Oceán se ohřívá, přichází El Niño. Jaké počasí přinese a kde ho pocítí nejsilněji?

Světu hrozí, že bude brzy překonán limit 1,5 °C průměrného oteplování oproti předindustriální době. Kdy se to má stát?
Kdy se to stane, úplně s jistotou nevíme. Světová meteorologická organizace vydala prohlášení, ve kterém předpokládá, že existuje zhruba 66% pravděpodobnost, že to bude v následujících pěti letech. To by měl přijít ten první rok, kdy globální teplota na celé zeměkouli dosáhne 1,5 °C, případně tuto hranici malinko překoná.

A tahle 66% pravděpodobnost už někdy byla takto vysoká? Nebo se skutečně blížíme do bodu, kdy ta pravděpodobnost za rok, za dva, bude téměř 100%?
My samozřejmě víme, že posledních 20 let představuje 19 nejteplejších let za dobu od roku 1890. To znamená, že žijeme v opravdu velice teplé době, to je jednoznačné. A některé roky se liší jen tím, že jsou ještě teplejší než ty ostatní.

Proč se tedy meteorologové domnívají, že to bude teď v těch následujících pěti letech? Proč to nemůže být třeba až za 10, 15 let?
Ono je to pravděpodobné i z toho důvodu, že nejenže nám stoupají koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a my tím pádem registrujeme teplejší a teplejší roky, jak jsme zmínili to poslední dvacetiletí, to už je velice výmluvné, ale i proto, že se zdá, že se v následujících letech bude rozvíjet jev El Niño. A tento jev má na globální teplotu výrazně oteplující efekt. Soudí se, že tak jednu až dvě desetiny stupně Celsia globálního průměru. To může působit velice nepatrně, ale na celé zeměkouli to znamená hodně. Navíc to není rozložené obvykle po celé zeměkouli stejně. Víc se oteplují polární oblasti a také mírné zeměpisné šířky, ve kterých žijeme my, než třeba rovníkové oblasti.

Co přesně je El Niño?

Pojďme to rozebrat dopodrobna. El Niño, španělsky kluk, klučina?
Chlapeček. 

Proč se to jmenuje tak, jak se to jmenuje? A co je to přesně za jev?
Ten název vymysleli rybáři v Peru, v Chile, v Ekvádoru. Už je to velice dávno, v 16. a 17. století. Oni si všimli, že kolem Vánoc přichází oteplení oceánu. Není to pravidelné, není to každý rok, jako bychom si představovali třeba střídání sezon u nás, ale je to vždycky jednou za několik let. V Tichém oceánu se jim zkrátka objeví na pobřeží teplejší voda. A zpozorovali to tak, že se v té teplejší vodě nedrží ryby. Ony ji nemají rády, a odplujou tak tam, kde je voda chladnější. Ti rybáři tedy neměli dobré úlovky a pozorovali, že tohle je jev, který se periodicky vrací. Ta perioda není pořád stejná, ale zhruba se pohybovala v průměru kolem pěti, šesti, sedmi let.

A v tom Peru si zkrátka řekli, že tomu budou říkat El Niño...
Oni to nejvíc pozorovali v době Vánoc, které oslavují příchod chlapečka, toho novorozence. Takže to byl vlastně ten Ježíšek.

A je to tedy jev, při kterém je tepleji. Vy jste říkala, že tam ta periodicita není přesná. Proč k tomu dochází?
Je potřeba si uvědomit, co je to vlastně za proces. Je to jev, při kterém zeslábnou pasáty v oblastech na sever a na jih od rovníku.

To jsou nějaké větry, že?
Ano, pasáty jsou větry, které vanou víceméně ze severovýchodu a z jihovýchodu. Foukají a tlačí povrchovou vodu v Tichém oceánu jakoby od břehů jižní Ameriky. A když tyhle pasáty zeslábnou, ta teplá voda na povrchu, která se prohřívá, najednou zůstává u jihoamerických břehů a nikam do té centrální nebo dokonce do té východní části Tichého oceánu neodpluje, ale zůstává tam. A tím pádem tam dochází k velkým vzestupům vzduchu, protože ta teplá voda ohřívá samozřejmě i atmosféru. A když je při hladině oceánu ten teplý vzduch, tak má tendenci stoupat, protože je lehčí než studený. Takže teplý vzduch vyletí nahoru, vzniká tam veliká oblačnost, a dochází tak často k takovým těm bouřkovým systémům, průtržím mračen. A potom známe ty následky třeba v podobě těch obrovských dešťů, které smetou i z And celou půdu, působí tam erozi a často dochází k sesuvům, které můžou zavalit i celé vesnice. Takže ten jev nebyl negativní jenom pro ty rybáře, ale vlastně pro celé osídlení v té oblasti.

