Expert: Válka na Ukrajině změní podobu evropských armád, kombinuje zákopy s technologiemi 21. století
Současná válka na Ukrajině je bezprecedentní, protože se v ní spojují sto let staré válečné taktiky, zastaralé zbraně i nejmodernější technologie. „Obě strany využívají malé komerční drony. Vojáci, jak jsou v zákopech, tak musí myslet na to, že nad nimi může kdykoli prolétnout dron a odhalit jejich pozici,“ vysvětluje Michael Raska, bezpečnostní analytik a expert na budoucnost válčení z Nanyang Technological University v Singapuru.
Jak se podle vás v budoucnu změní podoba konfliktů a válčení?
Velmi těžká otázka. Máte spoustu různých faktorů, které ten proces ovlivní. Jak se vojenské organizace můžou přizpůsobit novým technologiím, jak budou moct vstřebat nové technologie, jak se změní. Další faktor je, jaké technologie se budou dál vyvíjet. A další věc je, jak budou vojenské organizace přemýšlet o budoucnosti válek a konfliktů. Pak jsou tam ještě další a další faktory. Na druhou stranu máte spektrum bezpečnostních hrozeb, které se různě kombinují, vznikají pak komplexní bezpečnostní problémy. První a druhá světová válka, to byly masivní konvenční války, pak byly asymetrické konflikty, kdy státy bojovaly s nestátními aktéry, to je třeba terorismus. Ale všechny tyto hrozby byly oddělené. Ale teď se to mění a vidíme to třeba na válce na Ukrajině.
V čem je tato válka jiná?
Tam se všechny zmíněné hrozby slučují. Na Ukrajině je klasický konvenční konflikt, tanky, děla a zákopy. Pak jsou tam nestátní aktéři, to jsou třeba wagnerovci, privátní armády. Pak je tam cyber a informační válka, politická válka, dezinformace, všechny generace technologií. Vemte si jen tanky, jsou tam ty přes čtyřicet let staré až po ty nejnovější. Jsou tam drony. Tato válka reflektuje všechny typy válek, které jsme studovali posledních sto let. Je to totální válka v akváriu. To znamená, že je limitovaná do ohraničeného geografického prostředí. Západ i Rusko mají jaderné zbraně a žádná strana to nechce eskalovat víc, než to je. Proto se ten konflikt nerozrůstá do jiných zemí.
To, že se tam mísí všechny známé typy konfliktů a technologií, je to pro nějakou ze stran výhoda?
Není to výhodné pro nikoho, protože nikdo nemůže najít rozhodující bod zlomu, aby protivníka porazil. Ta komplexita bojiště je bezprecedentní. To jsme tu prostě ještě neměli.
Válka na Ukrajině je jiná než ostatní, popisuje laureát Ceny Ferdinanda Peroutky, zpravodaj Martin Dorazín
Číst článek
Takže do budoucna nečekáte nějaký přelom, ale spíš k tomu, co známe, budou přibývat další a další technologie?
Ta komplexita technologií a komplexita bezpečnostních hrozeb se slučuje. Na jednu stranu máte ty, kteří argumentují tím, co jste říkala. Že vlastně všechny konflikty jsou stejně politické a že vlastně ta přirozenost boje se nezmění a technologie to neovlivní. Ale na druhou stranu máte argument, že když se několik těch nových technologií sloučí dohromady a změní se organizace vojenských aktérů a jejich myšlení, tak se může změnit charakter konfliktu, válčení.
Nové technologie v praxi
A sledujete nějakou takovou změnu?
Ano. Už to není jen teoretické, už se to děje. Všechny ty diskuse o umělé inteligenci, o dronech. Všechno bylo v nějaké teoretické dimenzi. Dneska už to ale není jen teorie, co by mohlo být. Dnes se díváme, co může být, co je a co se děje. Ukrajinci a Rusové používají různé druhy dronů.
Změnu, která se teď děje, můžete vidět třeba v případě letectva. Ani Rusko, ani Ukrajina nemůžou mít nadvládu nad nebem. Všechny ty drahé stíhačky, které obě strany mají, nemůžou odpovědět na útoky dronů. Dnes nemusím mít letectvo páté generace, nemusím mít stíhačky F-35, abych dokázal toho oponenta nějak ovlivnit.
