Lidické děti byly jediné konkrétní oběti jmenované v obžalobě Adolfa Eichmanna, říká historik
Lidice jsou symbolem tragédie z období druhé světové války. Jejich příběh ale neskončil v dané době, ovlivnil mezinárodní dění ještě v 60. letech. Vypátrání nacistických zločinců trvalo řadu let. Jedním z nich byl Adolf Eichmann.
Právě jeho jméno je spojeno mimo jiné s oběťmi lidické tragédie, a tak se Lidice objevily i v pozdější Eichmannově obžalobě.
„Po válce se Eichmann skrýval a pak se mu podařilo v roce 1950 uprchnout do Argentiny a tam žil pod falešnou identitou, pomáhali mu bývalí nacisté a jejich spolupracovníci,“ konstatuje ve vysílání Českého rozhlasu Plus historik Vojtěch Kyncl.
Dokonalý úředník
Eichmann, který byl spjat s obludným plánem na likvidaci Židů, působil dokonce i v Praze. „Posléze i ve Varšavě, Bratislavě, Budapešti a tím se rozšiřoval jeho vliv. Byl to dokonalý úředník: suchý, pragmatický a věděl, jak postupovat k danému cíli.“
Jedním z klíčů k odhalení Eichmanna bylo prokázat, že na sklonku války nezemřel, jak tvrdilo svědectví jednoho Čecha.
‚Dodneška jsem se nesmířila se smrtí tatínka.‘ Před 78 lety vypálili nacisté obec Lidice
Číst článek
„Nejvíc jsem přispěl k vypátrání Eichmanna tím, že jsem vyvrátil legendu o jeho smrti. Jakmile by byl jednou prohlášen za mrtvého, zmizelo by jeho jméno ze seznamu hledaných osob a oficiálně by už neexistoval. Jeho případ by se uzavřel,“ řekl Simon Wiesenthal, proslulý lovec nacistů. Dodejme, že onen svědek byl Karel Lukáš a Wiesenthal zjistil, že to byl švagr Eichmanna a že lhal.
Hledání Eichmanna pokračuje, zapojil se do něj také německý prokurátor Fritz Bauer a izraelská zpravodajská služba Mosad. Její pracovníci a spolupracovníci připravili v dokonalém utajení speciální akci, které velel Isser Harel. Přes všemožné peripetie se podařila.
Zatčení Eichmanna
„Zatčen byl 11. května 1960. Nebylo to náhodné datum, bylo to totiž tři dny poté, co Argentina mohla sama a dobrovolně Eichmanna vydat ke stíhání. Ale ani Argentina, ani další latinskoamerické státy nechtěly nacistické zločince vydávat,“ uvádí Vojtěch Kyncl.
Před 60 lety agenti Mosadu zatkli Adolfa Eichmanna. Z Argentiny ho propašovali jako stevarda
Číst článek
Když 22. května 1960 oznámil David Ben Gurion v izraelském Knessetu, že byl Eichmann zatčen a bude stát před izraelským soudem, nastalo pozdvižení. A to v mezinárodním měřítku…
O pomoc bylo požádáno také tehdejší Československo, jednalo se totiž o Eichmannovu vinu ohledně lidických dětí. Československé úřady nevěděly, jak se k tomu postavit. Několik měsíců se de facto nic nedělo, až právní odbor ministerstva zahraničí v lednu 1962 odpověděl na nótu izraelského velvyslanectví.
„Vydání oficiálního potvrzení izraelským úřadům o tom, že se lidické děti nevrátily anebo že jejich stopy zmizely, znamenalo by vědomou součinnost našich státních orgánů s izraelskými místy… Případ, kdy se izraelské velvyslanectví obrátilo na ministerstvo zahraničních věcí se žádostí o vydání oficiálního potvrzení, že se lidické děti nevrátily, byl vyřešen tím, že byla v tisku uveřejněna zpráva o osudu lidických dětí, na níž byla izraelská strana upozorněna.“
Nepromlčitelnost zločinů
Je to s podivem, že ze strany státu nebyl zájem – aktivně projevený –, aby byli zločinci zodpovědní za lidickou tragédii potrestání.
„Československo se ke stíhání nepřipojilo. Jednalo se totiž o Izrael, který byl hlavním spojencem USA, a to byl hlavní nepřítel komunistického Československa. Klíčové bylo, že lidické děti byly jediné konkrétní oběti, které byly v obžalobě vyjmenovány,“ vysvětluje historik. Eichmannův obhájce toto obvinění samozřejmě odmítl.
V definitivním rozsudku nad Eichmannem, vyneseném 19. května 1962, mimo jiné bylo: „Odsuzuje se obviněný, podle 12. bodu, ze zločinu proti lidskosti, za trestný čin podle § 1 a 2 výše uvedeného zákona, za to, že v roce 1942 společně s dalšími způsobil vyhnání 93 dětí z české vesnice Lidice, a tak se podílel na spáchání zločinů proti lidskosti.“
Žádosti o milost vyhověno nebylo a Adolf Eichmann byl 31. května roku 1962 v Izraeli popraven.
Případ ale roztočil další kola směrem k potrestání válečných zločinců, celý proces zasáhl velmi intenzivně i mezinárodní společenství.
„O tři roky později se státy jako Československo, Polsko, Maďarsko dohodly na dalším postupu ohledně stíhání válečných zločinců, v roce 1968 bylo přijato usnesení OSN o nepromlčitelnosti daných zločinů. A týká se to všech zločinů proti lidskosti, které se staly nepromlčitelnými,“ uzavírá Kyncl.
