Zdejší zbrojní průmysl vyráběl vysoce kvalitní zbraně, o které byl ve světě zájem. Československá armáda byla jednou z nejlépe vybavených armád v Evropě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Za kolik nám stojí bezpečnost naší země?

A když byla 23. září 1938 ve 22 hodin 15 minut vyhlášena všeobecná mobilizace, hlásili se první záložníci u svých útvarů už za hodinu poté. Do milionové armády tenkrát narukovalo, navzdory zákazu ze strany sudetoněmeckého pohlavára Konrada Henleina, i na 40 procent sudetských Němců.

O 61 let později vstoupila Česká republika do NATO a jako všechny ostatní členské státy se zavázala, že bude na společnou obranu západního světa vynakládat 2 procenta HDP. Až do letoška se ale vezla, a nebyla v Evropě sama, s jedním až jedním a půl procentem investic do armády coby černý pasažér pod deštníkem Spojených států.

O jeden svátek v roce méně

Jenže ze snění o poklidné Evropě, kde se přece všechno řeší diplomacií, se zdejší obyvatelstvo doopravdy neprobudilo dodnes.

Jinak by po Putinově zločineckém přepadení Ukrajiny nemohlo počáteční odhodlání většiny lidí posílat na Ukrajinu nejen humanitární pomoc, ale i zbraně, postupně opadávat natolik, že jich koncem loňského roku už pro dodávky zbraní na Ukrajinu nebyla ani polovina.

Přitom je zřejmé, že Rusko je a ještě řadu let bude vysoce nebezpečným sousedem, který se dá ve své imperiální rozpínavosti zastavit, jako tomu bylo za studené války, jen odstrašením v podobě věrohodného zbrojního arzenálu.

Na jeho vybudování ale dvě procenta HDP rozhodně nestačí. Zvlášť poté, co dal prezidentský kandidát Donald Trump Evropě brutálně najevo, že ji americký deštník nemusí chránit navěky. Pobaltské státy a Finsko vydávají na obranu už dnes téměř tři procenta HDP. Polsko se blíží čtyřem procentům.

A i německý ministr obrany, jehož země na tom po desetiletí byla co do investic na obranu státu podobně jako Česko, mluví otevřeně o tom, že se výhledově bude Německo muset dostat na tři a půl procenta. V Česku se politici sotva odvažují lidem na rovinu říct, že dvě procenta HDP, o které se Česko hodlá letos snažit, nejsou cíl, ale naprosté minimum.

A kde na to má vzít vláda peníze, aniž by chyběly jinde? Například Dánsko loni zrušilo jeden svátek v roce. V Německu se uvažuje hned o dvou svátcích. V Česku si lze tak maximálně představit, jak by si takové omezování volného času vychutnali Babiš s Okamurou.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít