Druhá kniha o psu Gumpovi je pohádkovější. Příběh jsem si v sobě musel odsnít, říká spisovatel Rožek
Spisovatel a ochránce zvířat Filip Rožek je známý jako autor knihy Gump, pes, který naučil lidi žít. Podle té vznikl i film v režii F. A. Brabce. V pondělí se na pulty knihkupectví dostalo pokračování knihy s názvem Gump: Jsme dvojka. Vychází i jako audiokniha s Ivanem Trojanem, v plánu je i film. „Nejdřív jsem nechtěl, aby to pokračovalo, pak se ve mně najednou otevřel další příběh,“ vypráví Filip Rožek.
Proč jste se rozhodl udělat dvojku?
To jsem se nerozhodl já, to mě tak trošku přesvědčil František Brabec. Po jedničce, když jsme jezdili na setkání s Gumpem do škol nebo na různé typy seminářů a povídání, se mě ptali, jestli bude pokračování Gumpa. A já vždy poměrně dost sebevědomě řekl, že určitě nebude, že se příběh ve mně vypsal a že ani nechci, aby to pokračovalo.
Psi mají potřebu sdílet svůj příběh s člověkem, vypráví Filip Rožek. Vychází další kniha o Gumpovi, dokončuje se film
A pak mi František na konci minulého roku zavolal a řekl mi, že by strašně chtěl, aby ta dvojka pokračovala. Týden jsem přemýšlel, jak tomu Frantovi řeknu, že mě nic nenapadá a že se mi do toho ani moc nechce.
Pak jsem jednu noc nespal, příběh se ve mně nějak otevřel, znova jsem si cestu Gumpa v sobě začal snít. Ráno jsem volal Frantovi, že mě napadlo tohle a tohle. A už to dál pokračovalo.
Takže postup je opačný – napřed vznikla myšlenka na film, ale František Brabec potřeboval knížku…
Takhle to bylo i v jedničce, napřed si příběh sním v knížce, protože sám se nevnímám moc jako spisovatel, sním si to spíš v obrazech jako film, a pak to jenom přepíšu. Takže jsem si to takhle potřeboval odsnít sám v sobě jako knížku, zároveň jsme měli látku i pro filmový scénář.
Četl jsem anotaci – příběh psí pravdy, naděje a lásky. Co je to psí pravda?
To je to, co si ten pes myslí, to je to, na základě čeho žije, co je pro něj důležité.
Co je Gump za rasu?
Je to voříšek. Ale je v něm spousta ras, je v něm určitě kousek chrta, protože má takový aerodynamický hrudník, strašně rád běhá. A hodně rychle. Možná i Jack Russel teriér nebo bígl.
Proč není dobré, aby měli voříšci štěňata?
Protože takových voříšků jsou plné útulky. Princip je v podstatě takový, že pokud si člověk nechce nebo nemůže koupit pejska s průkazem původu, tak by bylo dobré, kdyby si vzal pejska z útulku, který tam na něj čeká.
Protože mezistupeň toho, kdy nemáte peníze na to, abyste si koupil pejska s průkazem původu, a koupíte si ho bez průkazu původu, který vypadá jako rasa, která se vám líbí, je přesně motor množíren.
To je kopie, která je laciná, protože chovatel do štěňátka neinvestuje peníze, rodiče štěňátka nejsou v tak hezkém prostředí. A celé je to poměrně dost neprofesionální. Takže je dobré si koupit pejska s průkazem původu, nebo si jít do útulku třeba pro voříška.
Snímek podle vaší knihy režírovaný F. A. Brabcem je už hotový?
Jsme součástí postprodukce, film je střižený, vytváří se hudba a asi za 14 dnů jdeme barvit. Zrovna tady od vás ze studia jedu do České televize, kde Ondřej Brzobohatý točí s asi třicetičlenným orchestrem filmovou hudbu.
Ve filmu hrají tíž herci, kteří hráli v prvním filmu o Gumpovi?
Téměř všichni, navíc tam je třeba Štěpán Kozub. První díl, kniha i film jsou smutné, bolestivé, je to o týrání pejsků, o tématu množíren. Tak jsem se snažil udělat dvojku podstatně veselejší, pohádkovější. Potřeboval jsem tam postavy, které děj odlehčí. Štěpán Kozub nám pomáhá s odlehčováním. Premiéra filmu bude příští rok někdy na konci března.
Jaký je Gump herec, když hraje sám sebe ve filmu?
Herec je výborný – jak není připravovaný, není profík, tak hraje tak, jak se pes chová. Mnohokrát jsme si říkali s Františkem, když ho vidíme, jak hraje, že je opravdu velký herec.
Jaká zvířata tam ještě hrají?
Hraje tam třeba prasátko, které se jmenuje Princ. Dávali jsme si hodně záležet, aby zvířata, která jsme do filmu castovali, zažila příběh ve vlastním životě takový, jakou hrají roli. Takže prasátko zažilo to, že uteklo řezníkovi, dostalo se do dobrých rukou, k člověku, který ho má rád. Dneska chodí prasátko do domova důchodců, tam se nechává hladit, dělá lidem radost. Vrací to, že ho lidé zachránili.
Poslechněte si celý rozhovor. Audio najdete nahoře v článku.