Pojďme se tedy dostat k tomu, co se děje teď. Ten jev může mít nějaký silný efekt a my tedy očekáváme, že v době, kdy člověk stále není úplně schopný snižovat nějakou svoji emisní stopu a to oteplování roste, přichází jev, který je přírodně vytvořený, tu a tam se objeví a znovu dojde ještě k většímu oteplení, takže bude znásobený ten efekt jako takový. Kdy to přijde a jak silné to bude?
El Niño de facto už do určité míry nastupuje. My jsme pozorovali u měření teploty oceánu právě u těch ekvádorských a peruánských břehů už na přelomu dubna a května, že tam dochází k ohřívání té vody na povrchu oceánu. To znamená, že už registrujeme první náznaky.

Voda už se ohřívá...
Řekněme to tak. Pravda je, že máme i modely, které předpovídají vývoj toho jevu. Musím říct, že když jsem se o něm já poprvé dozvídala, někdy v minulém století ve škole, tak tehdy ta předpověď nefungovala moc dobře. V té době se klimatologové až ve chvíli, kdy už jako my teď registrovali, že se ta voda ohřívá, snažili pouštět nějaké sezónní modely, které by jim napověděly, jestli to El Niño nyní bude zesilovat, nebo jestli příliš nezesílí a zase se vrátí normální stav. Ty modely tehdy nebyly příliš účinné. Dnes třeba ve Spojených státech je to modelování nesmírně propracované a relativně dobře se daří na několik měsíců dopředu odhadnout, jak se to El Niño bude vyvíjet. Nicméně si nemůžeme představovat, že je to stejně přesná předpověď jako předpověď počasí na zítřek. Je to pořád jen pravděpodobnostní předpověď a z těch predikcí vychází jednak, že zřejmě to nejteplejší období přijde někdy ke konci roku - někdy od listopadu do příštího ledna, února. 

Co bude následovat v příštím roce, zatím nikdo nedokáže říct. To se takto opravdu předpovídat nedá. Ale ty největší pravděpodobnosti jsou právě v tom zimním období, kdy je zima na severní polokouli, abych to specifikovala úplně přesně. Tam je tedy pravděpodobné, že to El Niño bude. Ta pravděpodobnost, že bude mírné nebo středně silné El Niño je asi 98 %.

A pokud jde o pravděpodobnost, že to El Niño bude silné, třeba jako to historicky nejsilnější na přelomu let 2015 a 2016, tak je pravda, že tato pravděpodobnost je zatím kolem 50 %. Takže my nemůžeme říci, jestli to El Niño bude opravdu takhle silné nebo ještě silnější.

Pravda ale je, že klimatologové usuzují, že právě v důsledku toho, že máme v atmosféře víc skleníkových plynů, právě dochází k tomu, že ta nejsilnější El Niña registrujeme někdy po letech 1970, 1980. A většinou ta silná, která přicházejí, potom překonávají ta nejsilnější, která byla minule. Ale úplně stoprocentně to předem říct nemůžeme.

To znamená, že může být rekordní, ale nemusí, pravděpodobnost tu určitá je. A, když to velmi zjednoduším, je tu taky vysoká pravděpodobnost, že letos koncem roku i v Evropě bude teplejší počasí vlivem El Niña než obvykle?
Já to musím říct jinak. On totiž ten vliv na Evropu de facto není úplně dobře prokázaný. My když sledujeme zimy, které přišly při El Niñu, tak to někdy byly zimy v Evropě teplejší, někdy byly chladnější, někdy celkem normální. Existují oblasti, ve kterých když přijde El Niño, tak se můžou spolehnout na to, že je čeká nějaký typ počasí. Třeba v jihovýchodní Asii, můžeme říci, že El Niño obvykle znamená teplé a suché počasí. Velice teplo a často i sucho přichází při El Niñu v Austrálii. To je vlastně to období, o kterém jsme mluvili, tedy přelom let 2015 a 2016. To bylo to období těch obrovských ničivých požárů v Austrálii. 

Ano, to je pravda.
To jsou vazby, které fungují. A ony jsou i docela dobře vysvětlené fyzikálně, protože my víme, že ve chvíli, kdy se vytvoří to El Niño, vznikají ty vzestupné proudy a vytvářejí se bouře. A s nimi se zároveň většinou formuje tlaková níže právě u té jižní Ameriky, zatímco na tom opačném konci Tichého oceánu dochází k sestupu vzduchu a dochází tam k vytvoření tlakové výše, která tam přinese právě to suché a často i velice teplé počasí.

