S dětmi žila dva roky na Špicberkách. ‚Výčitky nemám. Utužilo to v nich to dobré,‘ říká antropoložka
Sociální antropoložka Zdenka Sokolíčková se v únoru 2019 odstěhovala na dva a půl roku s manželem a třemi malými syny na Špicberky. Studovala tam dopady klimatické změny a globalizace na místní komunitu. O životě její rodiny vznikl dokument Návštěvníci. „Hned první den, kdy jsem se tam jela podívat, v listopadu 2018, mě málem strhl vichr. Byla tma, velká zima a v zubech mi skřípal uhelný prach,“ vzpomíná vědkyně v pořadu Blízká setkání na Dvojce.
Rodina Zdeny Sokolíčkové se na polární souostroví odstěhovala rok předtím, než vypukla pandemie covidu-19. K nim se sice nákaza nedostala, život ale stejně neměli jednoduchý.
„Synové byli malincí, nejmladšímu nebyl ani rok, starším byly tři a pět let. Neměli žádný mentální koncept toho, co je čeká, takže to přijali dobře. Myslím, že se to na nich podepsalo v dobrém smyslu,“ ohlíží se sociální antropoložka Sokolíčková.
„Jsou otužilejší a zvyklí na to, že příroda může být nebezpečná a je potřeba ji nepodceňovat. Nejen kvůli zimě a větru nebo proboření ledu, ale taky třeba setkání s ledním medvědem. První Vánoce, které jsme tam trávili, se medvěd procházel kolem autobusové zastávky, kde náš syn normálně ráno čekával a školní autobus,“ popisuje sociální antropoložka.
Arktida se otepluje, teď už roztává i v zimě. Mohli by ji osídlit lidé, odhaduje polární ekolog Elster
Číst článek
„Náš nejstarší chodil na kurz jízdy na saních a domů chodil s omrzlinami, ale příští rok chtěl jít znovu,“ říká Sokolíčková a pokračuje:
„Nejmladší chodil do norské školky. Její koncept je, že děti tráví čas venku s tím, co je k dispozici, takže voda, sníh, kamení, kousky uhlí, kousky mechů. Ale pro ně je to dost bohaté prostředí na to, aby se jim rozběhla fantazie.“
„Byla to určitě zátěž, ale výčitky nemám. Myslím, že jsme synům neudělali nic špatného.“
Malé děti podle ní lépe snášely přesun na polární souostroví než třeba potomci v pubertě. I tak to pro syny nebylo jednoduché. Přijeli jsme tam v únoru, kdy je největší mráz, a vypustili děti do tmy, kde se svítí reflektory, aby na sebe děti vůbec viděly v pravé poledne,“ popisuje sociální antropoložka.
Výčitky ale nemá. „Byla to určitě zátěž, ale výčitky nemám. Myslím, že jsme synům neudělali nic špatného. Prostě jsme je postavili do neobvyklé situaci, která v nich, myslím, utužila to dobré,“ vyzdvihuje.
Únor a říjen
Poprvé se Zdenka Sokolíčková na Svalbrand, jak Norové říkají Špicberkům, dostala v listopadu 2018, aby si vyřídila administrativní záležitosti.
Vítejte v čumu! Původní obyvatelé polárního severu čelí nástrahám moderní doby, tradice si ale uchovali
Číst článek
„Listopad není nejvlídnější doba, právě začala polární noc. Nejmladšího syna jsem měla s sebou v nosítku, vystoupila jsem z autobusu a málem mě hned strhl vichr. Byla tma, veliká zima, v zubech mi skřípal uhelný prach a byl to extrémně nepříjemný pocit,“ vzpomíná.
Kvůli špatnému počasí se navíc odkládal zpáteční let. To ji ale neodradilo.
„Únor je dnes jeden z dvou mých oblíbených měsíců, ten druhý je říjen. Tohle jsou měsíce přesně na začátku a konci polární noci a nejdramatičtěji se proměňují světelné podmínky. Někdy na konci října vám naposledy zasvítí slunce do tváře a potom ho uvidíte až na začátku března,“ přibližuje sociální antropoložka.
„V únoru slunce podsvěcuje mraky. Obloha se prosvěcuje do neskutečné škály odstínů modré.“
„V únoru slunce podsvěcuje oblohu a mraky, najednou se objevuje a zvětšuje žlutomodrý proužek na obzoru a obloha se prosvěcuje do neskutečné škály odstínů modré. Pak začíná růžovět,“ popisuje. Zároveň jsou ale největší mrazy. Protipólem je říjen, kdy nastávají nekonečné západy slunce.
Popírání klimatické změny
Teploty se zvyšují, přibývá dešťů, taje permafrost a domy jsou kvůli tomu nestabilní, ubývá mořského ledu. Dopady klimatických změn na Špicberkách zpochybňuje jen málokdo, říká sociální antropoložka Sokolíčková, přesto tam takové lidi potkala.
„Když jste muž, který přijel na Špicberky pracovat do dolu jako mladý, celý život byl na svou profesi pyšný, a teď je starý a norská vláda se rozhodne doly uzavřít? Najednou by se za svou profesi měl stydět? Někteří lidé, kteří žijí na souostroví třeba 40 až 50 let, i když vidí na vlastní oči, jak se krajina proměňuje, stejně relativizují klimatické změny,“ přibližuje Sokolíčková.
„Žije tam 2500 lidí z 54 zemí světa, nejpočetnější minority jsou thajská a filipínská, pak Němci a Švédové. “
Souostroví se dramaticky proměňuje i proto, že se od těžby uhlí přesměrovalo na turismus a rozvoj udržitelných technologií.
„Od 90. let, kdy se Špicberky otevřely, přitahují lidi z celého světa. Začaly se tam projevovat sociální nerovnosti, segregace. Je tam jazyková bariéra. Žije tam 2500 lidí z 54 zemí světa, nejpočetnější minority jsou thajská a filipínská, pak Němci a Švédové.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
