,Skromný a sympatický‘. Generál během války střídal úkryty, odbojáře vedl do povstání proti okupantům
Generál František Slunečko byl jedním z velitelů Obrany národa. Ačkoliv se nacistům podařilo rozbít nejvyšší struktury této ilegální československé armády, Slunečko dokázal přežít skoro šest let druhé světové války v úkrytu. „Dvě hodiny před tím, než do jeho bytu přišlo gestapo, se mu podařilo uprchnout," řekl pro Český rozhlas historik Tomáš Jakl. V květnu 1945 pak Slunečko vedl zbytky Obrany národa do povstání proti okupantům.
Okamžitě po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava založili vrchní představitelé československé armády vojenskou protinacistickou organizaci Obrana národa. Do její činnosti se záhy zapojil i generál František Slunečko.
„Byl ustanoven velitelem oblasti Morava-západ. Zorganizoval velitele ilegálních okresů. Měl i skupinu pro zvláštní úkoly, tedy pro sabotáže. Připravoval to, co bylo hlavním úkolem Obrany národa v roce 1939, tedy rychlou mobilizaci při očekávaném celonárodním povstání,“ popisuje pro Český rozhlas historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
Už během roku 1939 ale byla německá tajná policie na stopě velitelům Obrany národa. V prosinci začalo gestapo v Brně zatýkat podřízené generála Slunečka.
Dnes před 80 lety: Nacisté popravili Aloise Eliáše a první porod lidické ženy pod dohledem gestapa
Číst článek
„Gestapo cílilo také na samotného velitele skupiny Morava-západ. Naštěstí byl Slunečko varován a dvě hodiny před tím, než do jeho bytu přišlo gestapo, se mu podařilo uprchnout,“ říká Jakl.
Život v úkrytu
Volfovi byli jednou z rodin, které poskytly generálu Slunečkovi úkryt. Do jejich podkrovního bytu v Táboře za ním každý den chodil zhruba 16letý Miloš Volf. Tehdy skutečnou generálovu totožnost neznal.
„Přišel takový sympatický pán. Věděl jsem, že se nejmenuje Houdek, ale bylo mi to jedno,“ vzpomínal Volf pro projekt Paměť národa.
„Přišel takový sympatický pán. Věděl jsem, že se nejmenuje Houdek, ale bylo mi to jedno.“
Miloš Volf
Miloš Volf pro generála vyřizoval vzkazy a tajně k němu vodil další spolupracovníky.
„On mi třeba řekl: Hele, tak si stoupneš tam nad ten most, co vede nad tratí. Opřeš se o zábradlí, budeš se dívat dolů na koleje. Až uslyšíš, že za tebou někdo říká ‚díváš se, jak jezdí vlaky?‚‘ řekni ‚taky‘. Pomalu se otoč a on půjde za tebou, možná někdy budou dva. Zadem přes dvůr se dostaneš do baráku a dovedeš je ke mně a tím to bude končit,“ popsal Volf.
Generál Slunečko musel během války střídat úkryty. S falešnými doklady vystupoval jako učitel v penzi.
Skromnost a povinnost
Na konci dubna 1945 se generál přesunul do Prahy a ujal se vedení Obrany národa.
„Slunečko ráno 5. května zhodnotil vývoj situace a rozhodl se, že začne tu připravovanou vojenskou akci,“ vysvětlil historik Jakl. „Takže na ranní poradě velitelství Alex na Staroměstském náměstí dal rozkaz generálu Karlovi Kutlvašrovi, aby aktivoval Vojenské velitelství Velké Prahy Bartoš a ujal se velení na území hlavního města,“ přibližuje historik.
Sám si Slunečko ponechal velení mimo hlavní město. Spojení na jednotky Obrany národa v obcích a městech bylo ale složité.
Hitler zřídil gestapo neprávem. Dokládá to zákon, který objevili němečtí archiváři
Číst článek
„Gestapo opravdu v několika vlnách rozbíjelo velitelské struktury, takže jednotky Obrany národa, i když přežily, neměly spojení na velitelství,“ popisuje Jakl.
„Nicméně zde sehrál velkou roli Československý rozhlas povstalecký, který tím, že oznámil, že se v Praze bojuje, v podstatě aktivoval ostatní skupiny Obrany národa na zbývajícím území. To německé okupační jednotky velice překvapilo,“ doplňuje Jakl.
Vedle smyslu pro povinnost byla podle Tomáše Jakla hlavním povahovým rysem generála Slunečka skromnost.
„Jakmile byl osvobozen z německého vězení jeho předchůdce generál Zdeněk Novák, tak on mu předal velení velitelství Alex, což bylo krycí jméno generála Slunečka za okupace,“ dodává Jakl.
Po komunistickém puči v únoru 1948 byl generál uvězněn a vyšetřován v souvislosti s protikomunistickým odbojem. Ani přes nátlak nic nepřiznal a procesu se vyhnul. Zemřel v roce 1963.
