Kateřina Tučková: Spisovatel ručí svým charakterem za to, co píše. Nemůžu teď číst ty, kteří schvalují válku
„Spisovatel ručí za to, co píše,“ je přesvědčená spisovatelka, dramatička, publicistka Kateřina Tučková. „Ne tím, že by kniha byla autobiografická nebo že bychom v ní měli hledat pravdu, která rozklíčuje autorův život, jeho dobu nebo společenské otázky. Ale tím, jak se spisovatel chová, jak reaguje a kde se nachází na politickém spektru,“ zdůrazňuje v pořadu Záložka Radia Wave.
Tučková přiznává, že dnes není schopná otevřít knihy autorů, které schvalují invazi ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu. „Autor prostě ručí svým charakterem i za to, co nabízí publiku. Tohle je pro mě důležité,“ zdůrazňuje Tučková.
„Já se chovám jako lékařka nějakých témat,“ říká o své vlastní tvorbě, ve které se vrací do problematických kapitol československé historie.
„Můžu tím napomoct, aby se tato témata ozdravila. Aby o nich lidé začali smýšlet trochu jinak. To se mi podařilo u Vyhnání Gerty Schnirch, která mi svým druhým, životem udělala největší radost. A ubezpečila mě v tom, že smýšlení lidí, které bylo v otázce česko-německého vyrovnání a odsunu československých Němců vyloženě negativní, je možné trochu změnit.“
V tom, jak zacházet s prameny, jí pomohlo studium dějin umění na Masarykově univerzitě v Brně. „Naučila jsem se vyhledávat v mase historických materiálů něco, co vypadá jako detail, ale na čem jde postavit životopisný příběh. To mi zůstalo dodnes,“ přibližuje svoji metodu.
‚Podtrhávám si a zakládám růžky‘
„Byla jsem vášnivá čtenářka, která přečetla ročně 50 i více knih. Teď, když mám děti, jsem čtenář jen pravidelný,“ přiznává Tučková.
Když psala knihu svoji poslední knihu Bílá voda, založila rodinu. „Děti jsou bezvadné, strašně si s nimi užívám. Ale potřebuju pracovat, mám zkrátka potřebu psát.“
Kateřina Tučková psala román Bílá Voda deset let. ‚Děti jsem proto měla skoro na poslední chvíli,‘ říká
Číst článek
Tučková uznává, že na práci má teď méně času než v minulosti, kdy působila v několika oblastech zároveň.
„Pracuje se, když dítě spí, poradily mi to kamarádky. Pochůzky se zařizují s dítětem. A jakmile se mu začnou klížit oči, všechno kolem něj odpadá a já vytahuju knihu nebo sedám k počítači a vůbec mi nevadí, že byt vypadá příšerně a v pračce je prádlo,“ popisuje.
Přes den si v současné době dokáže utrhnout až hodinu a půl pro sebe, a to většinou večer, kdy ale musí o pozornost bojovat čtení se psaním. „Když jsem dopisovala Bílou vodu, tak jsem v té poslední fázi už jenom psala a dlouho jsem neměla kapacitu číst beletrii,“ uznává.
„Podtrhávám si, ale taky si zakládám růžky, takhle ty knihy plundruju.“
Dnes už si pro potěšení dokáže číst. „To většinou v neděli večer, kdy děti usnou a doma je klid. Většinou to jsou historické romány, ale čtu je bez toho, že bych u toho myslela na svoji knížku. Čtu si opravdu pro radost.“
Do knih si ale i tak dělá poznámky. „Podtrhávám si, ale taky si zakládám růžky, takhle ty knihy plundruju,“ přiznává.
A uznává, že jako spisovatelka by mohla být víc v kontaktu s publikem a čtenáři.
„Umím si představit, že bych mohla komunikovat jinak, že bych mohla být v něčem aktivnější a že bych mohla lépe vystupovat. Na druhou stranu dělám maximum proto, abych byla spokojená s tím, co považuju za primární, a tím je text. Důležité je, abych neměla žádné pochyby o tom, jestli jsem něco nedotáhla,“ uzavírá Kateřina Tučková.
Poslechněte si celý pořad Záložka, audio je nahoře v článku.
