Demokratka a zosobnění vzdoru. Plamínková bojovala za ženská práva, rodinného života se musela vzdát
Před 85 lety obsadila nacistická vojska zbytek Československa. Jednou z osobností, kterou okupace stála život, byla Františka Plamínková. Zakladatelka ženského hnutí, bojovnice za rovnoprávnost a také symbol vzdoru proti nacistickému útlaku Československa. Senátorka Plamínková byla uznávanou osobností nejen doma, ale i v zahraničí. „Byla živoucí personou vzdoru," popsal ji pro Český rozhlas historik Vojtěch Kyncl.
„Pane kancléři, v řadě nesprávností, jež jste vyslovil ve své pondělní řeči a jež jsou vysvětlitelné jen historickými a národopisnými omyly, dotkl jste se těžkou urážkou našeho prezidenta doktora Beneše,“ stálo v otevřeném dopise adresovaném německému kancléři Adolfu Hitlerovi.
14. září 1938 ukázala Františka Plamínková svou statečnost a dopisem reagovala na Hitlerův projev v Norimberku, kde prezidenta Beneše obvinil z útlaku Němců.
Padesátá léta? ,Nejen procesy, chceme ukázat, jak moc se změnila společnost,‘ říká o výstavě historik
Číst článek
„Jsem tiskem a hlasem lidu přesvědčována, že německá armáda se pohybuje k hranicím Československé republiky. Jak lze tedy říci, že to byl výmysl prezidenta doktora Beneše? Jako poctivá demokratka považuji za svoji lidskou povinnost vám, pane kancléři, napsat tato slova s pevnou vírou, že i proti vojenské přesile pravda zvítězí.“
Boj za ženská práva
„Celá 20. a 30. léta se velmi tvrdě zasazovala právě o dodržování lidských práv, a to je v tom ostrém kontrastu s nastupujícím nacismem a také z druhé strany, z východu s nastupujícím komunismem,“ vysvětlil pro Český rozhlas historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd.
Už v listopadu 1905 se Františka Plamínková stala spoluzakladatelkou výboru pro volební právo žen. Byla členkou Spolku českých učitelek a postupně se zapojovala do dalších ženských hnutí.
„Vystudovala učitelství, věnovala se tedy pedagogické činnosti, ale v této době až do roku 1919 platí celibát pro učitelky. Nemohla mít tedy vlastní rodinu a vlastní děti, čímž trpěla. Měla i přítele, se kterým zrušila zásnuby, aby se mohla svému profesnímu životu věnovat dál,“ řekl Kyncl.
„Muži politiku berou jako svůj cíl, kdežto ženám je prostředkem ke zlepšení života.“
Františka Plamínková
„Muži politiku berou jako svůj cíl, kdežto ženám je prostředkem ke zlepšení života,“ takový byl podle Plamínkové rozdíl mezi poslanci a budoucími poslankyněmi.
V roce 1925 se stala senátorkou Národního shromáždění. Byla také velmi aktivní političkou na mezinárodním poli, bojovala hlavně za lidská a ženská práva. V době před mnichovskou krizí přednášela po celém Československu.
„Upozorňuje na nebezpečí nacismu, poukazuje taky na omezování lidských práv právě v těch nedemokratických režimech - ať už to byla Itálie nebo Německo. A nakonec přichází 15. březen 1939,“ řekl historik Kyncl.
V Terezíně s Horákovou
Františku Plamínkovou gestapo poprvé zatklo v září 1939. Po šesti týdnech byla ale propuštěna a pokračovala v činnosti Ženské národní rady.
V boji se padá a co je jiného život než boj, napsala před smrtí Horáková. Od její popravy uplynulo 72 let
Číst článek
„Ona prostě byla živoucí personou toho vzdoru. Už v roce 1940 proti Plamínkové vycházely články od Karla Wernera, výrazného protektorátního kolaborujícího novináře. Útočil na ni, poukazoval na ni, na její existenci, ale ten samotný efekt a ten dopad přichází až v roce 1942,“ doplnil Kyncl.
Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla v červnu 1942 Plamínková znovu zatčena. V době druhého stanného práva byla s dalšími zatčenými ženami v čele s Miladou Horákovou převezena do Malé pevnosti Terezín.
„V té době byly prováděny hromadné popravy a také z Terezína bylo každý den odvezeno mnoho osob k popravě do Prahy. Mezi nimi zejména známá senátorka Františka Plamínková,“ vzpomínala Milada Horáková po válce během procesu s K. H. Frankem na poslední dny Františky Plamínkové.
Františku Plamínkovou zastřelili nacisté 30. června 1942 na Kobyliské střelnici.
