Hudebnice Nilüfer Yanya míří do Prahy: Nejdřív jsem v pandemii stagnovala. Koncerty pak byly strašidelné
Nilüfer Yanya přináší na svém druhém albu Painless krásně nedokonalý pop, otevřenější a temnější, než byl její debut. Sedmadvacetiletá britská hudebnice nedávno vystupovala před Adele v Hyde Parku, ukázala se na Pitchfork Festival a dvakrát si zahrála na Coachelle, americké hudební přehlídce známé tím, že ukazuje trendy. Yanya se 22. října představí v pražském klubu Rock Café a pro Radio Wave popsala, proč už nesoudí ostatní podle jejich desek.
Své druhé album Painless jsi psala během pandemie a proces tvorby jsi popsala jako instinktivní. Jak důležité bylo pro tebe během tohoto období nestagnovat?
Byl to pro mě důležitý proces. Stagnovala jsem. Ten první rok jsem totiž nebyla schopná napsat téměř nic. Necítila jsem se kreativně. Zkoušela jsem to, ale nelíbilo se mi nic z toho, co jsem napsala. Ten druhý rok jsem začala pracovat víc proaktivně. Já a můj kamarád Will jsme začali psát zase spolu a to pro mě byl moc hezký zážitek. Cítila jsem se zase naživu.
Jak se pro Nilüfer Yanyu lišila práce na nové desce od debutu? A co pro ni bylo ještě strašidelnější než vystupování na Coachelle? Poslechněte si celý rozhovor
Jaké pro tebe bylo vrátit se na pódium přibližně po dvou letech?
Bylo to fajn. Nejdřív to bylo o něco strašidelnější a víc vzrušující. Teď už to zase působí, jako bychom žádnou pauzu nikdy neměli.
Před třemi lety si řekla MTV, že jsi dřív soudila lidi podle jejich desek. Potom co jsi vydala tu vlastní, bys ale nerada, aby to někdo dělal tobě. Stalo se ti to někdy? Prý nečteš recenze.
Recenze nečtu, nemyslím, že by je lidé měli číst.
Je super, že lidé hodnotí moji hudbu a říkají o ní hezké a nehezké věci. Je fajn, že moje hudba je zajímá natolik, aby to vůbec dělali. Za to jsem ráda. Ale zároveň mi recenzování něčích děl pro ostatní přijde zvláštní. Každý by se měl rozhodnout podle vlastního uvážení, jestli se mu deska líbí, nebo ne. Neměla bych se moc zabývat tím, co si myslí ostatní. Ale je hezké, že lidé mají potřebu o mně mluvit.
A co se týče soudů podle desek, jakmile jsem sama začala psát tu svoji, uvědomila jsem si, že vlastně nikdy není hotová. Je na to vynaloženo tolik energie a času, že i když se mi cizí výsledek tolik nelíbí, nepovažuji to za můj šálek kávy, chci tu hudbu respektovat.
Nedávno jsi vystupovala před Adele v Hyde Parku, společně s ostatními headlinovala Pitchfork Festival a hned dvakrát jsi zahrála na Coachelle. Vybavíš si momenty, kdy ses cítila zasažená hvězdami, kolem kterých se pohybuješ?
Ta show Adele byla šílená, samozřejmě jsem se s ní nepotkala, protože je hrozně slavná, ale byla to pro mě úplně jiná zkušenost. Coachella byla taky bláznivá. Tyhle věci nepatří do mého běžného rozvrhu.
Odehrála jsi taky Tiny Desk, KEXP a další. Předpokládám, že hraní na festivalu Coachelle se od hraní v útulné kanceláři hodně liší. Ve kterém prostředí se cítíš komfortněji?
Abych řekla pravdu, tak Tiny Desk nebo KEXP sessions jsou vlastně strašidelnější. Víš totiž, že to bude k vidění po neomezeně dlouhou dobu, že se na to lidé budou dívat a hodnotit. Chceš prostě, aby to bylo dobré. Je to horší než klasické koncerty.
Před pár dny jsi vydala cover verzi Rid Of Me od PJ JHarvey. Kdo další patří mezi tvé favority, které třeba ráda posloucháš na cestách?
Dost mě baví Alex J a nové písničky, které teď vydával. Také se mi líbí nové album Sudan Archives, to jsem teď poslouchala pořád.
V roce 2014 jsi odmítla nabídku být součástí dívčí skupiny produkované Luisem Tomlinsonem z One direction. Letos ses k tomu znovu vyjadřovala pro deník The Guardian: „Pojďme oslovit pár mladých lidí a říct jim, že založíme vysoce úspěšnou skupinu, ale samozřejmě vyděláme mnohem víc peněz než oni. Je to hodně sobecká záležitost.“ Jak vnímáš neustále stoupající popularitu některých k-popových skupin
To jsem řekla? To zním trochu zahořkle. Myslím ale, že to do jisté míry je pravda. Odmítla jsem, ale kdybych tehdy měla zájem, stejně by to nedopadlo. Slyšela jsem totiž, že ten girl band nakonec nevyšel.
Je drsné budit naděje v mladých lidech a říkat jim, že to všechno bude skvělé. Chápeš, proč je nutné to cukrovat? Proč jim prostě neříct pravdu od začátku? Ale k-popové skupiny, nevím. Asi na ně nemám žádný ucelený názor.
Poslechněte si celý rozhovor.