Tohle jsou vazby, které existují, nechci říkat stoprocentně, ale můžeme říci víc než na 90 procent, protože víme, že takhle se vysloveně projevují efekty, které s El Niñem souvisejí. On totiž, leckdo už možná slyšel o jevu Southern Oscillation, nebo tou zkratkou ENSO, což je jev, který je ještě trošku obecnější než to El Niño. 

Ten zahrnuje nejen to, co se děje s tím oceánem, ale i to, co se odehrává v atmosféře. Právě to, že při El Niñu je skutečně deštivo a velice bouřlivo právě u té jižní Ameriky a naopak sucho a velice teplo na té opačné straně, buď v Indickém oceánu, nebo na západě Tichého oceánu.

Takže jestli se má někdo strachovat, tak to je třeba jižní Amerika kvůli povodním nebo Austrálie kvůli dalším velkým požárům, jako tu byly před sedmi lety.
Určitě. Teď je otázka, jak se na něm dál projeví to zvyšování skleníkového efektu, který v důsledku toho zvyšování koncentrace skleníkových plynů to El Niño jakoby zesiluje a umocňuje.

Kdo je La Niña?

El Niño už víme, kdo je. Kdo je La Niña?
La Niña je holčička. Ve španělštině je to tak.

V meteorologii taky používáte tento výraz...
Je to vlastně pravý opak toho El Niña. My když řekneme A, měli bychom říct B. Za normálních okolností je taková mírně chladná voda právě u břehů Peru, Chile a Ekvádoru a ta teplá voda se žene dál směrem do Tichého oceánu, jakoby k západu. To jsou normální okolnosti. Když přijde El Niño, řekli jsme, že ten pasát zeslábne, ta teplá voda zůstává u té jihoamerické pevniny.

La Niña je stav, kdy je voda ještě studenější než obvykle. Abych tak řekla, je podprůměrně studená v této oblasti u břehů Chile a Peru. A v této situaci se rozvíjejí zase trošku jiné procesy, než jsme si řekli při El Niñu. A řekla bych do určité míry protichůdné. My jsme teď zažili období relativně dlouhé La Niñy a při ní naopak třeba v té Austrálii měli povodně. Měli tam skutečně velice deštivé počasí a registrovali pravý opak toho, co přichází při El Niñu.

Nemůže se tedy vykompenzovat ten vliv El Niña tou La Niñou v těch následujících letech? Zase se tím dostávám k tomu, co jsme rozebírali před chvílí, totiž bůhví, jaký bude ten efekt oteplování kvůli tomu, že ty emise jsou stále takové, jaké jsou. Do toho přijde El Niño. Co kdyby přišla La Niña a zase to trošku vyrovnala, že by ty důsledky nemusely být třeba tak drastické?
Představme si třeba jen podmínky u nás v České republice. My teď registrujeme obrovské rozdíly, kdy třeba na jižní nebo i severní Moravě intenzivně napršelo. Půda je tam naprosto promočená, ale na severu Čech pořád registrují obrovské půdní sucho, které znamená, že v té oblasti mají zemědělci svoje potíže.

A pro nás tyhle stavy nejsou ideální. My všichni víme, že bychom rádi, aby nepřicházely ty prudké deště, kdy nám během jednoho, dvou dnů naprší srážky za celý měsíc a zbytek měsíce neprší vůbec. My bychom byli rádi, kdyby pršelo v průběhu měsíce rovnoměrně. A oni v té Austrálii a nakonec i v té jižní Americe by také byli rádi, kdyby ta El Niña a La Niñy nepřicházely tak extrémně silné a výrazné, ale kdyby byly takové mírnější. Aby jim zkrátka občas pršelo a pak se to zase vystřídalo se sušším obdobím. Aby to nebyly ty extrémy, kdy je všechno zaplaví a během jednoho dalšího roku naopak začnou trpět takovým suchem, že se jim začne de facto samopodpalovat buš.

Extrémů přibude tak či tak

Pro vás jako klimatoložku je to tedy jaká zpráva? Když se tady bavíme o tom, že v následujících letech je tu určitá poměrně vysoká pravděpodobnost, že prolomíme tu hranici kontinuálního oteplování o více než 1,5 °C. Do toho víme z 98% pravděpodobností, že letos v zimě přijde El Niño a že je těžko odhadnutelné, co to dohromady v kombinaci vytvoří. Jaká data teď budete nejvíc sledovat? Co vás teď bude nejvíc zajímat? Kdo by se měl na jaký scénář připravit?
Já bych to nespojovala jen s tím jevem El Niño. Už jsme si naznačili, že třeba u nás ve střední Evropě musíme uvažovat o všech extrémních jevech, které přicházejí. A ty se můžou střídat velice rychle. Dokonce bych řekla, že v posledních 10, 15 letech už pozorujeme určité změny v tom, že třeba jarní a podzimní období přicházejí s velice intenzivními změnami teplot. V průběhu třeba dvou, tří dnů.

