Pohřeb Alexeje Navalného
V pátek 1. března skončila na předměstském Borisovském hřbitově města Moskvy životní pouť v posledních letech nejvýraznější tváře ruské politické opozice. Než se Navalnyj onou nejvýraznější tváří opozice stal, měl už opravdu něco za sebou.
Druhou půlku svého života strávil v ruské politice a to až do samé své smrti, ba dokonce po ní – a uvidíme, zda Alexejovi vyjde jeho poslední protirežimní výpad, který bychom mohli nazvat 17. března v pravé poledne u volebních uren. K tomuto výpadu totiž vyzval všechny ty, kdož Putina za prezidenta volit nechtějí a nebudou.
Nejdřív ovšem musel projít stranou Jabloko Grigorije Javlinského, z níž byl roku 2007 pro nacionalismus vyloučen, založením Fondu pro boj s korupcí, ale v roce 2013 třeba také Kremlem laskavě svolenou kandidaturou na moskevského primátora, která mu vynesla neuvěřitelných 27 procent hlasů.
Ostatně právě proto se k němu režim takto laskavě už nikdy nezachoval – tím spíš, že před sebou měl muže, který neúprosně pranýřoval pohádkové majetky takových lidí jako třeba Dmitrij Medveděv nebo sám Vladimir Putin.
Všeobecně se ale o Navalném vědělo už o dva roky dřív, když organizoval hlavně moskevské protesty proti zfalšovaným parlamentním volbám.
Pravý hrdina neodvolává
Jenže jakmile si zlá státní moc uvědomí, že jeho investigace mají mezi lidmi velký ohlas, ihned jsou tu první trestné kauzy, kupříkladu Kirovles nebo Yves Rocher, které akcentují Navalného kriminální, nikoli politickou vinu, ale na to jsme u diktatur zvyklí.
Z prvních dam opozice její lídryně. Navalná jde ve stopách Cichanouské a šíří odkaz zavražděného muže
Číst článek
Když to není nic platné, tlak režimu se zvyšuje: přichází útok na opozičníka jedem novičok, z nějž se jako zázrakem vykřeše. Díky tlaku na úřady, který vyvine jeho žena Julie, se nakonec dostane na léčení do Německa – a Kreml doufá, že Alexej tam, podobně jako jiní ruští představitelé protikremelského vzdoru vytlačení na Západ, už navždy zůstane.
A tady začíná poslední kapitola Navalného vpravdě mučednické epopeje: ač je si vědom, co ho doma nejspíš čeká, s odhodláním vskutku husovským cestuje do své Kostnice – ruské metropole Moskvy.
I s jasnou představou příštího ortelu. Jenže pravý hrdina neodvolává, a i když vůči Alexejově politické praxi můžeme namítnout ledacos, hrdina to je. V čemž je v tuto chvíli jeho největší cena.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Ministryni pro vědu, výzkum a inovace Česko potřebuje. Musí mít tah na branku
Apolena Rychlíková
Putin si může mnout ruce nad střety svých odpůrců
Alexandr Mitrofanov
Luxovat, nebo se těšit na partnera?
Ondřej Konrád
TikTok má v Americe skončit a pod tlak se dostává i v Evropě
Tereza Zavadilová