásob – oni mají nějakou produkci, kterou někde skladují, a toto všechno počítají do toho vyprodukovaného. A třeba za statistiky Rosněfti, která je přímo navázaná na Vladimira Putina, respektive jeho poměrně blízkého spolupracovníka Igora Sečina, bych ruku do ohně nedal.

To je ropa a plyn. Jsou pořád největší ruské příjmy právě z ropy a z plynu? Není to třeba i obilí? Byly rekordní roky, vyvážení pšenice se daří…
Rozdělil bych to. Plyn rozhodně ne. Gazprom má zhruba 1 bilion rublů ztrátu, což je poměrně vysoká částka. Rusku se nedaří přeorientovat plynové toky. Musíme si uvědomit, že do Evropy, když to vezmu velmi hrubě, tak exportovali nějakých 150 miliard kubíků. Teď tvrdí, že v minulém roce zaznamenali rekordní vývoz do Číny v podobě asi 22 miliard kubíků. Není těžké si spočítat si, že Čína nenahradila Evropu. A ještě je tady cenový rozměr – Čína je ve výhodném postavení a nemusí brát zemní plyn z Ruska za každou cenu, neřku-li za tržní cenu.

To samé se děje třeba i u ropy. Sankce z 5. prosince 2022 byly kritizované za to, že jsou neefektivní, že cenový strop 60 dolarů za barel se obchází. Ale uvědomme si, že cenový strop má svoji cenu v tom, že Rusko muselo vynaložit prostředky na obcházení sankcí. Muselo nakoupit tankery, které jsou velmi sporné kvality. Navíc indické i čínské společnosti od Ruska očekávají slevy a oni ty slevy museli poskytovat. Čili ropa je významným příjmem, ale je tam jeden velký problém, protože Rusko si úplně nemůže dovolit řídit svoji produkci podle toho, jak je napadne. Sankce vůči ruské ropě platí už někdy od roku 2014. To jsem mimochodem nezmínil, když jste se ptal, proč nezkrachovali. Protože Rusové se učí obcházet sankce už od roku 2014, nikoli až od roku 2022. Takže těch mechanismů měli vypracovaných poměrně dost.

A co se týká cenového stropu, tak Rusové sice sankce obcházejí, ale samozřejmě Indové a Číňané jim říkají: pro nás je to rizikové, neděláme to úplně rádi, takže dejte slevu. A Rusové tu slevu musí dávat, protože ropný vrt nemůžete zavírat a otevírat jako si pustíte a zase vypnete vodu v koupelně. Je to poměrně složitý a drahý proces.

Co se týká pšenice – tvoří export pšenice nějakou podstatnější část ruských příjmů? 
Pšenice nebo obecně potraviny začínají tvořit výraznější část příjmů. Rusko se totiž snaží vytlačovat jiné producenty například z trhů v Africe nebo na Blízkém východě. To je ale poměrně drahý proces, protože když vypěstujete víc, tak tu pšenici někde musíte udat. A pokud ji někde udáte, tak je to na trzích, kde už předtím pšenici odebírali odjinud, takže vy musíte nabídnout atraktivnější podmínky. Takže ano, pokud vím, tak růst vývozu potravin byl asi o čtyři a půl procenta, což je poměrně slušný výsledek, ale jsou tam i tato „drobná“ úskalí.

Jak obejít sankce

Tak a teď ty sankce. Není to tak dlouho, co je komentovala ekonomka Jana Matesová v České televizi. Říkala, že zvláště evropské sankce uvalené na Rusko jsou masivně obcházeny – na rozdíl třeba od těch amerických, které jsou obcházeny méně, protože americká legislativa umožňuje vznést sankce i proti vlastním firmám. Rusku dodávají různá ložiska nebo vozidla pro válečné účely, tedy právě to zboží podléhající západním sankcím, především Turecko a země střední Asie. Informoval o tom mnichovských hospodářský institut IFO. Co všechno se teď do Ruska dostává a nemělo by?

