Předehra k okupaci. Československo před 55 lety odmítlo sovětskou kritiku uvolnění poměrů v zemi
Vyhrocení vztahů mezi Československem a Sovětským svazem se před 55 lety stalo předehrou k srpnové okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. 19. července 1968 odmítl Ústřední výbor Komunistické strany kritiku poměrů v zemi, kterou vyjádřil v dopise vůdce Sovětského svazu Leonid Brežněv. Šlo o reakci na změny, které přineslo Pražské jaro.
„Československo nyní prožívá zápas, který může mít velice hluboké výsledky pro Evropu a komunistické hnutí jako celek,“ zněla v březnu roku 1968 odezva západních médií na uvolňování poměrů v zemi. Odvysílal ji pořad Svět dnes večer Československého rozhlasu.
„Ve střední Evropě je nyní prokázáno, že je možné spojení socialismu a demokracie,“ deklarovala média.
Pražské jaro přineslo změny v kulturním a společenském životě, otevřelo diskuzi o revizi politických procesů z 50. let a především zrušení cenzury v červnu 1968. To všechno začalo znepokojovat Moskvu.
Svoboda slova a demokratizace médií představovaly podle Brežněva hrozbu pro vedoucí roli Komunisté strany.
Klid paneláků pod dohledem okupačních vojsk, popisuje normalizaci historik Stehlík
Číst článek
„Takovým nejviditelnějším signálem bylo zveřejnění výzvy Dva tisíce slov, kterou podepsala řada lidí, a která vyzývala k obraně svobod a k liberalismu,“ popisuje historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.
„Žádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty. Nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova,“ stálo ve výzvě.
„V podstatě to bylo, že občané mají brát svoje věci do svých rukou. To bylo nepřijatelné. Bylo to vlastně popření vedoucí úlohy Komunistické strany,“ říká historik Tomek.
Delegace na pranýři
15. července 1968 schválili ve Varšavě představitelé Bulharska, Maďarska, Polska a Německé demokratické republiky text dopisu adresovaného československému komunistickému vedení, ve kterém Brežněv kritizoval poměry v zemi.
O čtyři dny později Ústřední výbor komunisté strany Československa tuto kritiku důrazně odmítl.
„Komunistická strana Československa, která tehdy odmítla kritiku, se před tím odmítla zúčastnit schůzky ve Varšavě, kde měla československá delegace být vlastně na pranýři nebo před soudem,“ dodává Tomek.
Vždy jsme tahali za kratší konec, hodnotí historička vztah Československa se sovětskými vojsky
Číst článek
Posledním pokusem Sovětů donutit československé komunisty, aby zastavili reformní proces, bylo jednání v Čiernej nad Tisou na konci července 1968.
„Ono to bylo velmi jednostranné. Uklidněte se, dejte to sami do pořádku, zasáhněte nebo zasáhneme my silou. To byly jediné varianty. Za této situace možná to bylo trochu lehkomyslné, ale českoslovenští politici se spoléhali na to, že sovětská strana a Varšavská smlouva nezasáhnou,“ vysvětluje Tomek.
Během července už Sovětský svaz plánoval, jak dále postupovat. „Co se dělo ve skrytu, tak v té době, v posledním desetidenní července se už v okolních státech připravovala vojska Varšavské smlouvy,“ upozorňuje historik Prokop Tomek.
„Probíhala cvičení, probíhaly poslední příkazy. V podstatě už někdy 23. července byla vojska připravena dát se do pohybu. Nakonec k tomu došlo až o měsíc později,“ uvádí Tomek.
Noc z 20. na 21. srpna 1968 znamenala definitivní konec československého vzdoru i nadějí, které přineslo Pražské jaro.
