Problém začne ve chvíli, kdy se začneme ptát po důvodech a detailech transakce. Zásadní otázky jsou následující: Proč stát potřeboval nutně další stanice pohonných hmot v zemi, kde je lidově řečeno pumpa na každém rohu a leckde se o ten pomyslný roh přetahují hned tři nebo čtyři?

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Jak se z dobrého obchodu stane politický průšvih?

Kolik rozšíření stávající sítě stálo? Je cena odpovídající? Kdo na transakci vydělal? Ani pět měsíců poté, co se veřejnost dověděla o tom, že se nákup chystá, neexistují jasné odpovědi.

Pokud začneme tím nejjednodušším, tedy proč si stát kupuje další pumpy. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) dlouhodobě tvrdí, že jde o strategickou investici, která zlepší bezpečnostní situaci Česka, neboť benzinové pumpy Čepra využívá při krizích integrovaný záchranný systém a armáda.

Současně ale také uvedl, že kdyby Čepro nemělo svých 210 čerpaček, nákup dalších 75 by nepodpořil. Z čehož vyplývá, že si myslí, že by stát vlastně nemusel mít žádnou pumpu a také by to bylo v pořádku.

Kdo na transakci vydělal?

V tomto kontextu jsou řeči o bezpečnosti a potenciálním nedostatku pohonných hmot, které by na trh nepouštěla konkurence, která patří Maďarům, Rakušanům či Polákům, mírně řečeno podivuhodné. A také se dá dost dobře pochopit, proč šéf Čepra Jan Duspěva stále trvá na tom, že jde o ekonomicky výhodný nákup, který se vyplatí. A o bezpečnosti neříká raději nic.

Na obhajobu ministra financí lze říci jediné a to, že ani jeho bývalí a stávající kolegové příliš neexcelují, pokud mají vysvětlit, proč stát potřebuje to či ono. Třeba vařit pivo vlastnictvím pivovaru Budvar stát evidentně potřebuje kvůli dividendám, které se většinou zázračně objeví po letech přesně ve chvíli, kdy se rozvíří diskuse o tom, že by bylo fajn konečně tento pohrobek let minulých prodat. 

A tím se dostáváme k druhé otázce a to je cena. Oficiální částku nikdo neřekl, jde prý o obchodní tajemství. Vzhledem k tomu, že se transakce udála v Česku, kde tajemství dlouho nevydrží, nikoho nepřekvapilo, že se velmi rychle objevila v tisku i s poznámkou, že je mírně řečeno přestřelená.

A i když celková částka je s ohledem na závazek mlčenlivosti stále oficiálně tajná, Čepro bylo ochotné rozkrýt detaily transakce. A i ty jsou vskutku zajímavé. V podstatě cena i nadále zůstává nadsazená a navíc jsme se dozvěděli, že ministerstvo financí jako vlastník dalo souhlas, že přijde o peníze z dividendy i daní. Prý je tak transakce levnější. 

Kdo tedy na transakci vydělal? Pro bývalého majitele sítě čerpacích stanic Robin Oil Jiřího Zoubka jde o obchod snů. Prodal síť, kterou prý za tuto cenu na trhu nabízel delší dobu. Čepru se obchod zaplatí nejpozději za deset a půl roku a už letos zase začne platit státu dividendy. A ministerstvo financí může tvrdit, že obohatilo bezpečnost státu o víc čerpadel.

Výhodnost transakce potvrdí čas. Daleko dřív by ale nebylo špatné si vyjasnit, co přesně je strategická investice, jestli jsou to čerpací stanice a jestli je jeden resort dostatečně kompetentní k tomu, aby rozhodoval o nákupu aktiv za miliardy. Protože takto má každý obchod negativní politické důsledky.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít