Věda pro děti: Jak poznat, kde má žížala ‚hlavu‘? A věděli jste, že mohou žít ve skupinách?
Žížala je asi nejznámějším tvorem z kmene kroužkovců. Je rozšířená po celém světě s výjimkou polárních a pouštních oblastí. Na světě žije přes pět tisíc druhů žížal, jen u nás je druhů kolem padesáti. Žížaly se netěší všeobecné oblibě, mnozí lidé se jich štítí. Přitom jde o důležitou součást půdní zvířeny a zajímavé živočichy.
Pokud by žížaly vymřely, došlo by k rozvrácení přírodních ekosystémů i celého zemědělství. Proto odborníci žížaly považují za takzvaný klíčový druh.
Žížala totiž svým neustálým vrtáním silně ovlivňuje fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půd. Jsou to důležitý provzdušňovači a rozkladači a spolu vytvářejí humus. Zároveň jsou žížaly důležitým zdrojem potravy pro mnoho živočichů a hostiteli mnoha parazitů.
A navíc dokážou snižovat jedovatost určitých látek v půdě, třeba olova, zinku nebo mědi.
Naštěstí existují lidé, kteří na užitečnost žížal nikdy nezapomínají. Jde o rybáře, zahradníky a vlastně zemědělce obecně. Hojnost žížal v půdě je totiž zárukou její vysoké kvality, takže každý rozumný zemědělec ve své půdě žížaly rád vidí. Taková půda je totiž provzdušněná, výživná, a tedy úrodná.
Zelené, červené i modré žížaly
Tělo žížaly má červovitý tvar, její přední část je užší a vybíhá v hmatový prstík, který pomáhá žížale při orientaci. Zadní část žížaly je naopak zaoblená.
Věda pro děti: Kdo je nejodolnější živočich na planetě a jak dokáže zastavit stárnutí?
Číst článek
V pokožce má žížala slizové žlázy vylučující hlen, který jí usnadňuje pohyb po nerovném povrchu. Pomáhá jí také při dýchání a chrání pokožku před vysycháním.
Pokožka žížaly obsahuje také hmatové receptory a světločivné buňky. Žížala dýchá celým povrchem těla.
Zajímavá je i její regenerační schopnost. Dokáže přežít, i když přijde o zadní část těla. Ta totiž může opět dorůst.
Dalo by se říci, že má žížala pět párů srdcí. Nejde ale o složité orgány srovnatelné se srdcem obratlovců. Na jejím těle se však nachází pět párů postraních, svalovinou vybavených cév, které se stahují a pumpují hemolymfu do celého těla žížaly.
Žížaly mohou mít různou barvu, od klasické růžové po zelenou, červenou nebo modrou. I velikostně se liší, mohou měřit 10 milimetrů i skoro 3 metry.
Žijí téměř výhradně v půdě a potravu nacházejí tak, že žerou zeminu a z ní si ve svém trávicím ústroji vytahují živiny. Za 24 hodin vstřebají tolik potravy, kolik samy váží.
Jako potrava jim slouží tlející listí, drobní uhynulí živočichové rozkládající se v půdě, prvoci, bakterie a další mikroorganismy.
Pozoruhodným faktem, který vědci o žížalách zjistili teprve nedávno, je jejich schopnost tvořit skupiny podobné stádům. To žádní jiní kroužkovci nedělají. Žížaly spolu komunikují dotyky a ke stádnímu chování se uchylují nejspíše kvůli kolektivní obraně.
