‚Pokud zemřeme, zemřeme společně.‘ Rodina v Turecku platí hypotéku, v bytě ale bydlet nesmí
Zemětřesení v Turecku a Sýrii už má přes 41 tisíc obětí. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan přirovnal katastrofu k výbuchu atomové bomby. Zraněných jsou desetitisíce. Statisíce lidí se ocitly bez střechy nad hlavou. Nejde přitom jen o ty, jejichž domy se zřítily během otřesů. Mnoho lidí se ocitlo bez domova, i když jejich domy stojí. Mají však narušenou statiku.
Moderní dům v moderní čtvrti. Šest pater, na každém patře šest bytů. Na první pohled to vypadá, že dům ve městě Diyarbakir přežil zemětřesení bez úhony.
Mnoho lidí se v Turecku a Sýrii ocitlo bez domova, i když jejich domy stojí. Na místě natáčel Jaromír Marek
„Tohle je náš dům. Včera přišli inspektoři a řekli, že základy domu jsou poškozené, že není bezpečné v domě bydlet. Dveře bytu zapečetili a oznámili, že musíme okamžitě pryč. Kam, to už nám neřekli,“ popisují pro Radiožurnál manželé.
Byt v novostavbě si pořídili před šesti lety na hypotéku. Potom se jim narodily děti. Ona je zdravotní sestra, on referentem na úřadě práce. Protože oba pracují svým způsobem pro stát, požádali mě, abych jejich jména nezveřejňoval. Bojí se, že by kvůli kritice mohli přijít o zaměstnání.
„Nechceme ten byt jen pro sebe. Když náš přišli vystěhovat, žilo u nás už několik příbuzných, kteří uprchli ze zničeného Adyiamanu. Ztratili jsme mnoho příbuzných. A těm co přežili, nemůžeme pomoci,“ vzlyká muž.
Státní pomoc obětem zemětřesení v Turecku vázne. Lidé pomáhají sami, kritizovat vládu si ale netroufají
Číst článek
Když se trochu uklidní, vysvětluje, že teď bydlí všichni u přátel. I s malými dětmi se jich v jednopokojovém bytě tísní celkem deset. Brzy se ale budou muset zase stěhovat. U přátel je vystřídají jejich příbuzní, kteří přišli o střechu nad hlavou. Kam půjdou oni, netuší.
„Úřady nedělají skoro nic. Pokud nám někdo pomohl, byli to zase obyčejní lidé jako my,“ stěžuje si pod slibem anonymity žena.
Protože byt museli opustit během pár minut, vrátili se teď pro pár svých osobních věcí. Pečeť na dveřích strhli a nakládají do auta oblečení pro děti. Z několika oken nás pozorují obyvatelé domu, kteří se do nebezpečného objektu přes zákaz vrátili.
„Pokud se nám nepodaří žádné ubytování pro nás a naše příbuzné najít, vrátíme se do našeho starého bytu také. I s vědomím veškerého rizika. Přece nebudeme žít na ulici. Pokud tady zemřeme, zemřeme alespoň společně,“ říká s ledovým klidem žena.
