Opozice složená ze dvou vůdcovských stran v kritice vlády nešetří silnými výrazy a teatrálními gesty, ale nenabízí věrohodné alternativy. Postoje vlády a opozice se tak u nás míjí způsobem málo vídaným v jiných demokraciích.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Politika v zemi komunikačního fiaska

Zatímco vláda chce ozdravit státní finance především s pomocí škrtů a úspor, opozice reaguje v podstatě na každý její návrh tak, jako by šetřit ani příliš třeba nebylo. Přitom i ona odmítá zvýšit celkovou daňovou zátěž.

O zavedení podobného progresivního zdanění, jaké známe ze západoevropských demokracií, které by mohlo do státní kasy přinést peníze navíc, ani nemluvě.

Když už opozice o nějakých řešeních mluví, jsou jen dílčí. Třeba, že by se vláda prý měla vrátit k elektronické evidenci tržeb nebo by měla lépe čerpat peníze z evropských fondů.

Když ale všechna tato dílčí doporučení opozice sečteme, zjistíme, že ve světle jejích populistických návrhů na větší utrácení v řadě oblastí by Česká republika obří rozpočtové deficity nijak nesnížila.

Bludný kruh české politiky

Debata mezi vládní koalicí a opozicí se tak opakovaně mění v překřikování, které jen polarizuje společnost. V lepším postavení je v tomto souboji opozice, protože vládní reformy, tak jak je vláda pojala, je těžké srozumitelně vysvětlit.

Kdyby Česká republika měla regulérní politickou opozici, která by nabízela pro řešení finančních problémů země a ozdravení kulhající ekonomiky vlastní ucelené recepty, vypadala by politická diskuze u nás zřejmě o dost jinak. A jiné by asi byly také nálady ve společnosti.

Problémy s mizernou komunikací, která se opakovaně zvrhává v pouhé překřikování, a občas i v demagogii, nemají ale jen vládní koalice a opozice. Špatně komunikují i odbory.

Největší odborová centrála u nás – Českomoravská konfederace odborových svazů – sice vypracovala poměrně ucelený seznam alternativních kroků k vládním opatřením, čímž vlastně supluje politickou opozici.

Ani její představitelé ale nedokázali veřejnosti jasně vysvětlit, zda a jak by jimi navrhovaná opatření vedla k tomu, že pokud stát přidá různým skupinám, které odbory hájí, sníží se v konečném výsledku deficit státních financí.

Diskuze mezi hlavními aktéry se tak točí v bludném kruhu, veřejnost je jejich argumentací zmatená. Výsledkem je všeobecná nespokojenost, která bohužel nemá žádné dobré politické řešení.

Pokud by současná vláda podala demisi, jak požadovala během nedávné demonstrace odborů část protestujících, neexistuje žádná záruka, že by nastoupila vláda lepší.

Největší strana současné opozice, hnutí ANO, do značné míry prohrálo minulé volby právě proto, že jeho populistická politika, která otevřela stavidla státních financí, podstatné části veřejnosti připadala jako nezodpovědná. V opozici hnutí ANO odpovědnější postoj ke státním financím zatím nenašlo.

Bludný kruh české politiky, v níž neexistuje rozumná míra souznění nejen mezi hlavními politickými aktéry, ale i odbory a podnikatelskými svazy, se tedy nepodaří hned tak rozetnout. Demokratická levice, která by mohla nabídnout jiný přístup k ozdravění státních financí, třeba v podobě reformy daňového systému, je v troskách.

Vývoj stranických preferencí naznačuje, že příští volby sice mohou katapultovat do čela příští vlády opět hnutí ANO, jenže problémy země se tím jen těžko vyřeší, pokud se nezmění celková politická kultura.

Což se nepodaří bez většího zapojení lidí do politiky a aktivit občanské společnosti. To ale bohužel není na obzoru. Většina české společnosti si vystačí s hospodským kibicováním a hněvem na všechno politické, což je též komunikační fiasko svého druhu.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít