‚Jako by byl zákaz vycházení.‘ Antisemitská nálada vyhání evropské Židy z ulic, bojí se o své děti i o život
Výhrůžky, hrubé urážky i fyzické potyčky. Těm denně čelí Židé po celé Evropě v důsledku antisemitských nálad vyvolaných útokem hnutí Hamás na Izrael. Přestože státní úřady podnikají preventivní opatření, Židé se stahují z ulic a nevycházejí z domů ven. Bezpečně se necítí ani při modlitbách ve svých synagogách. Přitom modlitby jsou podle jedné z respondentek to jediné, co Židům v této chvíli zbývá. Informoval o tom britský deník The Guardian.
V oblíbené restauraci s falafelem ve čtvrti Malý Jeruzalém v Sarcelles severně od Paříže je neobvykle děsivé ticho. „Lidé nechodí ven,“ vysvětluje její třiatřicetiletý majitel Jérémy. Normálně bývá ve dvanáctitisícové židovské komunitě na pařížském předměstí rušno, teď ale její obyvatelé považují za rozumné zůstat doma.
Podle britského deníku The Guardian se bojí rostoucího počtu antisemitských incidentů v Evropě, které se začaly objevovat od útoku hnutí Hamás na Izrael a následného bombardování pásma Gazy. Ve Francii, kde žije největší židovská komunita v Evropě, zaznamenala policie během prvních deseti dnů více než 320 fyzických projevů antisemitismu a provedla více než 180 zatčení.
Nejsme nic exotického. Snažím se vysvětlovat, že židovství je úplně normální, říká česká rabínka
Číst článek
Lidé před synagogami Židům vyhrožují, uráží je, posílají jim hrubé dopisy nebo využívají graffiti. „Zabíjet Židy je povinnost,“ stálo před stadionem v Carcassonne na jihozápadě země. Antisemitská nálada se projevuje i na půdě vzdělávacích institucí. Francouzský ministr školství informoval o nacistickém hákovém kříži na školní tabuli nebo třeba o židovském středoškolákovi, kterému někdo roztrhal oblečení a měl antisemitské poznámky.
„Někteří z mých přátel v Izraeli se ve skutečnosti bojí víc o nás tady ve Francii,“ přiznává Jérémy. Nechápe, proč mají lidé ve Francii s Židy problém, přestože podle něj nic neudělali. „Atmosféra doléhá na všechny. Je tu hodně bolesti,“ dodává.
Horší než Charlie Hebdo
Přestože po celé Evropě byla zvýšena ochrana židovský památek, škol i komunitních center, Židé ve Francii jsou obezřetní. V Sarcelles si dokonce domů nenechávají dovážet jídlo, protože se bojí, kdo by na ně za dveřmi čekal. Jérémyho tržby se i kůli tomu současně snížily o 80 procent.
Podobnou situaci už zažil v roce 2015, kdy přišel o zakázky po útoku na časopis Charlie Hebdo. Tehdy byli zabiti čtyři lidé při teroristickém útoku a drženi rukojmí v pařížském košer supermarketu. Zákazníci se mu také vyhýbali po útoku na židovskou školu v Toulouse v roce 2012, kdy Mohamed Merah, střelec, který se přihlásil k al-Káidě, zastřelil z bezprostřední blízkosti tři židovské děti a rabína.
Toxické plyny a pasti. Izrael čeká pomalá válka v síti tunelů, které jsou desetkrát delší než Pásmo Gazy
Číst článek
Podle Jérémyho slov ale nezáleží na zisku, více ho znepokojuje všeobecný pocit strachu. Ten je podle něj větší než kdy předtím, Francie zůstává v nejvyšším stupni bezpečnostní pohotovosti.
„Mám čtyři děti mladší devíti let. Když je ráno vezu do židovské školy, svírá se mi žaludek. Opravdu se bojím, když je vysazuji. Vyrostl jsem ve smíšené oblasti u Paříže, kde žijí lidé nejrůznějšího původu, a poprvé v životě nemám pocit, že by moje děti byly ve škole v bezpečí,“ popisuje Jérémy. „Tuhle jsme přijeli v osm ráno, četníci mi otevřeli kufr auta a dívali se dovnitř. Co mám dětem říct?“ ptá se.
‚Jako zákaz vycházení‘
Podobně se cítí i sedmdesátiletý Aaron, který si nepřeje uvést své pravé jméno. Říká, že v Sarcelles žije už 30 let od doby, kdy se přestěhoval z Maroka, a pracuje jako kontrolor košer předpisů na různých akcích. „Všude je prázdno, lidé v noci nechodí ven, jako by byl zákaz vycházení. Tento strach je nový, chceme jen klid,“ přiznává se.
Pocit bezpečí je pryč, říká sestra oběti z izraelského festivalu. O smrti úřady informovaly až v den pohřbu
Číst článek
Problém s útoky vnímá i pětašedesátiletá Lydie, která žije v Sarcelles od svých šesti let. „V mém paneláku si vždycky všichni navzájem pomáhají, bez ohledu na víru nebo původ. Každého to velmi zasáhlo, můžeme se jen modlit. Doufám, že tamní problémy (v Izraeli – poznámka redakce) nepřijdou sem, do Francie,“ říká.
Francouzským scénářům se podobají i incidenty v Německu. Tam policie uvedla, že vyšetřuje pokus o závažné žhářství poté, co dva útočníci se zakrytými obličeji vypálili dvě zápalné lahve na synagogu v centru Berlína. Zbraně vybuchly na chodníku vedle budovy, nikdo nebyl zraněn.
‚Jsem paranoidní‘
Útok na budovu, která sloužila také jako mateřská škola a komunitní centrum, zanechal podle německé Ústřední rady Židů rodiny z okolních čtvrtí šokované a rozrušené. Po celém Berlíně se zároveň našlo několik Davidových hvězd na fasádách židovských budov.
„V Německu je to samozřejmě obzvlášť bolestivé, protože to přímo odkazuje na ostrakizaci Židů, která probíhala ve 30. letech minulého století,“ míní mluvčí Ústřední rady Židů. „Je to silný důkaz, že existuje jasná agenda, která nemá problém s Izraelem, ale s Židy,“ dodává.
Student univerzity v Düsseldorfu Jacob Horowitz kvůli obavám, že se stane terčem útoku, při návštěvě Berlína nepoužíval sociální sítě. Snažil se tím chránit místo, kde aktuálně pobývá. Při procházce městem se pak neustále ohlížel.
„Jsem velmi paranoidní a spousta mých přátel také. Pravdou je, že Židé v této zemi vyrůstají s ochrankou a policií v blízkosti židovských institucí. Myslím, že je to poprvé za velmi dlouhou dobu, kdy se Židé necítí bezpečně ani při návštěvě synagogy, při modlitbě,“ ukončuje Horowitz.
Německý kancléř Olaf Scholz přislíbil nulovou toleranci vůči antisemitismu a řekl, že zvýší ochranu židovských institucí. Každý, kdo bude přistižen, že chválí Hamás nebo pálí izraelskou vlajku, bude podle jeho slov stíhán. Zdůraznil i odpovědnost Německa vůči Izraeli vzhledem k jeho dřívější roli pachatele holocaustu, při němž bylo zavražděno šest milionů Židů.
