Sochař sejmul Palachovi jeho posmrtnou masku. Zhotovil i náhrobek, ten zničili komunisti
Sochaři Olbramu Zoubkovi se podařilo v den smrti Jana Palacha sejmout jeho posmrtnou masku. Chtěl tak jako umělec 21letému studentovi, který se upálil na protest proti pasivitě národa po okupaci v roce 1968, prokázat poslední službu. „Otec bral čin Jana Palacha jako čin národního hrdiny,“ vzpomíná Polana Bregantová, dcera sochaře Olbrama Zoubka. Sochař také zhotovil bronzový náhrobek, komunisté ho ale rok po Palachově smrti zničili.
Když se k Zoubkům domů dostala zpráva o úmrtí Jana Palacha, bylo Polaně Bregantové, dceři Olbrama Zoubky, patnáct let. „Když se otec vypravoval, tak dobře věděl, že mu nesmí nic chybět, až bude masku snímat. Z ateliéru si musel vzít sádru a veškeré náčiní, které potřeboval,“ vypráví Polana Bregantová.
Palachova pochodeň plála proti cenzuře. Stal se symbolem okupací znásilněného Československa
Číst článek
„Palach ležel stranou v chodbě, naprosto důstojně na katafalku přikrytý vlajkou a obklopený květinami,“ vzpomínal před lety sochař Olbram Zoubek. „Tak jsem tam rozdělal sádru a naseparoval jsem prstem obličej Jana Palacha. Dotýkal jsem se těch podlitin a puchýřů. Nebyl si ani podobný, to bylo jedna podlitina, jeden puchýř, ten obličej,“ vyprávěl Olbram Zoubek.
Čin Jana Palacha sochaře Zoubka hluboce zasáhl. „Otec celý život bral čin Jana Palacha za čin národního hrdiny. A v naší rodině byl Jan Palach za národního hrdinu celý život považován,“ vzpomíná sochařova dcera.
Dalším významným počinem k Palachově poctě byl náhrobek na Olšanských hřbitovech. Už v červnu 1970 ale komunisté bronzovou desku s reliéfem ležící postavy odstranili a zničili.
„Vedle masky visel celou dobu až do odlití model toho náhrobku, protože otec určitě doufal, že se ještě jednou k tomu dostane a znovu bude ten náhrobek odlívat,“ říká Polana Brechtová. A v roce 1990 vyrobil Olbram Zoubek nový bronzový náhrobek podle původního modelu.
„Když se znovu po revoluci náhrobek odléval, tak se ten model zničil. Otec ale tehdy říkal: ‚Zničil se, ale já doufám, že už nikdy nebude potřeba.‘“
