Symbol naděje i nacistické přetvářky před Červeným křížem. Opera Brundibár slaví 80 let od premiéry
„Brundibár poražen, už jsme ho dostali!“ Těmito slovy končí opera Brundibár, která před 80. lety poprvé zazněla v ghettu Terezín. Příběh o tom, jak děti a zvířata společně porazily zlého flašinetáře, dodal naději všem židovským vězňům. Stal se symbolem toho, že dobro může zvítězit nad zlem. Do podzimu roku 1944 v Terezíně odehráli přes 50 repríz.
„Podle vzpomínek premiéra proběhla v odpoledních hodinách 23. září 1943. V Magdeburských kasárnách bylo asi sto míst a prostor byl přeplněný, všichni chtěli operu totiž vidět,“ vysvětluje historik Památníku Terezín Tomáš Fedorovič.
Doplňuje, že v době premiéry také stáli lidé venku a snažili se zaslechnout aspoň hudbu. Pamětnice Michaela Vidláková pro Paměť národa vzpomínala na důležitost, kterou pro děti v Terezíně opera měla. „Měli jsme naději, že stejně jako v té poslední scéně, kdy všichni zpívají ‚Brundibár poražen‘, tak i Hitler bude poražen.“
Dětskou operu Brundibár napsali hudební skladatel Hans Krása a spisovatel Adolf Hoffmeister v roce 1938. Po německé okupaci o rok později ale začala v protektorátu platit německá protižidovská opatření. V Praze se tak opera hrála jen dvakrát a navíc tajně.
Nastudováno za měsíc a půl
Hanse Krásu deportovali nacisté do Terezína ještě před pražskou premiérou. Nastudování jeho díla se tak ujal učitel zpěvu Rudolf Freundfeld.
Transport F odjel z pátého nástupiště. Deportace židů nově připomíná památník na brněnském nádraží
Číst článek
„Jak Rudolf Freundfeld tak i děti postupně odcházejí do Terezína. A všechno v Terezíně vlastně začíná jeho příjezdem a po měsíci a půl náročného nastudování je uvedena ta dětská opera Flašinetář Brundibár,“ osvětluje okolnosti inscenace Fedorovič.
Na jaře 1944 nacisté operu propagandisticky zneužili pro chystanou návštěvu delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže. Představení se tak stalo součástí precizně zinscenované lži. Němci se snažili přesvědčit svět o tom, že zprávy o vraždění Židů nejsou pravdivé.
„Zpívali s ohromnou energií a elánem, aby ukázali odhodlání bojovat a postavit se té nespravedlnosti a zároveň doufali, že i prohlédnou, že všechno, co je pro ně připraveno, je taková Potěmkinova ves,“ říká Fedorovič.
Naděje na vítězství nad zlem většiny dětí, které v Brundibárovi zpívaly, skončily jejich deportací do Osvětimi na podzim 1944. Tam nacisté zavraždili i autora skladby Hanse Krásu.
