Situace, k níž došlo minulý rok, byla však jen vyvrcholením roky trvajícího neutěšeného stavu v oblasti českého základního a středního školství.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Už zase ty přijímačky. České děti drtí jednotné testy i roky špatná vzdělávací politika

A důvod, proč se kolem loňského fiaska spustilo takové haló, byl jednoduchý: Problémy se dotkly městských rodičů a jejich dětí, lidí z motivovaného prostředí.

Najednou se děti s dobrými známkami nemohly dostat ne třeba přímo na vysněnou školu, ale ani na jakoukoliv školu se všeobecným vzděláváním. A společnost si uvědomila, jak velký tu máme problém.

Příběhy, kterak zoufalí rodiče jedničkářů a jedničkářek přihlížejí, jak jejich dítě odchází na učňovské obory, nebo musí strávit rok na jazykovce, plnily přední stránky novin.

Skutečnost, že pro nižší vrstvy a děti z méně motivovaných rodin funguje české školství značně nespravedlivě po dlouhá léta, zůstávala v pozadí a neřešená.

Přitom je to právě velká úroveň nerovností a nahodilosti v kvalitě škol, co trápí české školáky a školačky, potažmo celé školství. A nezdá se, že by to politikům docházelo.

Nerovnosti ve vzdělání

Po loňských debatách došlo letos k nějakým změnám: děti si mohly podat ne dvě, ale tři přihlášky. Cermat, který má už po léta vše na starosti, letos navíc přišel s digitalizací. Ta se potýkala s celou řadou problémů, a jak by také ne, vždyť systém byl de facto vytvořen tzv. na koleni. I tak nezbývá než doufat, že vše se časem uklidní, digitalizace sama o sobě je krok dobrým směrem.

Jenže jiné problémy přetrvávají: Zásadní je celkový koncept výběru dětí na střední školy, který ze vzdělání dělá tvrdou soutěž o místa na „lepších“ školách, který vytváří prostor pro taktizování a vede řadu rodin k tomu, že děti ze strachu o vůbec nějaké umístění hlásí i na takové střední školy, na které nikdo – děti ani rodiče – nechce. Tím to však nekončí.

Jedním z velkých problémů jsou každoročně testy, které Cermat zajišťuje, a na jejichž základě se rozhoduje o přijetí na střední školu. Test z matematiky a test z českého jazyka trvají dohromady 130 minut – přesně tolik času může rozhodnout o budoucnosti dětí.

Jenže nejde jen o to: Systém je dlouhodobě kritizovaný za to, že nutí děti samoúčelnému memorování informací, které jindy v životě nevyužijí.

Termín „cermatí testy“ je mezi školáky plně zlidovělý, často odkazuje k něčemu absurdnímu a zbytečnému. Způsob, jak jsou testy postaveny, pak nahrává různým soukromým firmám, které nabízejí doučování.

Motivovanější rodiče tak mohou své děti drilovat, nechat doučovat a zvyšovat tím jejich šance na lepší výsledky. Děti z chudých a méně motivovaných rodin mají smůlu – bez ohledu na jejich studijní předpoklady.

O vzdělání, talentu či schopnostech nám pak celý tento koloběh řekne jen málo. A co je ještě horší: dál prohlubuje a řetězí nerovnosti ve vzdělání, které tvoří jeden z největších problémů současného Česka.

Autorka je publicistka a dokumentaristka

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít