Tak jako politika v řadě jiných zemí hrubne i ta česká. Zatím převážně verbálně, ale i to stojí za to. Kdekdo se šklebí nad tzv. politickou korektností, aniž by mu došlo, že se tím zároveň vysmívá dobrým mravům, slušnosti a empatii.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Smutná proměna politiky v žumpu

Proti ministrovi za Starosty a nezávislé Martinu Dvořákovi nedávno šéf hnutí ANO Andrej Babiš použil výrazy „parazit“ a „nula“. Známý je přitom tím, že má mnohem šťavnatější slovník vulgarismů. Třeba tak časem dojde i na další. Zvlášť pokud je nebude vykřikovat, když v něm bouchnou saze, ale v rámci promyšlené politické strategie. Stále víc totiž baží po voličích, kteří nadšeně provolávají: Ten jim to ale nandal!

Babiš přitom má učitele zvučných jmen – Donalda Trumpa, Viktora Orbána nebo Roberta Fica. Aby vzali ztečí parlament, ještě své příznivce nevyzývá, ale spirálu nenávisti už roztáčí. Její součástí jsou i urážky a lži, kvůli kterým musí běhat po soudech.

Jedovatosti na parlamentní mikrofon

Dosud byl přeborníkem ve spoléhání se, že lidé nerozeznají pravdu od výmyslu, Miloš Zeman. A když byl nachytán na švestkách, schoval se za stát, ať se za něj omlouvá on. Babiše už dohnaly například bludy o novinářce Pavle Holcové, kterou podezříval, že s Georgem Sorosem na něj chystá předvolební špínu, nebo o demonstrantech proti jeho vládě, které měl za zaplacené.

Čerstvě se dalšího pokračování dočkala Babišova vleklá válka s Miroslavem Kalouskem. Řekli o sobě navzájem už hodně nepěkných věcí, ale není divu, že obvinění ze spoluúčasti na smrti parašutisty na sobě Kalousek nechat nechtěl. Proběhl pak známý ping-pong mezi soudy.

Podle některých by měli politici snést vyšší míru kritiky, zvlášť pokud zazní od sněmovního pultíku, jenž bývá pokládán za nejsvobodnější místo ve státě. A pokud si přesto napadený poslanec přeje zjednat pořádek, měl by se obrátit na mandátový a imunitní výbor Sněmovny. Tak to například v minulém volebním období udělal poslanec za KSČM Zdeněk Ondráček, jehož Kalousek označil za „komunistického fízla“.

Jiné soudy jsou ale přísnější a víc je zajímá obsah lží, než kdo je pronesl. Proto také Nejvyšší soud Babišovi s konečnou platností nařídil, aby se omluvil. Babiš sice avizoval podání k Ústavnímu soudu, ten mu ale už v jednom z minulých sporů vzkázal, že nesouhlas s právní argumentací příslušného soudu jako důvod pro stížnost k Ústavnímu soudu nestačí.

Novinkou je, že omluvit se Babiš má písemně i ústně při jednání Sněmovny. Byl by div, kdyby se při té příležitosti nedopustil dalších excesů. Může si třeba přinést kufr podkladů k domnělým nepravostem, jichž se měl Kalousek během politické kariéry dopouštět.

Říká se, že parlament slouží k verbálním soubojům, aby na ulicích nemusely probíhat ty pěstní. Jenže rozdíly mezi nimi se postupně stírají. Nezřídka jedovatosti pronesené na parlamentní mikrofon jen přilévají olej do ohně veřejné nervozity z politické situace. Pak zbývá jen krůček k fyzickému násilí.

Opozice hned tak nohu z plynu nesundá. Pomoci by ale mohlo, kdyby vláda ubrala na sebestřednosti a aroganci a více naslouchala nespokojeným lidem. Varovný prst může zvednout i prezident. Anebo si před příštími volbami pozvat stranické lídry a dohromady je požádat, aby z politiky nedělali žumpu, nad níž by se červenal i pověstný dlaždič.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít