Sto let s Františkem Vláčilem. Národní filmový archiv uvádí zatím největší retrospektivu jeho filmů
Je to přesně sto let, co se narodil významný filmový režisér František Vláčil. Jeho snímek Marketa Lazarová pokládá řada filmových odborníků i fanoušků za nejlepší československý film všech dob. Vynikajících opusů má ale režisér na svém kontě mnohem víc – připomeňme Údolí včel, Adelheid, Dým bramborové natě nebo Stín kapradiny.
Národní filmový archiv připravil ke kulatému jubileu přehlídku Vláčilových filmů. „Je to asi nejúplnější retrospektiva tohoto tvůrce, jaká tu kdy byla. Myslím, že nám neuniklo nic ani z tvorby Františka Vláčila pro Armádní film,“ věří ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.
Ke stému výročí narození režiséra Františka Vláčila připravil Národní filmový archiv doposud nejrozsáhlejší retrospektivu jeho filmů. Bude v pražském kině Ponrepo. Poslechněte si rozhovor s ředitelem archivu Michalem Bregantem
Právě z této produkční společnosti vyšli skvělí režiséři, mimo Vláčila třeba Pavel Háša, Vojtěch Jasný, Karel Kachyňa nebo Vladimír Sís. „Už tam a tehdy bylo možné rozpoznat jejich kvality,“ říká Bregant.
Vyzdvihuje také zásluhy filmového historika Petra Gajdošíka, autora obsáhlé Vláčilovy monografie, který dramaturgicky přehlídku sestavil. A přispěl i přednáškou na téma Vláčilových výtvarných záměrů a představ, a jejich konfrontace s výsledkem.
Americká historička
Bregant a celá přehlídka upozorňují i na unikátní publikaci americké filmové historičky Alice Lovejoy s názvem Československý armádní film a avantgarda. Autorka, která kdysi přijela do Česka jako zahraniční studentka, s touto prací absolvovala prestižní Indiana University.
„Její příběh je neobyčejně zajímavý. Po svém příjezdu Alice zjistila, že Armádní film je naprosto neprobádaná oblast československé kinematografie, pole neorané, a začala se jím zabývat soustavně. Objevila tak i filmy později velice významných československých režisérů,“ přibližuje Bregant.
Alice Lovejoy se také naučila velmi dobře česky. „Postihla tak velmi dobře politické a produkční zázemí Armádního filmu. A dokázala se podívat na jeho produkty bez předsudků,“ upozorňuje ředitel Národního filmového archivu a přibližuje, čeho si filmová historička dokázala všimnout:
„Řada lidí by mohla mít dojem, že skrze ty snímky šlo o propagandu či masivní ideologickou masáž. Ale ve skutečnosti tu paradoxně byla někdy poněkud zvláštní tvůrčí svoboda ve srovnání třeba s barrandovským studiem.“
Poslechněte si celou reportáž, audio je nahoře v článku.
