Putin se snaží vtáhnout Bělorusko do války

Dění v současném Bělorusku sice zůstává poněkud ve stínu ruského vpádu na sousední Ukrajinu, ale jako spolupachatel věrolomného a velmi krutého útoku na suverénní stát se ve světových médiích v této souvislosti poměrně často vynořuje – až to diktátorovi Alexandru Lukašenkovi z mnoha důvodů zjevně není příliš příjemné, i když součinnost s Putinem nutně potřebuje.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ruský prezident Vladimir Putin a jeho běloruský protějšek Alexander Lukašenko během setkání v Petrohradu

Ruský prezident Vladimir Putin a jeho běloruský protějšek Alexander Lukašenko během setkání v Petrohradu | Foto: Mikhail Metzel | Zdroj: ČTK / AP

Jak soudí analytik Evropské rady pro mezinárodní otázky Pavel Sljunkin, válka na Ukrajině přinesla Lukašenkovu režimu nečekaná pozitiva.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Putin se snaží vtáhnout Bělorusko do války

„Dřív tu byla ostrá hranice mezi režimem a obyvatelstvem, jenže po 24. únoru letošního roku začali být i Bělorusové vnímáni jako agresoři. To velmi na jedné straně rozčarovalo část opozičně naladěných občanů a na straně druhé se Západ začal v zájmu naplnění svých čistě pragmatických cílů obracet přímo na Lukašenka se žádostí o pomoc. Sem patří třeba snaha šéfa OSN Antonia Gutterrese domoci se u běloruského vládce spolupráce v otázce možnosti vývozu ukrajinského obilí. S Lukašenkem je najednou počítáno málem jako se spojencem, přestože tvrdé protiopoziční represe v Bělorusku pokračují,“ tolik Pavel Sljunkin.

Proklamativní podpora ze summitů Evropské unie, G7 i NATO Ukrajině válku nevyhraje

Číst článek

Jaderné hlavice v Bělorusku

Ještě příjemnější pro Lukašenka jistě je, že za posledního čtvrt roku se významně proměnil vztah obyvatelstva k režimu: od podzimu loňského roku po letošní květen stoupla důvěra v lukašenkovský establishment o plných deset procent a zároveň se významně polarizoval vztah mezi stoupenci a odpůrci současné státní moci.

Podle politologa Filipa Bikanova zafungoval „fenomén praporu“, kdy lidi začíná spojovat snaha „učinit cokoli, jen aby se země nezapletla do válečného konfliktu“. Hodně zdecimovaná občanská společnost se přirozeně proti tomuto vidění věcí rozhodně vymezuje, ale je otázka, který názor aktuálně převáží.

Při posledním setkání ruského a běloruského diktátora zazněla další znepokojivá informace: Rusko dodá Bělorusku raketové systémy Iskander, kterých se Lukašenko dožaduje už téměř 20 let, a to řady M nebo E, schopné nést jadernou hlavici ráže až 50 kilotun.

Pokud by takovéto zbraně byly v Bělorusku skutečně rozmístěny, znamenalo by to velké nebezpečí pro celou Severoatlantickou alianci.

Litevský analytik Darius Antanaitis k tomu říká: „Rusko už má jaderné zbraně v Kaliningradské oblasti. Pokud se objeví i v Bělorusku, bude to znamenat, že Rusko se připravuje k velké válce s aliancí, a tím pádem i unií. Po prvním úderu proti EU by byl velice pravděpodobný útok Západu na Kaliningrad a záložní pozice na běloruském území by proto byly velmi žádoucí.“ To si myslí Antanaitis.

A ještě jedna poznámka: Lukašenko se až doposud snahám o případné zapojení běloruských pozemních jednotek do konfliktu úspěšně bránil. Otázkou je, jak dlouho mu to ještě vydrží, když suverenita jeho země se s postupem času neúprosně vytrácí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme