V Česku je třeba si studium odpracovat

Krátce před začátkem akademického roku se začínají množit zprávy o problémech českých studujících sehnat v univerzitních městech bydlení. Kapacita kolejí dlouhodobě stačí pro ubytování pouze části z nich, a kromě toho už ani jejich ceny zdaleka nejsou kdoví jak nízké.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Koleje Strahov

Koleje Strahov | Foto: Michal Šula / MAFRA | Zdroj: Profimedia

Pravidelně se přitom objevují informace, že jsou navzdory tomu mnohde kolejní podmínky vysloveně nedůstojné.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Smejkalová: V Česku je třeba si studium odpracovat

Sehnat si jako alternativu ke kolejím solidní sdílený pronájem je však též čím dál tím obtížnější. Není divu – všeobecná poptávka po nájemním bydlení stoupá úměrně s rostoucí nedostupností toho vlastnického, mnoho pronajímatelů si do svých požadavků promítlo dvoucifernou inflaci, zvýšily se náklady na energie.

Sehnat zaplatitelný nájem tak má problém i čím dál víc těch, co s již ukončenou kvalifikací vydělávají standardní mzdy. Studenti a studentky tahají za kratší konec provazu a musí často akceptovat bydlení nekvalitní či stále delší dojíždění.

Téměř každý pracuje

Obojí se musí nutně promítat do jejich studijního výkonu, vedle s odstupem hlavního problému v tomto směru. Totiž faktu, že devět z deseti studujících v Česku, a tím více než v drtivé většině ostatních evropských zemí, vedle studia pracuje.

A to často mimo obor, který studují – o nějakém cíleném sbírání odborných zkušeností tedy nemůže být řeč.

Dvě třetiny z nich naopak ke své motivaci říkají, že by bez práce nezvládli pokrýt náklady spojené se studiem. Jde tedy o nutnost.

‚Mám díru ve zdi. Majitel to řeší pěnou.‘ Krizi bydlení líčí song, podle experta jsou nájemníci v nevýhodě

Číst článek

Je až s podivem, jak málo českou veřejnost tato situace znervózňuje. Poctivé vysokoškolské studium předpokládá nejen odsedět si povinné penzum přednášek a seminářů, ale i velký objem přípravy, četby a samostudia.

Vynakládat příliš mnoho času a energie z nutnosti na brigády, notabene mimo obor, se může negativně projevit do toho, kolik si toho studující ze školy do své praxe odnášejí a jak kvalitně ji pak vykonávají.

Paradoxně tak může neochota české společnosti věnovat větší finanční prostředky na podporu studia do jisté míry znehodnocovat ty peníze, které již na vysoké školství dává. O těch studijních talentech, které finanční náročnost od studia odradí zcela, čímž nám pak jako odborníci a odbornice chybí, nemluvě.

Postkomunismus?

Je dost dobře myslitelné, že je tento paradox určitým postkomunistickým specifikem – tím, že bylo před rokem 1989 mnohým studovat znemožněno, vnímáme ještě nyní vysokoškolské studium více jako osobní volbu a výsadu než celospolečenskou investici, u které se vyplatí být velkorysý, aby se ku prospěchu všech v budoucnu násobně zhodnotila.

‚Radši školu než víno.‘ Skupina studentů v Praze protestovala proti vládě a konsolidačnímu balíčku

Číst článek

Jak jinak si vysvětlit, že se za současné krizové situace mluví o různých zranitelných skupinách zasažených zdražováním, ale studující se mezi nimi objevují málokdy, zatímco například Německo dokonce jednu z okamžitých jednorázových podpor zacílilo specificky na ně.

Nebo proč v Česku na rozdíl například od skandinávských zemí nemáme široce zacílenou a co se výše týče důstojnou veřejnou pomoc na uhrazení životních nákladů během studia, ale jen opravdu nejchudším určená, a kromě toho velmi nízká stipendia.

Politické kroky z poslední doby naopak likvidují i ta drobná systémová zvýhodnění, která byla studentům a studentkám donedávna garantována, ať už jde o již neexistující podstatnější slevu na jízdném, nebo plánované zrušení daňového zvýhodnění studentských brigád v aktuálním vládním úsporném balíčku.

Kateřina Smejkalová | Foto: Kateřina Smejkalová | Zdroj: Osobní archiv

Nejen na dosud bezúspěšném boji zdejších vysokoškolských pedagogů za důstojnější finanční ohodnocení, ale i na pozoruhodném ignorování toho, že neodmyslitelnou součástí podpory vysokoškolského studia musí být i solidní materiální podmínky studujících, se tak zase jednou ukazuje, že školství je v Česku prioritou obvykle pouze na papíře.

Je přitom málo oblastí, u kterých je taková jistota, že by se dnešní velkorysé a promyšlené investice, klidně i na dluh, v budoucnu celé společnosti násobně vrátily. My však ke studiu radši budeme přistupovat jako k osobnímu privilegiu, jehož náklady je třeba si individuálně odpracovat.

A můžeme se jen domýšlet, co všechno by v Česku mohlo fungovat lépe, kdybychom mladým lidem dopřáli na jejich studium dostatek času, energie a důstojné životní podmínky.

Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung

Kateřina Smejkalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme