Myšlenky na olympiádu dávají sportovci větší drive, do tréninku dá víc, vypráví vodní slalomář Prskavec
Na sváteční rozhovor se Radiožurnál nechal pozvat do Brandýsa nad Labem k Jiřím a Tereze Prskavcovým. Shodou šťastných náhod se jim tam podařilo koupit dům, v lokalitě je navíc první umělá slalomová dráha v Česku. „I to město je částečně vodácké, jsem hodně spokojený, lesy kolem, prostředí je příjemné pro děti,“ pochvaluje si Jiří Prskavec. „Jsme hodně na cestách, ale také jsme hodně rádi doma,“ potvrdila v rozhovoru pro Radiožurnál jeho žena.
Přípravě na olympiádu v příštím roce teď dáváte úplně všechno?
Jiří: Řekl bych, že ano, že je to ta priorita. Já mám vlastně výhodu v tom, že už jsem se přednominoval na olympijské hry, to znamená, že nemusím nastoupit do nominačních závodů. Z toho důvodu jsme zvolili znovu Austrálii, kde je trošku větší nevýhoda v tom, že je časový posun, ale zároveň je to výhodné v tom, že trať je skvělá, dá se tam toho strašně moc natrénovat.
Moderátor Vladimír Kroc si s Jiřím a Terezou Prskavcovými povídal v jejich domě v Brandýse nad Labem nejenom o Vánocích, ale o přípravě na olympiádu nebo také keramických hrníčkách. Poslechněte si celý rozhovor.
Takže volíme pobyt na dva a půl měsíce, takže trošku delší. A vlastně z toho důvodu jsme museli odjet na hory už začátkem prosince, aby tam byla zimní příprava. Celkově příprava směřuje k olympiádě.
A já jsem to tak nikdy neměl, že bych před olympiádou toho odtrénoval víc, ale myšlenky na olympiádu dávají sportovci svým způsobem větší drive. Prostě v hlavě to má nastavené k tomu velkému závodu a do toho tréninku přece jenom dá trošičku víc. A to je pak rozhodující část.
Čím to, že Australané nám připadají blízcí, takoví příjemnější než průměrný Čech?
Jiří: Strašně těžko říct, byl jsem na hodně místech na světě, ale v Austrálii jsem se vždycky cítil hrozně příjemně, až domácky. Mohl jsem si dovolit vtip podobný jako v Česku a lidi se zasmáli.
Prostě Australané mi přišli svým způsobem takoví blízcí. Je pravda, že jsou daleko pozitivnější, ale ono to trochu pramení z toho, že když tam mají furt sluníčko, tak kdo by nebyl – sluníčko, pláže.
Nová disciplína
Terezo, překvapilo vás, že Jiří začal soutěžit i na kánoi?
Tereza: Já nevím, co na to říct, protože už něco nadhazoval před Tokiem. Myslela jsem si, že si dělá legraci, a pak jsme byli na dovolené po Tokiu, byli jsme na Maledivách na pláži a on mne zavolal a říkal – pojď sem, pojď mi to vyfotit.
Nedokážu si představit, že bych odjel na dva měsíce bez rodiny, říká kajakář Prskavec o cestování s dětmi
Číst článek
A vstal z toho písku a říkal – hele, já jsem si tady vymyslel klečení do lodi. Tak říkám – ježišmarja. No ale myslím, co ho na tom hodně baví, je to, že prostě popichuje ostatní kluky, což vlastně na kajaku už asi měl pocit, že tolik je popichovat nemůže.
Jak moc odlišné pádlování na kajaku a na kánoi je?
Jiří: Jsou tam určité věci, které jsou samozřejmě stejné. To znamená nějaký cit pro vodu, odhad, tohle všechno se dá přenést. Nicméně člověk klečí, je daleko výš v lodi, je vratší.
No a má jenom jednu stranu, na které může pádlovat. Já jako kajakář mám tu výhodu, že si můžu přehodit pádlo, takže na obou těch rukách jsem schopen pádlovat hodně podobně.
Na druhou stranu zase neumím záběr přes ruku, který je specifický pro kánoi. Ale disciplíny jsou odlišné, já jsem nikdy nedělal lyže a snowboard na takové úrovni, abych dokázal říct, jestli je to podobné nebo ne, ale myslím si, že to bude na podobné úrovni jako právě lyže se snowboardem.
Práce a rodičovství
Terezo, stále pracujete jako copywriter, nebo vás teď naplno zaměstnává péče o potomky?
Tereza: No, to je zajímavá otázka, kterou řeším už asi půl roku, protože když byl Jiříček malý, tak jsem pořád měla zakázky, pak i s Marečkem, ale to už bylo náročnější. A do toho jsem dělala média pro český vodní slalom. Ale teďka poslední půlrok jsem si dala víc volna, protože jsem věděla, že Mareček půjde na podzim do školky.
Kluci si užívají, že mě mají k dispozici, chválí si Prskavec otcovství. Už trénoval v Paříži
Číst článek
Zároveň jsem nevěděla, jak to ve školce bude fungovat, jestli tam bude spokojený, jestli nebude hodně nemocný. A tím, že dělám sama na sebe, tak jsem si nechtěla brát moc velké závazky, protože jsem prostě měla strach, že termíny nedodržím.
No, ale teď to vypadá, že bych snad měla zase nějaké zakázky mít. Do toho mě baví hodně káva. Začala jsem dělat tady v Lysé nad Labem v MaKa Coffee baristku. I když se mnou to mají dost náročné, když jsem tady teď tři týdny nebyla. Ale zase jim vezmu nějaké vánoční směny, tak doufám, že jim to aspoň trošku pomůže.
Do toho jsem začala dělat keramiku, tyto hrníčky, ze kterých pijete, tak to jsou první pokusy. Tak uvidíme, jak to bude do budoucna.
Co je to kajakcross? A jak si dokážou Tereza a Jiří Prskavcovi poradit, když zjistí, že na Štědrý den odpoledne nemají doma žádnou strouhanku? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.
