Zasněžená benzinka zvítězila v prestižní fotografické soutěži. ‚Potmě jsou všechny fotogenické,‘ říká Havrda
Tma i světlo, sníh a uprostřed trutnovská benzinka. Snímek Tomáše Havrdy zvítězil v regionální ceně jedné z nejprestižnějších fotografických soutěží světa Sony World Photography Awards. Trutnovský fotograf snímek pořídil loni v lednu cestou z práce a v soutěži porazil konkurenty ze Slovenska, Maďarska, Rumunska a Moldavska. „Nejpodstatnější na fotce je barevné vyznění, tyrkys a červená linie,“ vyzdvihuje Havrda pro Český rozhlas Hradec Králové.
Zprávu o vítězství jste si prý musel přečíst několikrát, aby uvěřil. Je to pravda?
Je to tak. Trvalo to, než jsem si uvědomil, že to je pravda. Bylo to až po třetím nebo čtvrtém přečtení té zprávy. Čekal jsem, že to bude nějaký podvod typu, zadejte číslo své bankovní karty nebo něco podobného. Říkal jsem si, aby mi tak někdo nevyluxoval účet.
Takže jsem si to musel opravdu přečíst čtyřikrát a pak jsem teprve pochopil, co se stalo.
A musel jste také o svém vítězství nějakou dobu pomlčet.
Tři týdny jsem měl noční můry, protože je hrozné to udržet v tajnosti. Lidé na vás koukají, fotíte a nemůžete jim říci, že máte takové ocenění doma. Mezitím proběhlo i pár fotoklubů, kde se hodnotí fotografie, a tam o tom mlčet, to bylo vážně náročné. Muselo se mlčet, aby to vyšlo ve všech denících najednou oficiálně.
Pojďme popsat vítězný snímek. Do tmy zářící benzinová čerpací stanice v Trutnově, která je ponořená nejen do zimního sněhového hávu, ale také do podvečerního mlžného oparu.
Já si myslím, že nejpodstatnější na té fotce je barevné vyznění, které je hozené do dvou barev. V podstatě je to modrá, takový tyrkys, a do toho červená linie benzinky. To si myslím, že je nejpodstatnější, to vnímáte na fotce jako první, barva. Pokud je snímek černobílý, tak už vnímáte něco trošku jiného.
Jak fotografie vznikla?
Šel jsem z práce, když bylo počasí krásné na focení, taková atmosféra. Cesta trvala asi dvě nebo tři hodiny, prošel jsem si opravdu celý Trutnov, vznikla spousta snímků.
Zhruba 10 minut po této vítězné fotce vznikla ještě jedna, kterou jsem také hlásil na Sony World Photo. Tam je úplně jiná atmosféra, dynamický rozmazaný pluh, který pluhuje na kruhovém objezdu. Musím se přiznat, že ji mám snad i raději než onu benzinku. I když ta je samozřejmě pro mě jedna z těch nejlepších, co jsem kdy nafotil.
Atmosféra snímku oslovila porotu.
Je to atmosféra obrazů Edwarda Hoppera. Je to takové jednoduché, nic tam není navíc, nic tam nepřekáží.
Atmosféra jako z hororu
O jak prestižní soutěž jde?
Je to jedna z pěti nejprestižnějších fotografických soutěží na světě. Mnoho Čechů, kteří by to tam k ocenění dotáhli, není. Já jsem tedy zvítězil v regionální kategorii, což je trošku ta nižší, ale myslím si, že to nevadí.
Poslala vám porota nějaké slovní ohodnocení, proč právě vy?
Ne, to ne. V podstatě všechna média přebrala tiskovou zprávu tak, jak byla sepsaná v jednom španělském či italském deníku. Tam to trošku rozebrali a fotku přirovnali k nějakému hororu, který vznikl v roce 2020, že barevně to tak vyznívá.
Už jsem slyšel, že takto začíná i horor z roku 2014. Kdy ufoni unesou na benzinové pumpě nějakou ženu.
Ale když se setmí, tak jsou všechny benzinky fotogenické, ani nemusí sněžit. Teď jsem právě rozjel projekt a začal fotit benzínky při soumraku, při zlaté či modré hodince, a to jsou nádherné obrazy. Jak jsou hodně osvětlené, tak to úplně vytváří obrazy samo. Ani snímky tolik neupravuji.
Od flexaretu k výstavám
Jak jste se dostal k focení?
Asi jako každý. Nejdříve jsem stál před objektivem, kdy mě fotil děda, táta i máma. Před nějakými 15 lety jsem dokonce našel flexaretu, se kterou mě tenkrát fotili. A byl v ní i založený film, tak jsem ho vyvolal a zjistil, že tam byla zachycena nějaká rodinná dovolená, když mi bylo snad sedm let. To bylo úplně úžasné.
První foťák byl ruský, ten jsem dostal v sedmé třídě, tam bylo pár pokusů. Ale neuměl jsem vyvolávat filmy, tak se to posílalo do Teplic, trvalo to měsíc nebo dva, než vám poslali snímky zpátky. Člověk vůbec nevěděl, co dělá špatně a co dobře.
Až někdy na začátku 21. století jsem si koupil pořádnou zrcadlovku a už ty fotky trošku k něčemu vypadaly. Pak už přišel digitál, zpočátku hodně nekvalitní, myslím si, že dnešní mobily ho překonávají milionkrát.
Pořídil jsem si první foťák i s objektivem a ten už uměl fotit výborně. Zažil se mnou neuvěřitelné věci, kdy jsem fotil třeba závody psích spřežení, takže se mnou zmokl i zmrzl a fotil pořád. To byl držák. Myslím, že mi přestal fungovat na 50 083 fotce, a umřel. Pořídil jsem si lepší aparát a říkal si, že si už musí na sebe vydělat.
Zaujalo mne také, že máte přítelkyni, která fotí, jak vy fotíte.
Přesně tak. Ona má profil Život s fotografem a tam jsou ony backstageové snímky. Občas ne úplně lichotivé, ale vtipné.
Já to mám strašně rád, protože tam jsou opravdu věci, ke kterým se vracím a zavzpomínám si třeba i na to, jaké focení zrovna probíhalo v tu chvíli. Je to super. Ten její profil je lepší než můj. Je vtipnější.
Kde můžeme vidět vaše fotografie? Benzinka bude teď putovat po světě v rámci vítězství v soutěži.
V rámci soutěže bude první výstava teď v Londýně. To bude asi od dubna a pak expozice putuje. Je tam, myslím, Japonsko a další země. Chystám se, že se na to zajedu podívat do Berlína. Uděláme si s přítelkyní výlet.
