Cítila jsem se jako slabší odvar Toma Cruise. Antonie Formanová hraní miluje, ale užívá si i ticho
Mladá česká herečka Antonie Formanová nastoupila po studiích na DAMU do Dejvického divadla a natočila několik filmů, jako Hranice lásky nebo Okupace, za kterou dostala Českého lva za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Letos v únoru dotočila minisérii Dcera národa pro Canal+, kde si zahrála poprvé v ústřední roli, v tomto případě dceru Karla Havlíčka Borovského Zdeňku Havlíčkovou. Jaké to je, být mladou herečkou?
Natáčení historické látky z prostředí národního obrození současným audiovizuálním jazykem probíhalo pod taktovkou mladého dua režisérů Cristiny Groșan a Matěje Chlupáčka. Pro Antonii to byla poměrně intenzivní zkušenost. „Byla jsem na dvaceti osmi natáčecích dnech z dvaceti osmi. Cítila jsem se jako slabší odvar Toma Cruise. Skákala jsem do ledové vody, vykláněla se z jedoucího kočáru, lezla po žebříku,“ vypráví Antonie, která nese divadelní a filmový prapor rodu Formanů.
Poslechněte si Vlnu s mladou herečkou o radostech i úskalích herecké profese a o natáčení seriálu Dcera národa
„Když se mě někdo zeptá na moje jméno, tak říkám, že jsem na to pyšná a nevadí mi tu tradici nést dál. Jsem ráda, kdo jsem a kým jsem obklopená,“ říká Formanová. Zdeňka Havlíčková měla být živoucím odkazem svého otce, ale na rozdíl od Antonie se svému osudu snažila spíš vyhnout. Obrozenci ji totiž zapracovali do svého marketingového plánu.
„Zdeňka Havlíčková měla sloužit obrozencům jako symbol české národnosti. Vytrhli ji z rodiny, udělali na ni sbírku, aby měla lepší život, aby se dobře provdala a stala se symbolem češství. Zdeňka byla ale po Karlovi svéhlavá, zamilovala se do Poláka a šla svojí cestou. Já mám sice podporu rodiny, ale chci si tu cestu taky šlapat sama,“ nachází některé paralely Antonie.
Nejlepším filmem roku je atomový epos Oppenheimer. Divácká srdce ale patří Kenovi
Číst článek
Vystavovat tělo a tvář ve světlech reflektorů bere Antonie jako přirozenou součást herectví. Tělo je nástroj pro ztvárnění příběhů. „Hraní prostě miluju. Nejsem typ, který by se potřeboval předvádět. Vlastně jsem i dost stydlivá. Na filmu a divadle mám nejradši proces zkoušení a natáčení – než vznikne finální tvar. Mám štěstí, že můžu dělat něco, co mě živí a baví,“ říká Antonie Formanová.
Hned po DAMU se na ní svalilo dost práce. Natáčení filmů zvládá při angažmá v Dejvickém divadle, do toho má své projekty a improvizace. I proto musí intenzivní práci vyvažovat klidem. Nejradši je se svými kamarády, anebo jen tak doma v tichu. „Poslední dobou si hodně užívám ticho. Dřív jsem musela mít pořád něco puštěný, ale teď mám ráda být doma a nic neslyšet,“ uzavírá Antonie.
Jaké nástrahy začínajícího herce čekají po opuštění divadelní školy? Cítí Antonie Formanová dostatečně důstojné podmínky na place? Je potřeba se pořád ukazovat ve společnosti, aby herec dostával dost nabídek? Poslechněte si celou Vlnu výše.
