Z prominenta nežádoucím. Po smrti Stalina a Gottwalda tlačila Moskva proti Čepičkovi, říká historik
Čtyři desetiletí komunistického Československa jsou léta, kdy se stále s někým bojovalo. Ať už proti nepřátelům na Západě nebo těm vnitřním. Nepřátelé se totiž hledali i uvnitř komunistické strany. Vše pod taktovkou Moskvy, včetně personální politiky. Hranice mezi persona grata a persona non grata byla totiž nesmírně tenká. Příkladem je osud Alexeje Čepičky, zetě komunistického prezidenta Klementa Gottwalda.
Generál Ludvík Svoboda (1895–1979), válečný hrdina z dob osvobozování Československa, skončil ve funkci ministra obrany v dubnu 1950. Nepatřil mezi oblíbence Stalina, tak bylo rozhodnuto, že se z generála stane důchodcem na Vysočině. Pomáhal tam například v místním zemědělském družstvu.
Jedním z nejkontroverznějších komunistických politiků byl Alexej Čepička, ministr národní obrany v 50. letech. Poslechněte si, jak to bylo doopravdy
Jeho nástupcem ve funkci se stal Alexej Čepička (1910–1990). S armádou do té doby neměl vůbec nic společného, dokonce to byl nevoják. Byl ale zapáleným komunistou, poslušným vykonavatelem stranických příkazů a především zetěm Klementa Gottwalda, prezidenta a vůdce československých komunistů.
V té době už za sebou dráhu ministra zahraničního obchodu a spravedlnosti. A přestože v čase první republiky vystudoval právnickou fakultu, bylo jeho motto v duchu: „Půjdu přes zákon, kdykoli to budou vyžadovat politické zájmy“.
„Čepička se tak podílel na přípravě těch nejhorších zákonů, jaké známe. Například ten na ochranu republiky,“ popisuje historik Jiří Pernes. Přitom je zajímavé, že Čepička neměl žádné vysoké stranické funkce, pohyboval se hlavně na vládní úrovni.
Pomocné technické prapory vznikly před 70 lety. Mezi ‚Černými barony‘ byli kněží i velkostatkáři
Číst článek
Nechyběla mu pracovitost, touha po kariéře a chtěl vždy za každou cenu vyniknout. Podle historika Karla Kaplana byl „mužem na pravém místě, který odpovídal potřebám komunistického režimu tehdejší doby“.
Armáda se stala centrem pozornosti, pracovala s obrovským rozpočtem – do kterého další ministři nikdy pořádně neviděli. Měla také své divadlo, umělecké soubory, rekreační objekty a také „černé barony“, které proslavilo literární a filmové zpracování Miloslava Švandrlíka.
Stalin a Čepička
Čepičkovi se nakonec podařilo stát se oblíbencem sovětského vůdce Josifa Stalina, který ho považoval za budoucnost Československa.
Pak přišel rok 1953, který přinesl zásadní změny: zemřel Stalin a jen pár dní po něm Čepičkův tchán Gottwald. „Zpočátku to nemělo na Čepičkův osud dopad, dokonce povýšil na funkci náměstka předsedy vlády,“ popisuje historik Pernes.
Po smrti Stalina se prvním tajemníkem sovětských komunistů stal Nikita Sergejevič Chruščov. Ten si přál, aby se Svoboda vrátil do nejvyšších pater československé politiky. „Chtěl, aby se Svoboda stal členem kontrolního výboru, a tuto prosbu sdělil Čepičkovi, který byl předsedou návrhové komise. Ludvík Svoboda ale zvolen nebyl,“ říká historik.
Před 75 lety začal komunistický převrat. ‚Hrozila občanská válka i zásah Sovětů,‘ míní historik
Číst článek
Důsledky neuposlechnutí rozkazu z Moskvy na sebe nenechaly dlouho čekat. Chruščov se začal k Čepičkovi vyjadřovat velmi kriticky, dokonce ho napadal, že je zodpovědný za Svobodovo nezvolení, výhrad měl ale víc.
V sovětských archivech se našly dokumenty, které zasílalo sovětské velvyslanectví, které dokládají kritiku směrem k Čepičkovi v plné šíři.
Pak přišel rok 1956, kdy Chruščov na 20. sjezdu sovětských komunistů popsal neblahé důsledky Stalinova kultu osobnosti. Čepička ale patřil k československým komunistům, kteří Stalina stále uznávali a o „destalinizaci“ nechtěli slyšet.
Nakonec se stejně musel vzdát všech klíčových funkcí, nikdy ale neprošel sebekritickou fází.
„Svoboda Čepičku nezlikvidoval, Čepičku zlikvidovali sami sovětští soudruzi – úplně o všem tehdy i u nás rozhodovala Moskva. Svoboda se jim asi jen hodil, protože potřebovali Čepičku sesadit. Svoboda byl navíc sám obětí teroru 50. let, kdy tady ,úřadoval‘ kult osobnosti Stalina,“ uzavírá historik Pernes.
Poslechněte si celý pořad, audio je nahoře v článku.