Někdy se zdá, že máme léto a zimu a že už nemáme ani jaro, ani podzim...
Je to tak. A někdy se zdá, že se nám během jara a podzimu během chvíle vystřídá zima a teplo. Ale za dva dny už je zase skoro léto. 

Tohle jsou projevy, které se můžou dokonce i nezávisle na tom El Niñu stupňovat. A je pravděpodobné, že to, čemu říkají klimatologové extremita, poroste. A to souvisí právě s tím, že může přicházet právě tohle rychlé střídání. Může to taky znamenat, že budeme mít daleko intenzivnější bouřky - bouře. A v nich mohou být silnější poryvy větru. To všechno se schovává za tou tzv. extremitou klimatu, o které dnes už soudí renomovaní klimatologové, že nejen v naší oblasti, ale i na řadě dalších míst na světě bude stoupat. 

Může to znamenat víc tornád v České republice?
U těch tornád je to složitější.

Je to hypotéza?
Vlastně bych ani neřekla, že je to hypotéza. Tu statistiku budou klimatologové samozřejmě sledovat, pokud budou častěji přicházet tornáda toho typu, co jsme zažili na Moravě v roce 2021. Tu statistiku budou dělat dál, ale protože máme jedno a pak víme o jednom, které bylo někdy v 11. století, tak nemůžeme říkat u těchto odlehlých jevů, které se vyskytují velice vzácně, že budou častější. Ale už tušíme, že bouřky s přívalovými dešti se nám můžou vyskytovat daleko častěji a dokonce registrujeme, že takové deště přicházejí.

A k dalším doložitelným jevům podloženým fakty, které se objevují mimo kontinentální Evropu. Třeba zpomalování mořských proudů?
Zpomalování mořských proudů souvisí právě s táním ledovců, které je asi jedním z klíčových procesů, které souvisejí se změnou klimatu, kterou registrujeme kvůli zesilování skleníkového efektu.

A bude toho víc a víc...
Je to pravda a dokonce existuje hranice toho 1,5 °C, kdy klimatologové soudí, že se může v některých oblastech nastartovat proces, který už nepůjde nikdy zastavit. My už vlastně registrujeme, že nám odtává Severní ledový oceán. Zamrzlá část Severního ledového oceánu je zhruba třetinová oproti 80. letům 20. století. To jsou věci, které zřejmě za tou hranicí 1,5 °C, maximálně 2 °C, už nebude možné vrátit zpátky. Budou sice pokračovat ještě strašně dlouho, z hlediska lidského života to bude hodně generací, ale nikdo už je pak nebude moci zastavit. Ti, kteří přijdou po nás, to budou muset prožít a přežít. Jestli to, samozřejmě, přežijí.

Měl by člověk tyto dvě věci, o kterých se bavíme - El Niño a prolomení toho 1,5 °C - brát třeba jako zprávu pro to, aby začal s těmi emisemi a s těmi skleníkovými plyny něco dělat?
Lidé to de facto do určité míry, přinejmenším ten záměr, deklarují. To, že se podepsala Pařížská smlouva a to, že nakonec přeci jen došlo k tomu, že ji podepsal dostatečný počet států, které odpovídají aspoň za těch 55 % emisí, tak už to je určitý posun. Ale musíme si uvědomit, že i když se ty státy k něčemu zavázaly, tak zatím neregistrujeme, že by docházelo ke snižování emisí. Zpomalil se růst. Je pravda, že skleníkových plynů v posledních zhruba deseti letech přibývá pomaleji než předtím. Ale pořád jsme na tom růstu.

Tam jde jen o to, abychom se tady zase za rok nesešli a neřekli si, že už máme druhý rok El Niño, se stoprocentní pravděpodobností bude letos v zimě znovu a pravděpodobnost, že překročíme 1,5 °C, je příští rok už třeba 80, 90 %. Co bude potom?
1,5 °C stupně jednou ještě neznamená definitivu. Ale pravda je, že jsme vždycky posunovali tu nejvyšší dosaženou teplotu jen nahoru. A i z hlediska toho, že desítky let ještě zůstávají skleníkové plyny v atmosféře, tak i kdybychom to úplně uťali, stejně tu reakci nepoznáme dřív než za takových 20, 30 let.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu dále využity zvuky z České televize a z youtubových kanál Reuters, RTVE Noticias, FRANCE 24 Español, AFP News Agency, Reuters, Al Jazeera English, NBC News, CBS Evening News, CNN, The Telegraph, RETRO HISTORY a euronews.