Já si dnes místo jedné stíhačky F-35, která stojí sto milionů dolarů, můžu koupit deset tisíc chytrých dronů. Ty budou mít schopnost atakovat cíle samy podle priorit a dat.
Ukrainian drone using a line to slowly lowers bomb in through the hatch of a Russian tank. pic.twitter.com/AHUgvVY5Nt
— Visegrád 24 (@visegrad24) February 15, 2023
Takže podle vás nemá cenu kupovat stíhačky, a místo toho se soustředit na drony?
To bych zase neřekl, ale ten balanc by se měl změnit. Ten konflikt na Ukrajině říká, že musíme mít konvenční bojeschopnou armádu. Žádná kybernetická válka nezničí zákop. Vždy musíte mít bojeschopné vojsko, vojáky, kteří mají odvahu a schopnost dosahovat cílů. Neříkám, že dnes musíte dát všechny tyto zbraně pryč.
Ale jde o to, že můžete získat větší potenciál z nových technologií, aby vám tu existující bojeschopnost zesílily. Další lekce z války na Ukrajině je to, že žádná vojenská organizace na světě se nepřipravovala na dlouhý, táhlý boj. Všechny armády se připravují na rychlou operaci. Takže do budoucna bude klíčový i takzvaný dodavatelský řetězec.
V jakém smyslu?
Dodavatelské řetězce zbraní jsou dnes zdrojem síly. Kdo kontroluje dodavatelské řetězce, má vlastně převahu. Důležitost dodavatelských řetězců zase vidíme na Ukrajině.
Takže sankce, které Západ uvalil na Rusko, ovlivňují i toto?
Myslím si, že to je problém pro obě strany. Evropské země mají problém produkovat zbraně a munici. Špatně funguje dodavatelský řetězec. Vezměte si velké zbrojařské firmy. Jsou nadnárodní. Mají problém, že v této situaci musí dodávat to, co je potřeba na válku na Ukrajině a co je potřeba pro trh v Evropě. Nezvládají tak dodávat jinam.
Třeba Singapur musí dovážet velké vojenské platformy, kdyby si teď něco objednal, tak to bude trvat déle. To vše komplikuje obranné plánování. Problém má ale i Rusko. Nezvládá produkovat v objemu, v jakém jeho armáda potřebuje. Navíc musí vyměňovat technologie, které mělo ze Západu.
Mají svoje technologie, ale ty vyspělejší technologie většinou dováželi. Teď je musí nahrazovat, ale nějaké své zdroje mají. Už půl roku koluje informace, že Rusku dochází prostředky, zbraně, že končí. To není pravda. Oni mají daleko větší zásoby a velkou schopnost absorbovat ztráty.
Mají schopnost do toho konfliktu dávat daleko víc než evropské státy. Ale to hlavní je, jak jsou armády závislé na globálních dodavatelských řetězcích, a to je velká zranitelnost. Různé komponenty jedné zbraně se vyrábí na různých místech, a když někde vznikne problém, je těžké zbraň dodat.
Když se vrátíme zpět k novým technologiím a budoucnosti válčení, teď ve válce na Ukrajině se využívá něco, co do budoucna ovlivní podobu válek?
Určitě ano, ale nemám primární zdroje přímo z místa. Obě strany experimentují s novými technologiemi. Obě strany experimentují s drony a jejich programováním. Učí se, testují spoustu nových věcí. Obě strany analyzují big data. Velkou roli hrají vojenské zpravodajství a analýzy.
Tam jsou nové technologie daleko víc využívány. Nebo přesné zaměřování. Máte klasické dělostřelectvo, které ale propojíte s GPS a dronem. Co mi přijde ale nejzajímavější, jak obě strany využívají malé komerční a chytré drony. Vojáci, jak jsou v zákopech, tak musí myslet na to, že nad nimi může kdykoli prolétnout dron a shodit na ně granát. To úplně mění tu psychiku války, ten charakter války. Vojáci se tomu musí přizpůsobovat, musí vědět, že drony jsou všude.
Další hrozby
Změní válka na Ukrajině podobu dnešních západních armád?
