Debaty o podobě balíčku se účastnilo několik klíčových aktérů: strany vládní koalice, ministerstvo financí, vláda jako celek, Národní ekonomická rada vlády, opoziční strany, odbory, zaměstnavatelské svazy, obě komory parlamentu a prezident. Až na výjimky panovala mezi těmito aktéry shoda na tom, že je třeba snížit obří schodky státního rozpočtu, každý měl ale jiný názor na to, jako toho dosáhnout.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Česká politika jako souboj monologů

Věci komplikovala skutečnost, že vláda zvolila pro dosažení svého cíle dosti komplikovanou cestu, když se rozhodla, že deficit státního rozpočtu sníží s pomocí kombinace úspor, včetně krácení či eliminace některých státních dotací, a změn v některých daních.

Někteří experti upozorňovali, že se vláda v podstatě snaží snížit deficity přibližně o částku, o kterou státní kasa každoročně přichází poté, co na začátku roku 2021 tehdejší vládní hnutí ANO a opoziční občanští demokraté, spolu s hnutím Svoboda a přímá demokracie, zrušili zdanění takzvané superhrubé mzdy. A že tedy nejjednodušší cestou by byl návrat k systému zdanění před rokem 2021. Tehdejší vláda koneckonců slíbila prezidentu Zemanovi, že daňovou reformu přijímá jen na dva roky.

Bezradnost odborů

Ke zvýšení daní vybízela i Národní ekonomická rada vlády, která předložila komplexní návrh na konsolidaci státních financí. Vláda reagovala nikoliv otevřenou debatou nad tímto návrhem tělesa sestávajícího z uznávaných ekonomických expertů, ale spíše ideologicky. Zvýšení celkové daňové zátěže by prý šlo proti původním slibům vlády.

Proč vláda doporučení vlastního poradního orgánu nevyužila více, jsme se nikdy nedozvěděli. Jako vysvětlení mělo stačit, že balík úsporných opatření je výsledkem složitých kompromisů mezi pěti vládními stranami.

Další fází celého procesu přijímání balíčku bylo překřikování mezi vládním táborem a opozicí. Ta nikdy nebyla schopná jasně vysvětlit, jak by státní finance uzdravila ona. Slyšeli jsme, že je prý nutné lépe vybírat daně, vrátit zpět elektronickou evidenci tržeb, nebo lépe využívat evropské fondy, což vše by vládě prý umožnilo, aby nemusela dělat některé škrty. Jak snížit deficit v příštích letech o stovky miliard ale opoziční strany neporadily.

Opozice, sestávající ze dvou nesystémových stran, praktikovala v případě vládního úsporného balíčku to, co dělá od nástupu vlády v případě téměř všech důležitějších legislativních návrhů: kategorické odmítání, vykreslování vládních opatření jako katastrofy, nakonec i obstrukcí ve Sněmovně. Dialog mezi vládou a opozicí tak ani v případě úsporného balíčku nenastal.

Soubojem monologů bylo i to, co by za ideálních okolností měl být produktivní dialog mezi vládou a odbory. Ty se sice pokusily nabídnout i vlastní řešení pro konsolidaci státních financí, ale nebyly příliš efektivní ve vysvětlování svých alternativních návrhů.

Převážily hlasité protesty proti záměru vlády nezvyšovat platy státních zaměstnanců nebo omezit některé benefity. Bez schopnosti vysvětlit, co a proč vlastně odbory chtějí, skončilo několik demonstrací svolaných odborovými předáky vcelku logicky fiaskem.

Jako by odbory chtěly svoji bezradnost podtrhnout, svolávají nyní výstražnou stávku na 27. listopadu, kdy už bude vládní úsporný balíček takříkajíc hotovou věcí, pokud prezident nevyslyší výzvu odborů, aby balíček vetoval. Je to symbolické: věcné debaty nebyl ani jeden z hlavních aktérů schopný, a i odbory tedy vše završí fakticky politickou akcí, která nebude ničím jiným než dalším výkřikem v mnohaměsíčním překřikování, do něhož se přijímání vládního úsporného balíčku zvrhlo.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít