Do písní dávám svá životní témata. Je asi dobře, že to občas šokuje, míní zpěvačka Havelková
Říká o sobě, že je líná. Ovšem aktivit má tolik, že o lenosti nemůže být řeč. Rozálie Havelková už vyzkoušela divadlo, film, seriály a v listopadu ke svým aktivitám přidala i debutovou desku Korzetiér.
Vaše debutová deska si už nějaký ten měsíc žije vlastním životem. Jaký ten život zatím je?
Kéž bychom se jí mohli zeptat. Ale zatím si asi nemá na co stěžovat. Naopak, co se týká počtu prodaných CD, tak je na tom velmi dobře. Streamovací služby moc nesleduji, ale slyším vesměs chválu. Co si budeme povídat, málo kdo za vámi přijde a bude vám desku kritizovat.
OBRAZEM: Poslední den Rock for People patřil Muse. Jejich vystoupení zakončil ohňostroj nad areálem
Číst článek
Album vyšlo loni v listopadu. Hned získalo i nominace na hudební cenu Anděl. Je teď s odstupem času něco, co byste na něm změnila?
Dlouho jsem ho teď neslyšela. Přeposlouchala jsem se ho, když jsem ho vydala. Bylo to takové prvotní nadšení. Ale jsem spokojená. Hlavně s tím, že jsem neudělala žádné kompromisy.
Výraznou roli na albu hraje harmonika. Kdy jste s tímhle hudebním nástrojem poprvé přišla do kontaktu?
Řekla bych, že jsem slavila jedenácté nebo dvanácté narozeniny. Byla to taková malá harmonika. Ale vídávala jsem ji a slýchávala jsem ji na koncertech Radúzy. To bylo první zaujetí. Na desce je slyšet takový velmi starý akordeon z padesátých let, jmenuje se Tango. A ten mám od mého táty, koupil ho kdysi v nějakém bazaru. A dobře udělal, dnes už se taková harmonika neslyší.
Na takovou harmoniku se hodně hrají, řekněme, hospodské písně nebo lidovky. Myslíte si, že v dnešní době může píseň zlidovět?
Spousta písní Nohavici nebo Kryla určitě zlidověla. A myslím si, že i v dnešní době se to stát může. Ale je asi potřeba, aby to podporovala i rádia.
O vás se píše jako o nastávající královně českého šansonu. Je těžké se v dnešním světě šansonu prosadit?
Myslím si, že u nás není zas tak velká tradice šansonu. Když už ale na to přijde řeč, tak se asi každému vybaví například Hana Hegerová nebo Radúza. Nesnažím se v šansonu prosadit, to nebyl účel mých aktuálních písní. Když se o tom ale začalo mluvit jako o šansonu, tak mě to vlastně překvapilo. V Česku je opravdu málo interpretů, kteří by se věnovali tomuto hudebnímu stylu.
Já ani nemám moc žádný záměr. Pouze zpracovávám svá životní témata, která dávám do písní. A to, že to občas šokuje, je asi dobře.
Vývojář Salva vyrábí kytarové efekty a pedály pro světové kapely. S jeho technikou hraje i Metallica
Číst článek
Vy jste už zmínila Hanu Hegerovou, ale i Radúzu. Jak se podle vás změnil šanson za posledních padesát nebo šedesát let?
Českou scénu moc nesleduji, to se musím přiznat, že jsem skoro až ignorant. Ale od počátku kariéry sleduji francouzskou zpěvačku Zaz. V její aktuální tvorbě cítím skoro až takovou přehnanou snahu proniknout do současného hudebního světa přes umělé zvuky. To moc nemusím. Když dělám aranže, tak raději z akustických hudebních nástrojů. A poslední album Zaz mi přijde k šansonu nepatřičné. Ale někoho to baví.
Máte doma v šuplíku napsané něco dalšího?
Ano, něco se chystá. Zrovna jsem byla ve studiu, kde jsme nahrávali jednu píseň. Druhou už mám hotovou a jako singl by měla vyjít začátkem září.
Letní sezona se pomalu rozbíhá. Na co se ze všech aktivit těšíte?
Jsem hodně pověrčivá, takže se netěším. Ale už se nemůžu dočkat na své koncerty, ten nejbližší bude 16. června v Brně. Ale pak mě v létě čeká i několik festivalů. To je pro mě novinka a jsem velmi zvědavá, jak bude moje tvorba fungovat na těchto akcích. Ale budu hrát i na letní scéně Muzea Kampa v představeních Meda a Marta.
