„Tentokrát jsem byl v západní části, přímo ve Lvově, kde jsme měli hlavní základnu, protože veškerá doprava materiálu šla právě přes tuto část,“ popisuje v pořadu Osobnost Plus.
„Situace uprchlíků v uprchlickém táboře v Bangladéši anebo později probíhající válka v Jemenu, to je přímý odraz toho, co dneska vidíme ve zpravodajství,“ ohlíží se.
Lékaři bez hranic jsou organizací neutrální, a tak se i přes komunikační obtíže snaží s ruskou stranou domluvit. Aktuálně dodávají do některých ukrajinských nemocnic zásoby zdravotnického materiálu.
Saša je spolupracovníkem Lékařů bez Hranic a v jihoukrajinském přístavním městě strávil tam celý život. Na rozdíl od desetitisíců jiných se mu z obklíčeného města podařilo utéct.
Addis Abeba/Yaoundé||Eliška Kubátová|Zprávy ze světa|Rozhovor
„Komunita neviní násilníka, ale samotnou oběť. Ženy proto nechtějí přijít na kliniku a raději si některé z nich vezmou život, než aby zostudili rodinu,“ říká Kateřina Holečková z Lékařů bez hranic.
People in besieged Mariupol drink rainwater and bury their neighbors in the gardens. There is a humanitarian crisis and we can´t help, says MSF's emergency coordinator Alex Wade.
Lidé v obleženém Mariupolu pijí dešťovou vodu a pochovávají sousedy na zahradách. Před očima se nám odehrává humanitární katastrofa, říká Alex Wade z Lékařů bez hranic.
„Setkáváme se i s dívkami provdanými kolem 12. roku. Máme mnoho pacientek, které mají kvůli brzkému těhotenství problémy, protože na to jejich tělo není připravené,“ říká z Bangladéše Tereza Sacha.
Nejmladšímu řečníkovi 13. mezinárodní konference o AIDS bylo 11 let. Jihoafričan Nkosi Johnson se s HIV narodil. Kvůli diagnóze ho později odmítli přijmout i do školy.
Německá charitativní loď Sea Watch 3 také hledá přístav, kde by mohla vysadit 440 migrantů, které v uplynulých dnech zachránila ve Středozemním moři. I mezi těmito lidmi jsou ženy a malé děti.
„Voda jim zaplavila dům, oni ale přišli celí vysmátí, šťastní a my jsme jen nechápavě zírali, jak jsou místní lidé silní,“ popisuje svůj nejemotivnější zážitek z Jižního Súdánu Simona Šmelková.
„Je těžké uvěřit, že se v Evropské unii odehrává takováto krize,“ říká manažerka organizace Lékaři bez hranic Crystal van Leeuwenová, která se vrátila z oblasti podél bělorusko-polské hranice.
Nachází se asi pět kilometrů od bývalého provizorního tábora u vesnice Vathy. Kolem zařízení je vysoký plot s ostnatým drátem, což kritizují uprchlické organizace.
Tálibán ovládl Afghánistán, více než 39 milionů Afghánců ovšem stále potřebuje životně důležitou lékařskou péči. Poradce afghánské mise Lékařů bez hranic popisuje, jak se změnila práce lékařů v zemi.
V nemocnicích zůstavají i nezranění lidé. Jsou bez střechy nad hlavou a nemají kam jít. Kvůli tomu nemocnice postrádají lůžka. Někteří zůstávají na jejich dvorech. Chybí i pitná voda.
Ve čtvrtek ráno dobyli bojovníci radikálního hnutí Tálibán města Ghazní a Herát. Později také druhé největší město Kandahár. Ovládají tak 12 správních středisek provincií z celkových 34.
„Samozřejmě se stává, že k nám dorazí matky, které musí bojovat o život. Hlavním důvodem je právě to, že dorazily pozdě,“ popisuje v rozhovoru Adéla Pártlová, která je na misi s Lékaři bez hranic.
V libyjských detenčních centrech jsou drženy tisíce uprchlíků a migrantů, poznamenává The Guardian. Už v minulosti byla centra za svůj přístup k zadrženým migrantům kritizovaná a obviňovaná z násilí.
„Je to náročné i fyzicky. Stalo se, že když mi ve čtyři ráno zazvonil telefon, únavou jsem se prostě rozplakala,“ popisuje slovenská lékařka, která se vrátila z mise v násilím zmítaném Haiti.
„Na pacientech bylo vidět, že mají z koronaviru strach a určitý respekt. Navíc se báli i toho, že pro ně v nemocnici nezbyde místo,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz epidemioložka Nikola Sklenovská.
Organizace Islámský stát usiluje o návrat na světlo. Podle odborníků využívá k demonstraci své síly stále intenzivnější útoky afrických radikálních skupin, se kterými navázal spojenectví.
Nejhorší situace panuje zejména v subsaharské Africe. Následky epidemie, která se kvůli absenci očkování nejspíš protáhne, budou zvláště citlivé pro děti.
Většinu vakcín, v případě značky Pfizer/BioNTech až 96 procent, totiž nakoupily rozvinuté státy, a to ještě během jejich vývoje a testování. Například Kanada má vakcín pětkrát víc, než obyvatel.
Chirurg Tomáš Šebek, který má zkušenosti z misí v Afghánistánu či Jižním Súdánu, si myslí, že by se měly podpořit již fungující nemocnice. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz nabádá k dodržování pravidel.
„Začátek pandemie koronaviru vedl k tomu, že najednou všichni stáli při sobě. A to je přesně ta vlna entuziasmu a solidarity, kterou bych si přál, abychom zažehli ve společnosti,“ vyzývá Šebek.