Šamani v pravěku věděli něco víc. Znali přírodu i počasí, nastiňuje autor knihy Šaman ze země mamutů
Už podruhé se přenesl do doby lovců mamutů a navázal na bestseller Ztracen v zemi mamutů. Nová kniha spisovatele a popularizátora vědy Pavla Radosty se jmenuje Šaman ze země mamutů a snaží se v ní reflektovat nové vědecké poznatky. „Je to trošku detektivka, v pravěku se usuzuje z drobného nálezu, co se stalo, kdo to byl. Je to takové trošku pátrání ve tmě,“ říká Radosta o vědeckém bádání v rozhovoru pro Radiožurnál.
Lidé se vás ptají na Edurada Štorcha, díky posunu vědeckých poznatků jste na něj mohl úspěšně navázat…
Eduard Štorch byl impulz, měl jsem a mám to rád dodnes, i když už to ztratilo na aktuálnosti – poslední úpravy dělal někdy v 50. letech, většinu toho napsal před druhou světovou válkou. Od té doby udělala věda pokrok.
Lovci mamutů se soustředili spíše na mladší jedince, na mamutí mláďata, odhaduje Pavel Radosta
Které hypotézy od jeho času byly vyvráceny?
Ty zásadní – považoval naše předchůdce, lidi z doby lovců mamutů, za poloopice, což není pravda. Byli to lidé jako my, těmto lidem se říká anatomicky moderní lidé, znamená to, že nám byli naprosto podobní.
Je to trošku detektivka, v pravěku se usuzuje z drobného nálezu, co se stalo, kdo to byl. Je to takové trošku pátrání ve tmě, ale člověk se musí držet hlavních bodů, které musí dodržet, když nechce, aby mu to někdo vyčítal.
Jak odvážné je pustit se autorsky do tohoto období? Kolik toho spolehlivě víme?
Podkladů je relativně hodně, bohužel si některé trošku protiřečí. Už v tak krátké době, řekněme v řádu deseti let, se některé poznatky poopravují, nebo už teď se dokonce mění. To je třeba příklad Zlatého koně, což je jméno pro ženu, je to lebka, která ležela dlouho v Národním muzeu, všichni předpokládali, že je nějakých 13, potom 30 tisíc let stará. A díky genovým analýzám se nedávno ukázalo, že ta žena žila před 45 tisíci lety a tím pádem by byla nejstarší Evropanka, jedna z prvních lidí, kteří sem přišli přes přední Asii z Afriky.
70 let od kolosálního podvodu. Objev piltdownského člověka se nakonec stal obří ostudou
Číst článek
Ve vaší knize Šaman ze země mamutů má šaman předobraz v brněnském šamanovi. Byl nalezen v místech, kde je dnes Francouzská ulice? A s loutkou?
To, že byl šaman, zas takový unikát není, i když jich moc na našem území nemáme, ale loutka – traduje se, že je vůbec první loutka na světě – je trošku záhada, k čemu se užívala. Vypadá to, že sloužila k rituálním účelům. A je to jedno z míst, kde se můžeme donekonečna dohadovat, k čemu to vlastně sloužilo.
A ten šaman se v knize objevuje?
Objevuje se tam stejně tak, jako řada jiných nálezů. Objevuje se tam třeba i nejnovější poznatek vědy, že měl velmi tmavou kůži – vypadá to, že lidé těch 25 tisíc, 30 tisíc let před současností byli osmahlí. A nebylo to proto, jak psal Eduard Štorch, že by běhali polonazí v době ledové venku na sluníčku, ale bylo to proto, že jsme si pořád nesli z Afriky zvýšenou pigmentaci kůže.
V knize je příběh šamanky z Dolních Věstonic. Co se o ní můžeme dopátrat?
Za prvé že to byla žena šamanka, i když v pravěku se genderové otázky neřešily – kdo to uměl, byl šaman. Zajímavé je to, že se našly tři vzájemně se podporující artefakty, jednak její kosterní pozůstatky, dále jednoduchá trojúhelníková destička s načrtnutými rysy, a potom nádherný portrét ze slonoviny, nebo z mamutoviny – portrét s krásným oduševnělým výrazem, což je také vzácnost, protože portrétů z té doby moc není.
A všechny tři artefakty měly jedno poznávací znamení – šamanka měla mírně nakřivo ústa. A na kosterním pozůstatku se našlo vyhojené zranění, které způsobilo, že měla trochu pokřivenou čelist.
Rané společnosti byly politicky vyspělejší než my a ženy nebyly vždy podřízené mužům, tvrdí archeolog
Číst článek
A kdo tedy byli šamani v době lovců mamutů?
To je další věc, která zůstává ve hvězdách. Jednou z metod, jak usuzovat, co se dělo v pravěku, jsou takzvané analogie. A nejbližší analogie je sibiřské šamanství. Sám nefandím esoterickým teoriím, že měli kouzelnou moc, ale zřejmě to byli lidé, kteří uměli něco víc než ostatní. Konec konců jméno šaman pochází z evenštiny, od sibiřských Evenků, kde to znamenalo Ten, který ví.
Takže zřejmě to byli lidé, kteří věděli trošku více než ostatní – uměli zřejmě trošku léčit, znali dobře přírodu, uměli odhadovat počasí, zřejmě dobře znali spolubojovníky, takže tím si zasloužili nějaké výjimečné postavení. A je zajímavé, že většina z nich měla nějaký hendikep, třeba brněnský šaman měl chronický zánět okostice.
Jak by vypadala konfrontace člověka, který by se narodil před 25 tisíci lety, a našeho současníka, kdyby se mohli potkat?
Asi by si měli hodně co vykládat. Myslím, že by se ten gravettienec – to je ta doba lovců mamutů – hodně divil, jak jsme s tím, jaké máme možnosti, naložili. Museli se chovat hodně pragmaticky, za vůdce, náčelníka si asi volili člověka, který uměl dobře lovit, dokázal zabezpečit kmen. Nemohlo by se stát, že by zvolili nějakého žvanila, protože jim slibuje něco nesplnitelného. Byli daleko pokornější, skromnější, mám pocit, že jsme trošku rozežraní. Byli skromní, víc si toho života asi užívali, rád bych ho potkal, jestli by se také chtěl bavit on se mnou.
Kdo to byli lovci zajíců? A co všechno nabízí moderní vědecké poznatky pro pátrání v dávné minulosti? Poslechněte si celý rozhovor v audiu v úvodu článku.
