Proč je 34 let starý novoroční projev Václava Havla tak aktuální

Naše země opět nevzkvétá, dalo by se říct slovy Václava Havla z jeho prvního prezidentského novoročního projevu 1990. Kdo ho přečte celý, zjistí, že obsahuje i dodnes platná vysvětlení, proč nevzkvétá. Nejde přitom jen o ekonomickou recesi, vysokou inflaci a celkovou společenskou bezradnost.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Václav Havel (nedatováno)

Václav Havel (nedatováno) | Foto: Tomáš Vodňanský | Zdroj: Český rozhlas

„Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr,“ upozornil tehdy Havel.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Šabata: Proč je 34 let starý novoroční projev Václava Havla tak aktuální

Součástí jeho analýzy byl i nárok na spoluobčany, jimž připomněl „povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Nemylme se: sebelepší vláda, sebelepší parlament i sebelepší prezident toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast, a tudíž spoluodpovědnost všech.“

Tehdy ta slova o spoluúčasti zněla samozřejmě, vláda se přece svržením komunistického režimu vrátila lidu. Dnes už nad nimi visí pro mnoho lidí otazník: zase jsou ti „nahoře“, politiky nezajímají starosti obyčejných lidí, občan nic nezmůže. Což není ve slušné demokracii pravda, v té české často ano.

Republika lidská

A tak mohou populisté stavět lid proti zkaženým elitám a nabízet se jako spasitelé. Jenže za pandemie covidu selhali Trump i Babiš a lépe si vedly demokratické společnosti, v nichž panuje důvěra v instituce a občané unesou zodpovědnost.

S odkazem na Masaryka Havel říkal:

„Politika by měla být výrazem touhy přispět ke štěstí obce, a nikoli potřeby obec podvést nebo ji znásilnit. Učme sami sebe i druhé, že politika nemusí být jen uměním možného, zvlášť pokud se tím myslí umění spekulací, kalkulací, intrik, tajných dohod a pragmatického manévrování, ale že může být i uměním nemožného, totiž uměním udělat lepšími sebe i svět.“

Ekonomika v roce 2023: Stagnace, zkrocení inflace, obnovení růstu i důležitost investic

Číst článek

Víme, jak to dopadlo, stačí si připomenout galerii špatných ministrů, premiérů, divoká 90. léta i záměrně bez pravidel, úlety dvou minulých prezidentů, korupci, zanedbávání veřejných služeb a slabších regionů. Ale vinen nebyl Havlův idealismus, bez kterého se život společnosti omezuje na zmíněné sobectví, konzum, intriky.

První porevoluční prezident se v politice mnohokrát mýlil a udělal spoustu chyb, ale schopností pojmenovat stav země a nabídnout vizi – která třeba v první chvíli vypadá bláhově, ale s odstupem se ukáže jako prorocká a životaschopná – takovou schopností Havel vynikal. O něco víc než dva tisíce slov novoročního projevu 1990 jsou toho důkazem.

Česko dnes vypadá jako země přešlapující bezradně na místě, což je nezodpovědné a riskantní, protože svět je stále nebezpečnější, vrátila se válka do Evropy, oslabují demokracie a doba je možná stejně přelomová jako v roce 1989.

Kotvy v podobě členství v EU a NATO jsou veledůležité, ale jako podmínka nutná, nikoli dostačující k překonání onoho aktuálního „nevzkvétání“.

Havel tehdy snil „o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.“

Právě na pozadí projevů na přelomu loňského a letošního je vidět, jak pronikavý a stále aktuální je ten Havlův novoroční z roku 1990.

Autor je šéfredaktor deníku Právo

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme