Vládní balíčky jsou neinovativní. Ani neopisují věci, které jinde fungují, kritizuje ekonom Sedláček
Vláda v polovině svého mandátu přichází s konsolidačním balíčkem, který má ozdravit veřejné finance a zpomalit zadlužování. Kabinet si od něj slibuje snížení schodku skoro o sto miliard korun. „Na to, jak měla vláda radikálně našlápnuto, tak to ‚okno příležitostí‘, které zde bylo rok nebo dva otevřené, nebylo plně využito. Ale kdybych si mohl vybrat toto, nebo nic, tak to všema deseti beru,“ říká ekonom Tomáš Sedláček.
Sedláčkovi vadí, že balíček nepřináší strukturální opatření, která je nutné provést, a to nejlépe systematicky. „20 let se tu hádáme o daních, a i kdyby se vládě podařilo udělat kouzelnou reformu, kterou by podepsalo všech 12 apoštolů, tak k čemu je to dobré, když to následující vláda shodí ze stolu a na just udělá změnu opačně,“ dodává s povzdechem.
„Ten balíček naštval úplně všechny a zároveň nevyřešil problém státního rozpočtu,“ přitakává komentátor David Klimeš s tím, že vládní strany kvůli tomu porušily své předvolební sliby a přicházejí o politický kapitál.
I přes vysoké deficity kolem 300 miliard korun je přitom podle něj tabu bavit se v dnešních cenách až o 130 miliardách, o které rozpočet přišel po zrušení superhrubé mzdy. „Není to zábavné, nedá se na to dívat a ta vláda nemá ekonomickou erudici,“ doplňuje.
Senátní ústavně-právní výbor konsolidační balíček přijal beze změn. Dalšími dvěma však neprošel
Číst článek
Novinářka Apolena Rychlíková vládě vytýká nejen únavnou a nesrozumitelnou komunikaci konsolidačního balíčku, především pak ale to, že změny nepovedou ke zlepšení života obyvatel, popřípadě zlepšují život lidem, kteří to tolik nepotřebují. To vše se odráží na popularitě vlády, kterou nelze označit jinak než jako tristní. „Vláda to prokaučovala a teď už jsou všichni unavení,“ shrnuje.
Tlustý boxer?
„Každá vláda má na začátku jít na plnou forsáž. V politickém cyklu, jaký máme u nás a který je standardem v západních zemích, máte první dva roky na to předvést, co umíte. Vláda musí přijít připravena. Lidi to přestává bavit už proto, že ty balíčky jsou neinovativní, nedochází ani k opisování věcí, které jinde fungují,“ navazuje Sedláček.
Vzpomíná na slova britského novináře, který přirovnal Česko k tlustému boxerovi: nikdy nic nevyhraje, ale zároveň není úplně jednoduché ho knockoutovat. Podle Klimeše je ale otázkou, zda je pomyslný boxer stále tlustý a může se skutečně opřít o solidní ekonomické a sociální základy.
Havlíček: Premiér nemá počítat jen s optimistickým scénářem. Peníze na energie můžeme vzít armádě
Číst článek
„Když začalo to raketové zadlužování, které můžeme připsat vládě Andreje Babiše (ANO) a pokračuje i s vládou Petra Fialy (ODS), tak v České národní bance argumentovali tím tlustým boxerem: ‚Vždyť jsme Češi a nedovolíme, aby něco ohrozilo stabilitu naší koruny, to se zase srovná. Jsme technokratičtí pragmatici, zvládneme to.‘ Ale my to nezvládáme. Jak makroekonomická čísla, tak ani elementární sociální konsenzus,“ zdůrazňuje.
Rychlíková varuje před tím, že důvěra občanů ve stát se může dostávat do kritického bodu a lidé si začnou klást otázku, proč platit daně, když stát nefunguje a neplní sliby, například pokud jde o platy učitelů ve výši 130 procent průměrné mzdy.
Levice byla pravicovější
„Bohužel si myslím, že vláda v ekonomické a sociální oblasti neví, co dělá. Nulová odbornost a snaha dosáhnout konsenzu dopadá tak, že opatření jsou nefunkční, nikoho neuspokojí, a ještě mnoho pokazí,“ soudí Klimeš, podle kterého vláda nedbá doporučení Národní ekonomické rady vlády (NERV).
Senátoři se začnou zabývat konsolidačním balíčkem. Nejspíš tam projde snadněji než dolní komorou
Číst článek
Při jejím vzniku byl i Sedláček, součástí té nynější už však není: „Je vtipné, že zrovna v konstelaci sympatické vlády i prezidenta v NERV nejsem, protože jsem sloužil i za premiérů Sobotky a Špidly z ČSSD, což byla strana, která mi nebyla blízko u srdce, a přesto se nám povedly mnohem pravicovější reformy, než se teď daří pravicové vládě.“
Česko podle něj stále patří mezi nejúspěšnější postkomunistické země a v přepočtu HDP na obyvatele předháníme i například Izrael, Japonsko nebo Itálii. A také už není pravda, že nejbohatší zemí Evropy je Lichtenštejnsko, Lucembursko nebo Švýcarsko.
„Je to Irsko, které na tom v roce 1989 bylo skoro stejně jako my. A uteklo nám tím, že jeho reformy byly zajímavé: několikanásobně zvýšily platy učitelů i policistů a vsadily na jednoho koně. Tady si to necháváme kousek po kousku ujídat,“ uzavírá.
Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v neděli 5. listopadu po 18. hodině.
