Lilith od Davida Černého je jako fíkový list špatné zástavby, neposiluje genius loci, kritizuje sochař
V pražském Karlíně doplňuje developerskou zástavbu socha obří nahé ženy, dílo Davida Černého nazvané Lilith. „Působí to jako fíkový list špatné zástavby,“ kritizuje v debatě pořadu Akcent na Vltavě sochař, pedagog a publicista Pavel Karous. „Není to žádný příspěvek architektuře nebo urbanismu toho místa, nerespektuje to zájmy veřejnosti ani původních obyvatel oblasti.“
„Neptejme se lidí, jestli se jim Lilith líbí, nebo nelíbí. Ale co reprezentuje,“ navrhuje architektka a spolupracovnice stanice Vltava Pavla Melková. „Investor všechno dělá s nějakým cílem a tím reprezentuje svoje hodnoty. Pro mě socha Lilith ukazuje velký individualismus, snahu se zviditelnit.“
V pražském Karlíně doplňuje komerční zástavbu socha obří nahé ženy, dílo sochaře Davida Černého
Místo toho se měl investor do karlínské zástavby zaměřit na posílení občanské vybavenosti, navrhuje Karous:
„Developer předhodil veřejnosti sochu, který nemá s tím místem žádný kontext, nemá ani dobrý vztah k architektuře, ani neposiluje genius loci místa. Cíl je jasný, přitáhnout pozornost. Nahá žena s až směšně zvětšenými druhotnými sexuálními znaky zafunguje na první signální.“
Když umění hájí investora
Lilith od Davida Černého je součástí takzvaného korporátního umění. „Vzniká to za finance velké korporace nebo firmy, která chce uměním zhodnotit svůj majetek a přilákat mediální pozorost. Zadavatel, ať je to stát, soukromník, vladař, katolická církev, národní buržoazie, sleduje svůj mocensky politický nebo finanční cíl, nedělá to jen tak pro nic za nic,“ vysvětluje pojem Karous.
Zároveň ale takové dílo nesmí přitáhnout negativní pozornost, upozorňuje publicista: „Nesmí to otevírat kritické nebo složité otázky. Může to být vtipně provokativní i sprosté, barevné, nalšetěné, fotogenické, aby dobře vypadalo na sociálních sítích a obálkách časopisů. Je to spojené se dvěma fenomény, artwashingem a gentrifikací.“
Pojem artwashing označuje využívání umění za účelem zisku nebo odvrácení pozornosti od negativních kroků. Gentrifikací je myšlen proces, kdy bohatší lidé a investoři skupují byty v dosud méně prosperujících lokalitách a v důsledku se tam zdražuje bydlení pro původní obyvatele, kteří jsou vytlačováni jinam.
Architekt: Ostravská jatka jsou škaredá a špinavá, až jsou krásná. Ne každý umí přijmout realitu
Číst článek
Architektka Melková uznává, že jsou známi i investoři, kteří měli zájem na tom, aby umění sloužilo místním obyvatelům.
„Je to celé o individualismu versus smyslu pro společnost. Kapitalista, který v tom místě žil, měl taky zájem na tom, aby se tam cítil dobře. Chtěl na tom místě podnikat delší dobu, chtěl, aby ho lidé vnímali jako kvalitního člověka, který pro místní něco udělal,“ soudí Melková a dodává:
„Zajímavé umění je, když to něco přinese člověku, který jde okolo, který tam bydlí, který se na to kouká z okna. Když se na tom něco naučí děti děti, které si hrají v okolí. Nemusí to být nápadné, nemusí to mít 26 metrů, jeden metr stačí.“
Poslechněte si celou debatu.
