Všechny Putinovy prezidentské volby. Silná dominance ruského vůdce se opakuje už čtvrt století
- Ruský autoritářský vůdce se o tomto víkendu nechá popáté zvolit do prezidentského křesla. Kreml skoro čtvrt století budoval systém, který by jakékoliv překvapení vyloučil.
- Opozice je zcela rozdrcená, její aktivisté jsou v emigraci nebo ve vězení, Alexej Navalnyj dokonce na hřbitově. Ústřední volební komise k volbám nepustila ani vysloveně slabého liberálního kandidáta.
- Takhle vypadají prezidentské volby 24 let po nástupu Vladimira Putina. Ve skutečnosti nikdy nebyl zvolen v čestných a férových volbách.
„Opatrujte Rusko, odcházím.“
Diváci tradičního novoročního projevu prezidenta Borise Jelcina nejspíše nevěřili vlastním očím.
„Odcházím. Rusko musí vstoupit do nového tisíciletí s novými tvářemi, s novými chytrými, silnými, energickými lidmi. A my, kteří jsme u moci už mnohá léta, musíme odejít,“ prohlásil viditelně vyčerpaný první ruský prezident.
Oznámil, že rezignuje na prezidentský post a svým zástupcem jmenuje v souladu s ústavou tehdejšího premiéra Vladimira Putina.
Rychlost, s jakou někdejší důstojník KGB stoupal k moci, vyrážela dech. Když ho Boris Jelcin v srpnu 1999 jmenoval premiérem, všichni se smáli. Tou dobou už byl Vladimir Putin více než rok šéfem tajné služby FSB, ale širší veřejnost ho prakticky neznala.
Těžké váhy tehdejší ruské politiky, moskevský starosta Jurij Lužkov a Jevgenij Primakov, se jmenování vysmáli coby zoufalému pokusu Jelcina jmenovat svou loutku prezidentem.
Jenže koncem léta přišly výbuchy obytných domů ve Volgodonsku a Moskvě, které si vyžádaly životy více než 300 lidí a vyvolaly paniku.
Kreml z atentátů obvinil čečenské separatisty na čele se Šamilem Basajevem, kteří se tehdy pokusili obsadit několik obcí v sousedním Dagestánu.
Pravda, později ve městě Rjazaň policie po upozornění občana zatkla skupinu atentátníků a ukázalo se, že šlo o důstojníky FSB. Tajná služba tvrdila, že šlo o cvičení a v pytlích nebyla výbušnina, ale cukr.
Od té doby v opozičních kruzích panuje silné přesvědčení, že ve skutečnosti i předchozí útoky spáchala ruská tajná služba, aby se její někdejší šéf mohl ukázat jako muž silné ruky.
Spolupracovník Navalného vyzval Rusy k protestům. K volbám mají dorazit v jeden čas a vytvořit fronty
Číst článek
Ať již tomu bylo jakkoliv, zafungovalo to. Ikonickou se stala Putinova řeč o tom, že teroristy zlikviduje, i kdyby se schovali v kadibudce. Tedy v ruštině to zní o něco jadrněji. Putin létal na severní Kavkaz v bojové stíhačce, osobně vedl porady vojenského velení. Současně také omezil možnost pracovat v Čečensku pro nezávislé novináře.
První prezidentské ‚volby‘
Výsledkem bylo, že Lužkov a Primakov se rozhodli v prezidentských volbách nekandidovat a jedinými reálnými vyzyvateli Vladimira Putina byli komunista Gennadij Zjuganov a vyhasínající hvězda ruské liberální politiky počátku 90. let Grigorij Javlinskij.
Aniž by Vladimir Putin formálně vedl předvolební kampaň nebo se účastnil debat, získal 53,44 procenta hlasů, Zjuganov 29,49 procenta a Javlinskij 5,85 procenta. Ze všech prezidentských voleb Putinovy epochy měly nejblíže ke svobodným, což ale především vypovídá o tom, jak vypadaly ty následující.
V roce 2004 byl milostný románek mezi Vladimirem Putinem a ruskou společností nejspíše na vrcholu. V odbojném Čečensku ruská armáda konečně vítězila díky pomoci místního někdejšího polního velitele a muftího Achmata Kadyrova a lidé se upřímně nezajímali, jakými prostředky.
Kandidáti na prezidenta v Rusku odevzdali archy s podpisy volební komisi. Putin jich posbíral 300 000
Číst článek
Ekonomika rostla nejen díky rostoucím světovým cenám ropy a plynu, ale také díky radikální daňové reformě, která zavedla rovnou 13procentní daň z příjmu a vyvedla z šedé ekonomiky značnou část ruských firem. Dvě hlavní ruské televize, Pervyj kanal a NTV, byly pevně pod kontrolou Kremlu poté, co jejich majitelé, oligarchové Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij, odjeli ze země.
Gusinskij potřeboval pár dní ve vyšetřovací vazbě, než seznal, že bude dobrý nápad televizi NTV prodat Gazpromu a odjet do Izraele. Michail Chodorkovskij byl těsně před volbami zatčen za daňové úniky jeho ropného koncernu Jukos, ale podle převládajícího mínění Rusů si to zasloužil, protože k majetku stejně jako ostatní oligarchové přišel krajně pochybným způsobem.
