Vladimir Putin nechce riskovat ani se smířit s porážkou
Vladimir Putin se všem snaží ukázat své nezlomné odhodlání. Vytyčil si jasný směr a bude se ho držet, ať se mu do cesty postaví jakékoli překážky. Západ všeobecně předpokládá, že kremelský lídr ve válce s Ukrajinou neustoupí, a kdyby se věci vyvíjely špatně, vyrazí do boje, píše emeritní profesor Lawrence Freedman z londýnské King’s College pro server Nový hlas Ukrajiny.
Putinova pověst se ale začíná hroutit. Dá se to sledovat na jeho ochromené politice – pokračuje ve zvolené strategii, protože ho nic lepšího nenapadá. Bylo to patrné i z jeho projevu na každoročním Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu, píše Český rozhlas PLUS.
Tématem zmíněné řeči bylo, že navzdory „bleskové hospodářské válce“, kterou proti Moskvě vedou Američané, Rusko posílí, protože zbytek světa trpí inflací a recesí. V současném konfliktu jde prý o to, že se Rusko postavilo „americké aroganci“.
Putin se sice vychloubal, jak ruská ekonomika bouři přečká, ale podle oficiálních prognóz letos poklesne zhruba o osm procent, podle těch neoficiálních až o patnáct. Jedním z důvodů, proč se ruské hospodářství ještě drží, jsou vyšší příjmy díky prudkému růstu cen ropy a zemního plynu.
Navzdory ekonomickým sankcím však Moskva zvyšuje tlak na Západ skrze omezování dodávek plynu do zemí Evropské unie. Rusko chce Evropanům ukázat, že stát na straně Spojených států znamená „ekonomickou sebevraždu“.
Putin dále v projevu slíbil, že Rusové splní na Ukrajině svůj cíl, jímž je „svoboda pro Donbas“. Kreml neslevil ani z toho, že se sousední země bude muset smířit s novými hranicemi. Oblasti okupované Rusy se už připravují na anexi, připomíná profesor Freedman v článku pro Nový hlas Ukrajiny.
Spor o Kaliningrad
Ruskému prezidentovi je jasné, že své cíle musí volit pečlivě. Nemůže nic dělat s tím, že Evropská unie zahájila s Ukrajinou přístupové rozhovory, a tak je pro něj lepší se v této věci o nic nesnažit. Z téhož důvodu Kreml mávl rukou nad vstupem Finska a Švédska do NATO.
Moskva přitom původně vyhrožovala strašlivou pomstou, pokud se dosud neutrální severské státy k alianci připojí. Někteří geopolitičtí experti soudili, že právě rozšiřování NATO chce Kreml zabránit především. Jenže když se někdo vydá cestou, která se Putinovi nelíbí, ruskému prezidentovi nezbývá než vyhrožovat. Když ale jeho hrozby nejsou hodnověrné, musí celou věc nechat plavat.
Je to vidět i na sporu o ruskou enklávu Kaliningrad mezi Litvou a Polskem. Sídlí tam ruská Baltská flotila, takže jde o území strategického významu. Litevská vláda však Kaliningradu zablokovala dodávky uhlí, kovů, stavebních materiálů a moderních technologií přes své území. Je to v souladu s evropskými sankcemi, ale ty Rusku nebrání v zásobování enklávy po moři.
Moskva pohrozila „odvetnými kroky“, nicméně není jasné jakými. Z Ruska do Litvy moc zboží neproudí a Kreml jí nemůže ani přestat dodávat plyn, protože Litva ho v dubnu přestala odebírat. Příliš mnoho odvetných opatření se tedy nenabízí, soudí autor analýzy na serveru Nový hlas Ukrajiny.
Patová situace
To všechno oslabuje Putinovu autoritu v Rusku, jak to nedávno nastínila politoložka Carnegieho nadace pro mezinárodní mír Taťjana Stanovaja.
Putin nechce riskovat víc, než je nutné k zajištění vojenského vítězství. Nedokáže se ale smířit s ničím, co by vypadalo jako porážka. Nikdo z ruské elity netuší, jak tento hlavolam vyřešit, a i kdyby tušil, nikdo nemá politickou odvahu ani příležitost proti prezidentovi vystoupit. Šance na jeho svržení pučem jsou proto malé.
Rusko ještě nic vážného na Ukrajině nezačalo, prohlásil Putin. Západ podle něj prohrál
Číst článek
Nastala tedy jakási paralýza. Podle politoložky Putin „vytvořil situaci, na kterou nebyl připraven a s níž si teď neví rady. Ruský mocenský systém, který sám vybudoval, zabraňuje kolektivnímu a vyváženému přijímání efektivních rozhodnutí.“ Tuto patovou situaci lze pozorovat i na tom, jak Kreml vede válku – ruská taktika je nepružná a předvídatelná.
Severodoněck byl, stejně jako předtím Mariupol, označen za zásadní cíl, a tak není možné připustit neúspěch při jeho dobývání. Rusové proto ke splnění této mety vynaložili veškerou palebnou sílu a všechny vojáky.
Ukrajina za to zaplatila vysokou cenu. Začaly se objevovat otázky, zda je rozumné věnovat tolik vojenských kapacit na obranu města, které získalo strategický význam jen proto, že na něm Moskvě tolik záleží.
Ukrajinská armáda však tvrdí, že se to vyplatilo. Rusové podle ní utrpěli obrovské ztráty a nemohli postupovat na jiných místech, kde teď Ukrajinci mohou přejít do ofenzívy, například v Chersonské oblasti.
Váhání Německa a Francie nad podporou Ukrajiny má obchodní i historické kořeny, tvrdí filozof Kroupa
Číst článek
Rusko od začátku krize předvádí sílu a snaží se ukázat, že si zaslouží, aby se s ním jednalo jako s velmocí. Jeho moc je ale omezená a Moskva si možná bude muset přiznat, že si ukousla větší sousto, než dokáže sníst. To ovšem neznamená, že válka brzy skončí nebo že se situace Ukrajiny zlepší. Když Putin nemůže dosáhnout svého, je jeho výchozí strategií působit utrpení.
Putinovou největší nadějí je, že válka a její ekonomické důsledky unaví západní spojence Ukrajiny natolik, že na ni začnou naléhat, aby přijala nějaký územní kompromis. I to má ale háček – ekonomické dopady už přišly, a přesto Západ slíbil, že nenechá Rusko jeho dobyvačnou válku vyhrát, doplňuje Lawrence Freedman, emeritní profesor z londýnské King’s College, v analýze pro server Nový hlas Ukrajiny.
