Zastavil se v českých školách čas? Malí redaktoři zjišťují, jak může vypadat výuka ve 21. století
Jak se dá ve školní výuce použít seriál Simpsonovi nebo sociální sítě, co všechno může ovlivnit školský ombudsman a jak se vlastně učí samotní učitelé? To je jen krátký výčet z desítek otázek, kterými se v posledních týdnech zabývala nejmladší česká redakce. Členové Dismanova souboru se ve svém podcastu Děti se ptají tentokrát zaměřili na to, jak by mělo nebo mohlo vypadat školství v 21. století. K dispozici měli opět hned několik respondentů.
Jako první dětem odpovídal školský ombudsman a dlouholetý pedagog Ladislav Hrzal, kterého se malí redaktoři chtěli zeptat hlavně na to, jestli může podobu výuky nebo osnovy nějak ovlivnit. Lidé totiž školského ombudsmana často oslovují i s dotazy a prosbami, které nespadají do jeho kompetencí.
V desátém díle podcastu Děti se ptají se Dismančata ptala na (ne)moderní vzdělávání
Dále Hrzal mluvil například o možném zavedení dobrovolných domácích úkolů nebo používání telefonů a dalších moderních technologií ve výuce.
Právě otázka technologií děti zaujala nejvíc a rozhodly se zeptat přímo některých učitelů, jestli a případně jak je používají. Do své hodiny dějepisu pozval Dismančata pedagog Šimon Kadeřávek, který na Základní škole Chmelnice využívá na odlehčení výkladu například seriál Simpsonovi nebo řadu instagramových profilů zaměřených na historii.
Důležité je ale podle něj právě slovo odlehčení. „Nejde samozřejmě koukat celou dobu na Simpsonovy nebo na nějaké memes. Snažím se hledat hranici mezi výkladem a nějakou legrací. Zároveň mi přijde absurdní před dětmi hrát, že sociální sítě neexistují. V prosinci jsem si před prázdninami třeba připravil prezentaci, kde jsem dětem doporučoval nějaké profily a kanály, které se dějepisem zábavně zabývají,“ řekl Kadeřávek a jeho žáci to vzápětí potvrdili.
Někteří si profily, které je zaujmou, aktivně vyhledávají i ve svém volném čase. Část třídy přístup ocenila, ale volný čas studiu přesto nevěnuje.
Řadu moderních postupů ve svých hodinách využívá také pedagog, autor podcastu Hovory z kabinetu a popularizátor inovativního vzdělávání Daniel Pražák. Ten navíc stál před nelehkým úkolem, protože mu otázky pokládala jeho vlastní žačka Viktorka. Zeptala se ho třeba na to, jak vypadá povedená hodina.
„Je to asi vyučování, u kterého si ani já ani děti nevšimneme, že skončilo. Je to hodina, kde spolu něco prožijeme. A kupodivu ve třídě v ten moment vůbec není ticho, je tam takový kreativní šum a pořád se něco děje,“ vysvětloval Pražák.
Vzdělávací videa jsou populární
Oba zmínění pedagogové zároveň potvrdili, že se v hodinách nebojí například i vzdělávacích videí, která jsou mezi dětmi i staršími studenty velmi populární. Jedním z autorů je například Jiří Burýšek, který na YouTube vystupuje pod jménem Jirka vysvětluje věci. Malí redaktoři se rozhodli zjistit, jak správně zkombinovat vzdělávání a zábavu nebo jaké zdroje informací ve svých videích autor využívá.
„Vybírám si zdroje, u kterých vím, že je za nimi nějaký kontrolní mechanismus. Třeba nějaká vědecká instituce. A zároveň, když něčemu tolik nerozumím nebo to chci pochopit líp, tak vezmu telefon a prostě zavolám někomu, kdo se tomu tématu třeba celý život věnuje,“ prozradil Burýšek.
Závěrečnou částí podcastu je diskuse se studenty různých vysokých škol zaměřených na pedagogiku. Jejím cílem bylo zjistit, jestli univerzity připravují budoucí učitele v duchu 21. století a jakou volnost mají v následné volbě vlastních metod.
