Archeologové našli u polského Chelmna na 550 šperků z doby železné. Zřejmě souvisí s rituálními pohřby
V severním Polsku u Chelmna našli archeologové na 550 šperků a jiných předmětů z mědi. Jsou z prvního tisíciletí před naším letopočtem, z doby takzvané lužické kultury. Na dně dávno vysušeného jezera byly také ostatky tehdejších lidí. Podle archeologů zřejmě bronzové šperky souvisí s rituálními pohřby lidských obětí do vody.
Nález je pro Poláky velmi významný, protože dokládá, že pro lidi, kteří tam žili zhruba od čtrnáctého do pátého století před naším letopočtem, to bylo posvátné místo. Jezero, které tam tehdy bylo, pro ně mělo rituální význam, uvádějí archeologové z toruňské univerzity ve studii v časopise Antiquity.
Archeologové na tomto místě dávného jezera u obce Papowo Biskupie u Chelmna našli také kosterní pozůstatky víc než třiceti lidí různého věku a pohlaví.
„Z jiných pravěkých období víme, že lidé byli obětováni do vody nebo do bažin. A z konce doby železné a začátku našeho letopočtu máme třeba z Irska nebo ze Skandinávie doklady celých mumií, které jeví známky usmrcení třeba zardoušením nebo podříznutím hrdla. Ale v tomto případě mohlo skutečně jít o obětování utopením,“ popisuje archeolog Jan Turek z Centra teoretických studií Akademie věd a Univerzity Karlovy.
V Severním Irsku našli mrtvolu starou přes 2000 let. Policie původně chtěla její úmrtí vyšetřovat
Číst článek
Obětovaní byli často příslušníci nejvyšší společenské vrstvy. Obětiny dávali tehdejší obyvatelé severního Polska podle Turka do košů z březové kůry vystlaných mechem a ukládali do jezera.
„Ty předměty byly při obětování do vody jakoby odeslány na onen svět – do světa bohů a předků. A pro současníky, kteří takové rituály prováděli, to vlastně bylo něco, co vedlo k uložení předmětů na dobu, kdy oni také vstoupí do toho pantheonu předků a budou na onom světě,“ dodává Turek.
Lužická kultura zasahovala i k území dnešního Česka.
„U nás se nachází obydlí z toho období. Obydlí v podobě dlouhých domů, k tomu zásobní jámy, do kterých lidé ukládali obilí přes zimu. A právě, že i v některých těch sídlištních objektech se opět také nachází kostry lidí, kteří neprošli tím řádným pohřebním ritem žárovým, ale jejich ostatky byly takto uloženy do sídlištních jam,“ uzavírá.
