Podcast má každý a ještě jich přibude. Nám jde o důležitá témata, říká Skalický z Vinohradské 12
Internet a rozvoj digitálních technologií zásadně proměnil způsob konzumace médií – řada lidí v současnosti získává zprávy výhradně prostřednictvím sociálních sítí. Součástí mediální revoluce je pak i dramatický rozvoj podcastů. „Děláme to, co rozhlasoví novináři dělají desítky let, ale trošku jinak a po svém, bez pravidel a experimentálně. Trošku si hrajeme,“ přibližuje Matěj Skalický, autor zpravodajského podcastu Vinohradská 12.
„Rádio je intimní médium, podcast je hyperintimní médium, protože nás většina posluchačů poslouchá ve sluchátkách při usínání, při probouzení, při běhání. Musíme úplně jinak komunikovat,“ zdůrazňuje.
Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby. Hostem je Matěj Skalický, autor zpravodajského podcastu Vinohradská 12
Podcasty jsou podle Skalického asi jedinou cestou, jak oslovit mladší posluchače: „Rádio už prostě není médium číslo jedna, ale to není ani televize nebo noviny. Mediální svět se pro mladší generace odehrává hlavně na sociálních sítích.“
Neznamená to ale, že by zájem mladých třeba o zpravodajství byl nižší, internet ale zkrátka přinesl jiné formáty a mladá generace v tomto prostředí vyrůstá. „Hledají zpravodajství, ale hledají ho na instagramu, twitteru, BeReal. Už ani ne na facebooku, ten je passé.“
Skalický se domnívá, že zlatá éra podcastů zdaleka nekončí, naopak jich bude ještě přibývat, aby zejména mladí lidé měli co poslouchat.
„Podcast má samoobsluha, policejní oddělení někde na jižní Moravě, má ho předsedkyně Sněmovny, mají je noviny, časopisy, televize. Všichni se snaží dělat trošku to rádio. Je to taková renesance audia, která neuvěřitelně proměňuje mediální krajinu,“ konstatuje.
Současně se ale postupně otevírá i téma zpoplatnění podcastů a monetizace, protože soukromá média jsou zvyklá, že prodávají svůj produkt, a z podcastů, které jsou zdarma, se redakce neuživí.
Nejde jen o poslechovost
Rok války na Ukrajině na pozadí hrůzy i statečnosti. Radiožurnál spouští podcast Na lince Ukrajina-Praha
Číst článek
Výroba jedné pětadvacetiminutové epizody zabere osm až deset hodin a vedle Skalického se na ní podílí editor, rešeršista a zvukový designér. Vedle rozhovoru s respondenty, který je často veden hovorovějším a autentičtějším jazykem, se totiž v jednotlivých epizodách pracuje i se zvuky a hudbou.
„Hrajeme si s hudbou, snažíme se propojit složky mluveného slova, hudebního doprovodu a archivních klipů. Když třeba mluvíme o prezidentu Petru Pavlovi, tak ho necháme chvíli zaznít,“ popisuje.
K nejposlouchanějším tématům za poslední rok patří ta týkající se války na Ukrajině a domácí politiky.
„U Ukrajiny mě to vlastně překvapuje, protože ze zkušenosti s covidem víme, že řada lidí už po x měsících a letech nechtěla o pandemii slyšet. Myslel jsem si, že s válkou to bude podobné, ale není to tak,“ poznamenává Skalický.
Zároveň ale dodává, že poslechovost není hlavním kritériem pro výběr témat. „Máme výhodu zázemí Českého rozhlasu a že jsme veřejnoprávní médium, můžeme se tak věnovat důležitým tématům bez ohledu na to, nakolik jsou lukrativní pro poslech. Kdo jiný než my by to měl dělat,“ doplňuje.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
