Rusko dál ostřeluje jejich vesnice, ale ukrajinští uprchlíci se pomalu vracejí do svých domovů
Do svých domovů v Doněcké oblasti se podle tamních úřadů od začátku ruské invaze vrátilo přes 230 tisíc uprchlíků. Válka tam ale pořád trvá a bezpečnostní situace je kritická. Tito lidé se přesto vrátili domů a naléhavě potřebují pomoc. Rusko navíc jejich města a vesnice dál ostřeluje.
Paní Ljudmila, starostka jedné z vesnic u Kosťantynivky v Donbasu, svolává kamarádky ukryté v teple uvnitř poměrně velkého domu kultury a mládeže. Venku vládne třeskutý mráz a prostranství před budovou se změnilo v kluziště.
Čeští humanitární dobrovolníci Alois Zwesper a Petr Drápal otevírají dvě dodávky napěchované až po střechu pomocí. V dálce se ozývají výbuchy. Alois sice říká, že je to bouřka, ale všichni ví, že to tak není.
„Generátory velký a malý, potom nějaké svítilny, varné konvice, ohřívače, matrace, polštáře, rozkládací lůžka, powerbanky, tlakoměry, prodlužovačky, hygienické balíčky,“ předčítá paní Ljudmila ze seznamu, který předala Aloisovi, co všechno tady kousek od fronty potřebují.
Paní Ljudmila vysvětluje, že když válka začala, místní úřady nařídily odvést všechny počítače a tablety, takže teď nemají na čem pracovat.
„Co jsme mohli, to jsme sehnali. Teď jsme zaváželi tolik míst, že nebylo možné všechny uspokojit,“ přiznávají čeští dobrovolníci.
Pomoci je málo
Je vidět, že situace se hodně zhoršuje, když to srovnám za ty téměř dva roky, tak na začátku bylo pomoci hodně a teď cítím, že lidé už nemají, co by dali.
„A taky se sem (Ukrajinci) vrací, protože už je nepodporují. Podporu nedostávají v Polsku, v Česku, na Slovensku, tak jim nezbývá než se vrátit domů, kde nedostanou nic. Žijou prakticky z humanitárky, z toho, co jim kdo dá, z milodaru,“ stýská si Alois.
Problém je podle něj i to, že lidí, jako je on, stále ubývá. „Válka je pořád stejná, tím se humanitární krize ještě zhoršuje, protože spousta lidí (kteří vozili humanitární pomoc) už to zabalilo, nejezdí, neměli na to už ani finanční prostředky, ani čas, už nás je pomálu,“ popisuje situaci Alois.
„V současné době máme organizaci Česká stopa, chtěli bychom víc rozjet sbírky na sanitky, přivážet sem sanitky a k tomu vždycky humanitární pomoc. Lidé sice přispívají méně, ale pořád jsem překvapený, kolik lidí je nám ochotných dát. Celé auto, které jsme dneska přivezli, bylo z darů od lidí. Takže ano, je jich míň, ale myslím, že nás s dobrým srdcem je pořád hodně,“ neztrácí naději Petr.