Ztělesněním této etapy byl klip „Takového jako Putin“ z roku 2002, ve kterém zpěvačka vyžene svého chlapce kvůli alkoholu a rvačkám. Místo toho nyní chce „Takového jako Putin, který by nepil, který by mne nebil, který by neutekl“. Hudebníci později tvrdili, že původně měla skladba působit sarkasticky, ale nakonec se z písně stala oficiální Putinova předvolební píseň.
Takže není překvapením, že třeba Vladimir Žirinovskij do prezidentských voleb poslal místo sebe svého bodyguarda. Vladimir Putin získal 71,9 procenta hlasů, jeho komunistický vyzyvatel Nikolaj Charitonov dostal 13,8 procenta a na třetím místě s 4,14 procenta skončil nacionalistický politik (a pozdější Putinův poradce pro ekonomiku) Sergej Glazjev.
Návrat do křesla
V letech 2008 až 2012 seděl v prezidentském křesle Dmitrij Medveděv, blízký spolupracovník Vladimira Putina ještě z počátku 90. let, kdy oba působili na petrohradské radnici. Medveděv se snažil prezentovat jako představitel moderního Ruska, přátelského vůči Západu.
Během své cesty do Spojených států se setkal například se Stevem Jobsem a jeho záliba v technice společnosti Apple mu vynesla posměšnou přezdívku Ajfounek. Pro sílící střední třídu ve velkých městech se stal ztělesněním nadějí, že Rusko směřuje správným směrem a brzy se stane „normálním“ státem.
O to větší bylo jejich rozčarování, když v září 2011 na sjezdu vládnoucí státostrany Jednotné Rusko Medveděv oznámil, že se s Vladimirem Putinem domluvili, že nejlepší bude, když se zase vrátí do premiérského křesla a Putin usedne do toho prezidentského. Tato rošáda vyvolala silné protestní hnutí, kterému se podle symboliky začalo říkat „hnutí bílých stužek“.
Demonstrací zimy na přelomu roku 2011 a 2012 se sice účastnily desetitisíce či spíše statisíce protestujících, ale zůstaly omezeny na Moskvu, Petrohrad, Jekatěrinburg a pár dalších velkých měst. Režim nakonec protesty potlačil, desítky lidí skončily za mřížemi, další tisíce aktivistů musely odjet ze země.
Uprostřed toho procesu se konaly v březnu 2012 prezidentské volby, ve kterých Vladimir Putin získal „pouhých“ 64,5 procenta hlasů, druhý byl komunista Gennadij Zjuganov se 17,38 procenta. Na třetím místě se umístil miliardář Michail Prochorov, který měl podle úmyslů Kremlu kanalizovat protestní hlasy a současně neohrozit Putina. Nakonec Prochorov získal 8,08 procenta hlasů.
Nová ruská realita
V roce 2012 byla změněna ústava ohledně délky prezidentského mandátu, a proto Vladimir Putin seděl v Kremlu až do roku 2018. Poslední rok neutichaly spekulace ohledně toho, zda bude znovu kandidovat. Leč záhy se ukázalo, že pro mnoho lidí šlo jen o přání.
Rusko skrze systém rozpoznávání obličejů zatýká lidi z pohřbu Navalného. Kamery jsou po celé Moskvě
Číst článek
V době před volbami bylo nejzajímavější sledovat úpornou snahu Alexeje Navalného o vedení předvolební kampaně, jakkoliv i jemu samotnému muselo být jasné, že ústřední volební komise ho nikdy nezaregistruje coby kandidáta.
Jenže Navalnyj vybudoval síť regionálních štábů a jako jedinému politikovi se mu podařilo vymanit se z liberální bubliny Moskvy. Tím se jednoznačně stal vůdčí postavou celé opozice. A také pro Kreml nepřítelem číslo jedna.
O jediné vzrušení (a to ještě velmi mírné) se během kampaně postaral podnikatel v zemědělství a kandidát komunistické strany Pavel Grudinin. Ten sice získal souhlas Kremlu jako loajální politik, v průběhu kampaně ale patrně začal nabírat přílišnou popularitu a následně se objevily informace o jeho bankovních účtech v zahraničí a bylo zahájeno trestní stíhání kvůli údajným machinacím s pozemky.
Výsledky byly očekávané. Vladimir Putin tentokrát atakoval hranici 80 procent hlasů se ziskem 77,53 procenta. Pavel Grudinin, který tou dobou kvůli zájmu silových složek své kandidatury nejspíše již litoval, nakonec dostal 11,90 procenta. Třetí místo obsadil veterán ruské politiky Vladimir Žirinovskij s 5,71 procenta.
Stoupenci Alexeje Navalného pak ještě uspořádali sérii demonstrací s názvem „Není to náš car“, ale to bylo všechno. Do definitivního zničení organizované opozice a masivního vpádu na Ukrajinu zůstávaly necelé čtyři roky.
