Architekt: Ostravská jatka jsou škaredá a špinavá, až jsou krásná. Ne každý umí přijmout realitu
Do opravených jatek v Ostravě, tamější ikony a památkově chráněné budovy z konce 19. století, se stěhuje městská galerie Plato a svoji první výstavu tam otevře příští týden. Ostravský architekt Tadeáš Goryczka, který spolu s polskými architekty na proměně jatek pracoval, chválí spolupráci s památkáři a historik architektury Benjamin Fragner vysvětluje, proč rekonstruovaná budova působí špinavě.
Ostravská jatka vyrostla na konci 19. století, od 90. let ale postupně chátrala.
„V polovině 90. let byla stavba prohlášena za kulturní památku, ale člověk stejně mohl pozorovat, jak jednotlivé části odpadají, něco se zbourá, něco přilepí, něco natře. To, co teď vzniklo, považuji za jeden z nejlepších příkladů konverzí v Česku za poslední roky,“ vyzdvihuje historik architekt Fragner, který působí ve Výzkumném centru průmyslového dědictví na fakultě architektury ČVUT.
Architekt Goryczka chválí spolupráci s památkáři. „Všichni chápali, že objekt už je před samotnou zkázou a snažili se najít pozitiva a společné řešení. Kupodivu tady problém nebyl. Poslední dobou máme s památkáři dobré zkušenosti, jsou na straně nekonvenčních řešení, hledají řešení společně.“
Památkáři podle něj ocenili i to, že architekti ponechali „zmrzačenou fasádu“. „Nahlodání hmoty, které vzniklo v pozdějších letech, je také kus historie a ukázka našeho vztahu k dědictví.“
Ostrava otevřela opravené prostory historické budovy městských jatek. Je z nich galerie
Číst článek
Obyvatelé Ostravy ale byli k rekonstrukci méně vstřícní, připouští architekt: „Někteří nepochopili například to, že celý ten objekt, jak je, byl ponechán ve špíně. Chtěli by to mít úplně nové, vyrovnané. Ale ten objekt je jednak na špatném podloží a navíc se v době výstavby moc nepoužívala vodováha. Vrstvy cihel jsou zvlněné, měkkoučké.“
„Ne každý dorostl do toho, aby přijal realitu takovou, jaká je. Chtěl by ji mít lepší. Ale my jsme to tak nechtěli. Jak řekl autor celé přestavby Robert Konieczny, je to hodnota, je to tak škaredé, až je to krásné,“ zdůrazňuje architekt.
S tím souhlasí i historik architektury Fragner. „U industriálních památek převládalo to, co architekt Karel Hubáček označoval za umytí, vyspravení, vylepšení, vyčištění,“ odkazuje se na jednoho z nejuznávanějších českých architektů a autora vysílače na Ještědu.
„Vývoj směřuje k určité autenticitě materiálu čili zachování jednotlivých vrstev stavebních a časových, a to nejen vzniku a výstavby, ale i užívání objektu. Stopa času a stopa užití má až estetickou hodnotu, se kterou je třeba počítat a která obohacuje vnímání toho objektu. A to se u ostravských jatek podařilo,“ vyzdvihuje Fragner.
Celou debatu si poslechněte v audiozáznamu.
