‚Na rozhlasovou vlnu přichází syrový tón.‘ Komentáře ve vysílání odsuzovaly dění po lednu 1968
Československo po vpádu vojsk Varšavské smlouvy postupně sevřela komunistická normalizace. Nástrojem propagandy režimu se stal i Československý rozhlas. A tak například vysílané komentáře často velmi tvrdě a nevybíravě odsuzovaly všechno dění po lednu 1968.
Potvrzení vedoucí úlohy strany, schvalování okupace jako bratrské pomoci – tak vypadaly Rozhlasové noviny na začátku 70. let. Desítky komentářů mířily především proti reformním politikům nebo zahraničním i domácím novinářům.
„Na rozhlasovou vlnu přichází kovový tón.“ Vysílané komentáře odsuzovaly dění po lednu 1968
„Předmětem pozornosti byl tentokrát můj rozhovor se zpěvačkou Hanou Hegerovou. Morálka prý plakala v koši na odpadky a (komentátor Sláva) Volný se nezměrně styděl. Škoda, že ji tam neviděl plakat v 68. roce,“ zaznělo například.
Cílem kritiky se tak stal třeba rozhlasový komentátor Sláva Volný, který po okupaci Československa v srpnu 1968 emigroval. Dál se ale snažil dodávat Čechoslovákům naději ve vysílání Svobodné Evropy. O to víc na něj reagovala normalizační moc.
„Co se týče nespokojenosti Slávy Volného s tím, že je házen do jednoho pytle se sudetoněmeckými revanšisty, jistě své rozhořčení nemyslí vážně. Vždyť si tuto cestu – cestu otevřené zrady vlasti – vybral dobrovolně,“ apeloval směrem k Volnému režimní autor.
„Těžko říct, jakým dojmem na posluchače tehdejšího rozhlasu všechny tyto komentáře působily,“ uvažuje dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý.
Redakcemi se začala plížit normalizace. Nové vedení rozhlasu se distancovalo od vysílání v roce 1968
Číst článek
„Protože po období pražského jara, kdy se to v rozhlase rozvolňovalo a bylo to daleko přívětivější, najednou zase přichází tenhle kovový, syrový, hnusný tón na rozhlasovou vlnu a lidé měli přistoupit na to, že je to takhle správně, že to byla bratrská pomoc a že pražské jaro se nemělo stát,“ doplňuje dramaturg.
‚Zvláštní prázdnota‘
Mezi normalizační komentátory patřil i Jaroslav Mráz, který vystupoval pod pseudonymem Xaver. Pro normalizační režim psal minutové odsudky a propagandu:
„Dřímal v lehátku jeden náš prominent a nyní emigrant. A probudilo ho ze spaní cvakání fotokamer a otázka: Cítíte se být ještě komunistou?“
‚Slyšíte střelbu.‘ Když Sověti roku 1968 obsadili rozhlas v Praze, převzala vysílání krajská studia
Číst článek
„A to bylo tak hloupé a tak pitomé, že to vlastně komunisté sami zastavili a nechali smazat drtivou většinu z těch asi 400 příspěvků, které se odvysílaly,“ upozorňuje Tomáš Černý a dodává: „Takže to, co se dochovalo v archivu, je v podstatě krotká varianta toho, co tenkrát rozhlas od roku 1969 posílal do éteru.“
„A tak asi vznikl ten politický článek – Komunistická emigrace z Československa se probouzí ze spánku,“ vyzývali redaktoři.
„Počátek 70. let byl nejhorší. Potom nastala zvláštní prázdnota, kdy sice propaganda jede, ale hrany jsou obroušené. Přelom sedmdesátek osmdesátek, to je úplná nicota – nijaké lidsky, nijaké autorsky. A teprve druhá půlka 80. let s perestrojkou a s Glasností umožňuje jakýsi návrat něčeho krevnatějšího do rozhlasového éteru směrem ke konci 80. let,“ dodává Tomáš Černý.
Svoboda se nejen do rozhlasového vysílání vrátila až po sametové revoluci v listopadu 1989.