Já myslím, že ano. Je to takový budíček pro všechny. Po studené válce se všechny prostředky na vojenství škrtaly. Většina armád západních států se zaměřovala na expediční válčení. Moderní armády bojovaly proti nestátním aktérům v Sýrii, Iráku, Afghánistánu. Vlastně dvacet let se armády soustředily na toto, což definovalo výcvik, způsob myšlení.
Mezitím Rusko, Čína, Severní Korea transformovaly svoje armády. Hlavně tedy Čína. My jsme si mysleli, že Rusko to udělalo taky, ale jeho armáda nebyla schopna ty nové technologie vstřebat a využít.
Takže jako největší hrozbu současnosti vnímáte Čínu?
Čína se učí daleko rychleji. Problém je, že svoje schopnosti Čína ještě netestovala. Učí se ze současných konfliktů. Dlouhodobě je to daleko větší hrozba než Rusko. Rusko je země, která se rozpadá, bortí. Čína naopak vojensky, ekonomicky i politicky roste.
Potenciál Číny jako supervelmoci je daleko větší než potenciál Ruska. Takže na to reagují státy východní Asie. Budoucnost nových technologií, nových vojenských organizací, vojenské transformace se budou dít, a už se dějí, v Asii.
Čína si uvědomuje, že Rusko vyjde z vojenského konfliktu s pošramocenou kůží
Číst článek
Můžete být konkrétnější, jak se mění asijské státy v reakci na Čínu?
Třeba Japonsko přepracovalo svou obrannou strategii, jsou aktivnější. Korejci se snaží transformovat armádu, Singapurci vytvořili takzvané ozbrojené síly příští generace, které se soustředí na vojenské zpravodajství, kybernetickou obranu nebo elektronickou obranu. Všechny vyspělé státy v regionu se postupně transformují. Čína je důvodem, proč se tyto státy mění.
Jak postupovat dál
Takže co musí evropské státy udělat, aby neztratily bojeschopnost?
Dnešní vojenské organizace jsou organizované stejným způsobem už od napoleonských válek. Ta hierarchie, způsob řízení. Nejsou schopny tyto změny absorbovat. Snaží se adaptovat, ale je to pro ně strašně těžké. Nejde ale jen o armádu jako takovou, celá obranná strategie státu se musí změnit.
Musí být daleko pružnější a adaptivnější. Musí být strategicky adaptivní na nové a stále se měnící hrozby a operačně adaptivní na nové technologie, aby mohly absorbovat tu inovaci, která se soustřeďuje třeba v privátním sektoru. Spolupráce s privátním sektorem nikdy nebyla příliš úzká.
Obranná strategie se musí změnit ve směru kolaborativní bezpečnosti. Dřív bývala hlavní kolektivní obrana, to je například NATO. Dnes je ale potřeba kolaborativní obrany, kdy spolu bude státní a soukromý sektor spolupracovat. Vezměte si třeba big tech společnosti, které mají data.
Třeba Google, Microsoft a další. Stát je potřebuje víc a víc. Současné a budoucí problémy už nezvládne vyřešit stát sám, musí začít spolupracovat s privátním sektorem, s akademickým sektorem. Musí se změnit zpravodajské služby. Celý systém obranné strategie se musí organizačně, koncepčně a technicky změnit.
Ale to povědomí států o těchto rizicích už roste. Tento týden je například první mezinárodní konference v nizozemském Haagu, která se soustředí na vývoj umělé inteligence ve vojenské oblasti. Sjede se tam tisíc lidí ze sedmdesáti pěti zemí, aby tyto otázky řešili.
Takže stát musí být podle vás daleko otevřenější, aby byl schopný do budoucna čelit hrozbám?
Vezměte sto lidí, kteří jsou nejlepší na ten obor. Je jedno, jestli jsou z vojenského, privátního nebo státního prostředí. A těch sto lidí dáte dohromady, aby něco vymysleli. Doteď se dělaly bariéry mezi institucemi.
Ale když této stovce lidí dáte problém, tak ten potenciál, že ten problém nějak inovativně vyřeší, je větší, než kdyby se to mělo řešit v nějaké byrokratické bublině, která není schopna překonat samu sebe.