Prakticky se tam může dostat cokoli. Těžko tam dopravíte ponorku, té by si asi někdo všiml, ale řekněme zboží „menšího rozsahu“ se tam pašuje zjevně. Vidíme to i na tom, jak vzrostly vývozy českých firem do zemí jako jsou Kyrgyzstán, Kazachstán – to není úplná náhoda. Můžeme do značné míry mluvit i o tom, že s tím, jak se tam z Ruska přesunuli lidé ze sektoru jako je třeba IT, tak vzrostla i jejich poptávka po západním zboží. Čili to může částečně něco vysvětlovat, ale určitě to nevysvětluje všechno. Rusko je schopné si tyto věci pořizovat a nemyslím si, že si někdo myslel, že jim v tom stoprocentně zabráníme. I nové sankce, které přijdou, přicházejí a budou přicházet, tak daleko víc půjdou proti obcházení sankcí směrem k utěsňování děr. Vidíme to třeba na tom, že čínské a turecké banky přestávají přijímat platby z Ruska. To je zcela zjevně způsobené tím, že se obávají druhotných sankcí ze strany Spojených států, potažmo Evropské unie.

Ve 13. balíku sankcí proti Ruské federaci, který schválili zástupci zemí EU, už obsahuje i čínské společnosti.

Přesně tak. Je to pro ně nepříjemnost. Zatím to není masivní úder, ale oni to prostě nestojí. Není těžké si to spočítat – na jedné straně máte tu tzv. zlatou miliardu, to jsou země tzv. kolektivního Západu, jak Rusové rádi používají, kdy máte velmi koupěschopné obyvatelstvo, kterému můžete dodávat zboží ve velkých sériích, a proti tomu máte pašovat něco do Ruska s velkým rizikem, s velkými náklady, tak si prostě radši vyberete ten relativně bezpečný Západ. Na druhou stranu Rusku se daří sankce obcházet. Viděli jsme to třeba na čipech, které pašovali skrz Singapur a Spojené arabské emiráty, což jsou takoví ti standardní, obvyklí podezřelí.

Mělo by nějaký zásadní dopad zmrazení ruského státního majetku na úrovni EU? To je téma, které chtěl v EU zvedat premiér Petr Fiala z ODS. Česko už mimochodem to zmrazení udělalo.
Myslím, že by to mělo jenom ten zásadní dopad, že by Rusové udělali to samé. Nejde ani o to, že by nás to bolelo víc, to určitě ne. Takové ty pohádky, že evropské sankce bolí víc Evropu než než Rusko…

To tvrdilo třeba Maďarsko, jako nyní, když váhalo při schvalování toho 13. balíku sankcí.
To už je spíš takové ohřívání vnitropolitické polívčičky. Nevšiml jsem si žádné sankce, která by EU bolela víc než Rusko. Stačí se podívat na to, jak moc se Rusko snaží, aby ty sankce nějakým způsobem eliminovalo – už jen to ukazuje na to, koho ty sankce bolí víc. Zmrazení majetku by pravděpodobně bylo nějakým gestem, ale v celém kontextu těch gest už to vlastně nehraje až zas tak velkou roli. Jde tam spíše o právní otázky než otázky makroekonomické nebo obecně politickoekonomické.

Jak moc sankce bolí běžné Rusy? Co všechno jim chybí?
Nemůžeme si to představovat ani zdaleka tak, že by Rusové strádali. Spíše se to týkalo občasných výpadků dodávek nebo vzletů cen – byly to vajíčka, byl to benzin a podobné věci. Ruská vláda si dává velký pozor na to, aby sankce na běžné Rusy nedopadaly. Zvyšování přílivu peněz do ekonomiky, nahrazení McDonald's řetězcem Chutně a tečka apod. – to všechno mělo za cíl nahradit západní výrobky. Částečně jedou z toho, co měli, částečně se snaží ten výpadek vykrýt paralelním importem. Rusko, které se holedbalo nějakou soběstačností, vymýšlí způsoby, jak jak si tam propašovat iPhony a já nevím, co všechno.

Navíc některé západní společnosti v Rusku stále zůstávají.
Částečně ano. Lehce na obranu těch západních společností podotýkám, že Rusové výrazně zpřísnili podmínky, za jakých se dá odejít. Čili ti, kteří to v uvozovkách nestihli do nějaké doby, tak už těch šancí teď mají pramálo nebo mají ty možnosti velmi ztížené. Část z těch firem se nicméně rozhodla v Rusku zůstat a samozřejmě vám budou vysvětlovat, že to je ze soucitu ke svým ruským zaměstnancům. Ale to bych až zas tak vážně nebral.

