Drastický týden, vzpomínal svědek lednových dnů 1989. Palachiáda byla prvním krokem ke svobodě
Takzvaný Palachův týden se před 35 lety stal předehrou k sametové revoluci. Od 15. do 21. ledna 1989 se na Václavském náměstí scházely tisíce lidí, aby protestovaly proti potlačení vzpomínkové akce k uctění památky studenta filozofické fakulty Jana Palacha.
„Na Václavském náměstí v Praze se dnes několik skupin protistátních živlů pokusilo o provokaci dlouhodobě připravovanou západními diverzními centry...“ vysílal tehdy Československý rozhlas.
„Drastický a sadistický týden,“ vzpomínal svědek lednových dnů 1989. Palachiáda pak byla prvním krokem ke svobodě
Na neděli 15. ledna 1989 svolaly nezávislé organizace vzpomínkové setkání na připomínku Jana Palacha. „Přes zákaz státních orgánů se snažili zneužít výročí nesmyslné sebevraždy studenta Jana Palacha k vyvolání protisocialistických emocí a narušení pořádku v hlavním městě,“ znělo z rozhlasu.
„Zajímavá událost byla, že se objevily anonymní dopisy, které byly adresovány Václavu Havlovi a Daně Němcové, tehdy mluvčí Charty 77, od kohosi, kdo tvrdil, že se chce na paměť Jana Palacha upálit,“ popisuje historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.
„I díky tomu možná najednou vznikla taková zvláštní atmosféra,“ dodává Tomek. Proti účastníkům okamžitě brutálně zasáhly represivní složky. Kolem stovky lidí bylo zatčeno.
Tichá demonstrace za svobodu. Poslední rozloučení s Palachem v tichu, které řvalo
Číst článek
„K čemu došlo v období Palachiády, to bylo něco, co přerostlo mé chápání a vnímání, protože to byl skutečně velice drastický a sadistický téměř týden, kdy represivní složky začaly fyzicky devastovat společnost,“ vzpomínal před lety ve vysílání rozhlasu Přemysl Vachalovský, který byl jedním ze zatčených.
„Byl jsem zadržen jako vůbec první 15. ledna před 14. hodinou na Václavském náměstí a byl jsem převezen do Školské ulice. A to pro mě znamenalo asi za deset dní ztrátu zaměstnání,“ uvádí Vachalovský.
Praha jako obležené město
Původně organizovaná akce přešla ve spontánní. 16. ledna Veřejná bezpečnost zadržela představitele nezávislých iniciativ včetně Václava Havla, když se pokusili položit květiny k soše svatého Václava. Demonstrací se tehdy účastnil i historik Prokop Tomek.
„Bylo mi 24 let. Našel jsem si v pramenech informaci, která mi to připomněla, že některým západním novinářům se Praha zdála jako obležené město. Tehdy projížděly centrem obrněné transportéry, skříňové vozy Veřejné bezpečnosti, kropící auta, která byla používána k rozhánění demonstrantů,“ vzpomíná Tomek.
O událostech v Praze tehdy přímo z Československa informoval ve vysílání Hlasu Ameriky americký novinář Jolyon Naegele.
I ve středu 18. ledna 1989 se protestující znovu sešli na Václavském náměstí. Zaznívala hesla jako „Pusťte Havla!“, „Palachovi desku“ nebo „Svobodu“. Pořádkové síly ale tentokrát pouze přihlížely.
„A potom ve čtvrtek nastoupila obrovská vlna represe. Lidé byli biti, taky jsem byl bit, ale zadržen jsem nebyl. Když jsme zažili 17. listopad, někteří lidé dokonce říkali, že čtvrtek 19. ledna to bylo horší,“ dodává Prokop Tomek.
Sochař sejmul Palachovi jeho posmrtnou masku. Zhotovil i náhrobek, ten zničili komunisti
Číst článek
Série demonstrací skončila 21. ledna poutí do Palachových rodných Všetat. V únoru 1989 byl Václav Havel odsouzen k devíti měsícům vězení.
Pád komunistického režimu
„Václava Havla tato událost strašně zpopularizovala. Po lednových událostech se objevil v Rudém právu obrovský článek Kdo je Václav Havel. A ve veřejném prostoru se najednou začal více objevovat. Pro věc opozice a cesty ke svobodě lednové dny i represe měly určitě veliký význam,“ uzavírá Prokop Tomek.
Palachův týden se stal jedním z kroků k sametové revoluci a pádu komunistického režimu v Československu.
