„Synové byli malí, nejmladšímu nebyl ani rok, starším byly tři a pět. Neměli žádný mentální koncept toho, co je čeká, a tak to přijali dobře. Podepsalo se to na nich v dobrém,“ ohlíží se Sokolíčková.
S dětmi žila dva roky na Špicberkách. ‚Výčitky nemám. Utužilo to v nich to dobré,‘ říká antropoložka