Čeká Rusko strmý pád?

Na začátku jste mluvil o tom, že ruská ekonomika jede tak trochu nad rámec, jestli to dobře popisuji. Když si počítáte jako investici tank, tak to není úplně návratné. Takto se ale nedá jet donekonečna, ne?
Takto se nedá jet do nekonečna, ale nějakou dobu to ještě vydrží. Musíme si uvědomit další věc – Rusové říkají, že to jsou nové tanky, ale my spíš tušíme, že to budou pravděpodobně renovované tanky odněkud ze skladů. Čili těch také nemáte neomezené množství.

Schodek ruského státního rozpočtu byl v minulém roce nějaké 3 biliony rublů, což je velmi hrubě řečeno 30 miliard dolarů. Ve Fondu národního bohatství mají ještě nějakých 50–51 miliard dolarů likvidních prostředků. Vyjadřuji to v dolarech, ale primárně jde o zlato a o jüany. Míra likvidity je v těchto dvou případech sporná, ale oni prostě tzv. zrcadlí, že vlastně tisknou rubly s tím, že jako kdyby tyto prostředky prodali. Nějakou dobu ještě peníze budou mít. Rok, rok a půl určitě.

Musíme vzít také v potaz to, že budou v březnu volby a jakmile volby skončí pro všechny samozřejmě určitě děsně překvapivým vítězstvím Vladimira Putina, tak pravděpodobně sáhnou k některým nepopulárním opatřením. Tady se mluví hlavně o zvýhodněné hypotéce, na kterou už třeba dupe centrální banka, protože té se samozřejmě nelíbí. Centrální banka zodpovídá za inflaci, inflace je v tuto chvíli oficiálně nějaký 7,5 %, ale základní úroková míra je v Rusku 16 %. Centrální banka už dávala najevo, že snížení nebude rychlé, že to bude bude nějakou dobu trvat. A po volbách se může stát, že k těm nepopulárním opatřením sáhnou.

Očekáváte, že po letošním jaru nakonec může své výhledy upravit i Mezinárodní měnový fond, který očekává, že ruská ekonomika letos poroste rychleji než všechny země G7?
Mezinárodní měnový fond má tu nevýhodu, že musí vycházet z oficiálních čísel. Nemají šanci říct, že je to šarlatánství. Nebo ono to není šarlatánství, ono je to vždycky velmi sofistikovaně interpretované.

Manipulativně.
Nemohou říct, že to takhle není, ale může dojít k revizi ze strany ruského statistického úřadu, který může po 17. březnu oznámit, že se spletli a že to není 3,6, ale 1,2 – to by u nich nebylo až zas tak velké překvapení. Respektive takto velký skok o dva a půl procentního bodu by byl překvapením, to pravděpodobně neudělají ani v ruském statistickém úřadě, ale může dojít k nějakým revizím.

Říkal jste, že rok, rok a půl ještě peníze budou, že se ekonomika bude točit. Co přijde potom? Tvrdý náraz?
Asi zklamu většinu posluchačů, ale nemyslím si, že potom nastane tvrdý náraz. Obrovským způsobem vzrostly prostředky na účtech ruských občanů a ruských firem. Velmi suše – mají víc peněz, nemají co si za ně koupit. Čili stát má ještě kam sáhnout. Pořád můžou sáhnout do vnitřních půjček, stahovat peníze z ekonomiky, toto všechno jsou schopní pořád ještě udělat. Ale samozřejmě to s sebou nese problémy v tom, že víc a víc tu ekonomiku škrtí. Jestliže bude válka pokračovat, pokud ještě dokonce vyhlásí mobilizaci, tak všechny ty problémy, o kterých jsem mluvil, v podobě nedostatku pracovní síly, hrozící inflace, ještě můžou vybobtnat na povrch. Na druhou stranu vidíme třeba i na příkladu Turecka, které dnes oznámilo tuším 45% základní úrokovou míru, že ani takto obrovská inflace nemusí nutně vést k tomu, že ten režim padne.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, CNN, X účet Tucker Carlson.