Dnešní studenti jsou citlivější, míní Pelcl. Konstruktivní kritiky si vážíme, oponuje doktorandka
Akademické vody rozvířil otevřený dopis výtvarníka Jiřího Černického, v němž vysvětluje důvody, proč odchází z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Stěžuje si na omezení svobody slova na škole „Nemyslím, že by v tomto případě osekával svobodnou diskusi přístup studentů,“ oponuje doktorandka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Anna Schubertová. „Měli bychom hledat normálnost a nepodléhat nějaké superkorektnosti,“ míní emeritní rektor Jiří Pelcl.
Podle Schubertové Jiří Černický ukončil dialog se studenty, když na „slušnou kultivovanou zpětnou vazbu ze strany studentů reagoval poměrně emotivním otevřeným dopisem a řadou mediálních vystoupení“.
Akademická obec v posledních týdnech žije debatou o generačním střetu mezi studenty a jejich pedagogy, kvůli kterému odchází z Vysoké školy uměleckoprůmyslové uznávaný výtvarník Jiří Černický
„Zaznamenala jsem třeba jeho vystoupení na DVTV, kde doslova řekl, že se studenty dialog dál vést nechtěl, že mu přišla ta diskuse absurdní. Některé konkrétní situace popisuje jako nějakou cenzuru nebo nějaké dozorování. Ale když se podíváte, co se reálně děje, je to jinak.“
V dialogu má být respekt
„Jsou tady hodně rozlišená kritéria toho, kdo má mít v dialogu nějakou svobodu a komu má být projevován respekt. A model, který předkládá pan Černický ve veřejných vystoupeních, mi přijde až skoro armádní. Má být nějaký monolog ze strany autority a studující se mají zasmát na vhodném místě, zapsat si pár poznámek do sešitu a vlastně všechno mu odkývat,“ vysvětluje Schubertová.
Emeritní rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Jiří Pelcl, který se postavil na stranu Jiřího Černického, si stojí za svým vyjádřením pro deník Právo, kde napsal, že „pokud chceme ze škol vybudovat akademické skleníky produkující absolventy jako krásné křehké rostliny, nezbývá než vychovat další generaci pedagogů, ale v tzv. nové superkorektnosti.“
„Tím jsem myslel, že nová generace pedagogů bude v té superkorektnosti vlastně následovat trendy, které třeba přicházejí ze Spojených států amerických, kde má kantor různé skupiny obyvatel – asijské studenty, Afroameričany nebo Latinoameričany – a vlastně už nemůže říct nic, aby se někoho nedotkl. Protože to je tak rozličné a studenti to vnímají tak citlivě. Ale přece ten pedagog musí být nějaká osobnost,“ naznačuje emeritní rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
Generace Z je velmi křehká. Když ale v něco věří, tak jde do ulic a bojuje za to, popisuje vědkyně
Číst článek
Jiří Černický ve svém otevřeném dopise zmiňuje také až pedantskou kontrolu ze strany studentů toho, jak pedagog věci pojmenovává. S tím Schubertová nesouhlasí.
„Je takový fantom, já se s nějakou pedantskou kontrolou ze strany studujících nesetkávám. Setkávám se s požadavkem na to, aby byl vyučující otevřený, empatický a respektující vůči tomu, kdo přichází do hodiny. Speciálně asi může být přínosné, když je třeba empatický vůči lidem, kteří jsou jiní než on, když jsou tam mladí lidé, když jsou tam ženy, když jsou tam příslušníci jiných menšin,“ nastiňuje.
Pelcl zdůrazňuje, že vzdělání je o tom naučit studenty nejen profesi a odbornosti, ale taky je naučit určité vytrvalosti a odolnosti.
„Vzdělání na uměleckých školách je taky trošku něco jiného než na jiných oborech. A i na uměleckých školách, třeba na katedře volného umění nebo v ateliéru malby, je to trošku odlišné od designu architektury. Při výuce přece musím říct svůj názor, nebát se říct, že to řešení je špatné. Ale musím zdůvodnit proč. Pokud to nezdůvodním, pak je to kritika, která není správná a ze které si student nic neodnese,“ vysvětluje designér a architekt.
Umění je o emocích
Schubertová připomíná, že nikdo ze studentů profesora Černického veřejně neočerňoval ani nezažaloval. Naopak chodili přímo za ním a snažili se s ním o věcech mluvit.
„Což je spíš projev nějaké důvěry, že bude ochoten s nimi situaci komunikovat. Opravdu si nemyslím, že tady jsou nějaké davy, které by postihovaly každého, kdo někoho zkritizuje,“ podotýká.
Dnešní generace podle ní není oproti minulé o nic horší nebo lepší v přijímání kritiky. Zvyšování hlasu může ale být problematické.
‚Radši školu než víno.‘ Skupina studentů v Praze protestovala proti vládě a konsolidačnímu balíčku
Číst článek
„Vážíme si, když někdo podloženě a konstruktivně kritizuje to, co děláme. Je to důležitá součást pedagogického procesu. A samozřejmě tam mohou být nějaké emoce, což jsme viděli i u pana Černického. Je to vlastně přirozená součást toho, co nás potom i nějak posunuje. V dopise ale pan Černický říká, že zvyšoval hlas, což není úplně produktivní situace v pedagogickém procesu. Vede to spíš k tomu, že se člověk uzavře a není tolik otevřený zabývat se tím, co přesně se pedagogovi na díle nelíbilo.“
„Studenty může lépe připravit na další život, když si zažijí to, že když na ně někdo zvyšuje hlas a jim to nepřijde oprávněné, že se mohou ohradit, vymezit svoji pozici a nenechat po sobě všechno jenom stéct,“ dodává doktorandka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Podle Pelcla jsou nynější studenti citlivější na kritiku. Jsou taky sebevědomější a asertivnější, což je v pořádku, ale musí svoje názory dokázat obhájit, říká.
„Samozřejmě nějaké vyjádření pedagoga směrem ke studentovi, že nemá dostatečný talent, je prostě špatně, to se nedělá. Myslím, že se to ani u Jirky Černického nestalo. I kdyby si to člověk myslel, v umění je to složité, ten student se vyvíjí a někdo, o kom si člověk myslí, že nebude úplně úspěšný, tak nakonec je.“
„Co se týká emocí, umění je o emocích. Kdyby nebylo, pak je to nějaké školení a my neškolíme účetní, kteří pak sedí v kanceláři,“ konstatuje.
Poslechněte si celou debatu. Moderuje Karolína Koubová.
