Použity byly embryonální kmenové buňky, laboratorní proces tedy obchází nutnost spojení vajíčka a spermie, což symbolickým způsobem podtrhuje naši bezkontaktní dobu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Tereza Šimůnková: Embrya a chiméry

Takzvaná modelová embrya nemají zastoupit reálné zárodky lidských bytostí v tom smyslu, že by sloužila k umělému oplodnění, ostatně v tomto stadiu technologického vývoje to není možné – pokusy na zvířatech již ovšem proběhly, březost se ale neudržela.

Mohou ale usnadnit výzkum raných stadií nitroděložního vývoje, vznik genetických poruch nebo příčiny spontánních potratů, a to jak z praktického, tak etického hlediska. Ten aktuálně probíhá na skutečných embryích a je omezen mezinárodně respektovanou dvoutýdenní lhůtou, po jejímž překročení jsou lidské zárodky usmrceny, aby se nestačil rozvinout takzvaný primitivní proužek.

Ten je například podle časopisu Nature zásadní, protože reprezentuje nejranější moment biologické individuace. Před vznikem primitivního proužku se embrya ještě mohou rozdělit, anebo naopak spojit. Poté se z toho, čemu navykle říkáme shluk buněk, formuje individuální člověk.

Klička v legislativě

Chtějí-li tedy výzkumníci zkoumat pozdější stadia embryonálního vývoje, musejí použít zvířecí embrya, která se ovšem nutně nevyvíjejí stejně jako lidská.

Na syntetická embrya se ale žádné restrikce nevztahují, lépe řečeno proklouznou legislativním sítem – dvoutýdenní limit byl poprvé navržen v roce 1979 a s podobným vývojem samozřejmě vůbec nepočítal.

Jenže čím podobnější budou tyto syntetické formace svému reálnému předobrazu, na tím tenčí led se dostaneme. Vědci sice nyní pochybují, že by dokázali vytvořit takové modely, které by přežily déle než tři týdny, ostatně laboratoře zatím publikovaly jen neúplné články, které neprošly recenzním řízením, ale dnešní ne může být zítřejším možná a pozítřejší realitou.

Ostatně minimálně model izraelských vědců má být tak podobný přirozenému embryu, že je to skoro nadpřirozené, aspoň podle Jesse Veenvlieta, experta z Institutu Maxe Plancka v Německu.

Pokud budou umělá embrya jednou od svých předobrazů nerozlišitelná, kde pak bude rozdíl? A opravdu máme dělat všechno, co umíme? Tohle nejsou akademické otázky, jsou to dva roky, kdy jiný vědecký tým vpravil lidské buňky do zárodku makaka a takto vzniklé chiméry přežily skoro tři týdny.

A k příběhu patří také to, že už současná praxe embryonálního výzkumu je mimořádně náročná pro každého, kdo věří v přítomnost duše v těle nebo pro ochranu každého života od početí.

K volání po novém vymezení etického nebo aspoň legálního pole se samozřejmě připojují i experti, kromě dalšího také proto, že chtějí být z obliga, pokud by byl učiněn nějaký chybný krok, ať už to znamená cokoli.

Autorka je publicistka

Tereza Šimůnková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít